Pamatujete školní diskotéky? V první polovině devadesátek frčel eurodance, v druhé spíš boybandy, ale tyhle školní akce všem dávaly možnost okusit i jinou hudbu. A pokud jste na nich dělali DJe, měli jste možnost vyjádřit své vnitřní pocity, sofistikovaný vkus a znalost opravdové hudby. Byli jste jiní, drsní a hrdí, a proto zazněla povinná Nirvana, Metallica, Rammstein nebo Rage Against The Machine. Tohle všechno připomínalo vystoupení Mansonovy předskokanky vystupující pod pseudonymem Amazonica. Nebyl to žádný DJský výkon, spíš nostalgický playlist pod názvem "Naštvaný teenager z devadesátek", ale v rámci zábavné předehry dopadl docela uspokojivě. Akorát pak vlastně nebyl větší rozdíl mezi setem Amazonicy a hudbou přehrávanou během přestávky po jeho skončení.

Organizačně byl večer bezproblémový. Fronta před arénou vypadala děsivě, ale postupovala plynule. Vytvořilo to dobré podmínky pro pozorování davu. Kdo tedy v roce 2017 poslouchá Marilyna Mansona? V podstatě téměř všichni, lidé ve středním věku, mládež, Češi, Rusové, Poláci, holky, kluci, už dávno ne jen fanoušci raného industrialu. Marylin Manson přitahuje široké masy a tak by to přesně mělo být. Dělá v podstatě perfektní pop, nesmírně hitový, s propracovanou a kontroverzní image.

O tom, že jeho popový smysl vychází přímo z tradic rocku, svědčil už onen přestávkový playlist sestavený ze skladeb Led Zeppelin, "Fashion" Davida Bowieho anebo "The End" The Doors. Pak už konečně zazněl působivý vřískot a spadla opona. Objevila se tak skromná, ale působivá scéna. Koncertní hlasová průprava Marilyna Mansona schytává poslední dobou kritiku, tu ale v případě pražského vystoupení rozhodně neschytá. Nejen nová deska "Heaven Upside Down" znamená návrat do křiklavé agresivity "Antichrist Superstar", Manson působil stejně energicky jako před téměř dvaceti lety a neztratil nic z pěkné barvy svého vokálu.

Jeho energie byla omezena pouze na hlas a kontakt s davem z jistých důvodů. Po nešťastném zranění před více než měsícem byl muzikant donucen zrušit část turné, v Praze ale chytře vpletl svůj handicap do scénického výkonu. Na pódiu měl mobilní gotický trůn, na kterém mohl sedět, stát a roztomile jezdit dokolečka. Měl tam i obyčejný invalidní vozík, umělou nohu, dokonce i nemocniční lůžko a dva asistenty převlečené za lékaře, kteří mu pomáhali se také pravidelně převlékat. Upřímně řečeno myslím, že Marilyn Manson je neuvěřitelně milý člověk. Samozřejmě zazněly povinné vtipy o drogách a ejakulaci, ale i přes ono pohybové omezení si koncert evidentně užíval, posílal polibky, udržoval neustálý kontakt s publikem a dokonale mu vládl.

Pomáhal tomu nápaditý set, který se spíše než na propagaci nového alba soustředil na chytlavý a kompaktní výběr největších hitů z nejlepších desek skupiny. Ačkoliv na druhou stranu je nutno uznat, že novinky jako "Say10" znějí už skoro stejně klasicky jako "The Dope Show" nebo "The Beautiful People". Pohled na dospívající dívky vykřikující společně s Mansonem "Kill, kill, kill for me!" se může zdát znepokojující, ale doufejme, že většina si uvědomuje, že Mansonovy texty byly vždy spíš ironické než nihilistické. Postavu jako on pop music vždycky potřebovala a očividně potřebovat bude. Zvlášť pokud zůstane v tak dobré formě.