"Hele, ještě nevím, jestli si to tričko koupím. Uvidím, jak se mi bude líbit koncert," komentoval jsem situaci, když jsem ve čtvrtek dorazil do pražského klubu MeetFactory, kde měl vystoupit americký hudebník John Maus. Nakonec jsem z koncertu odcházel bez trička.

Ne že bych dilema, zda si merch koupit, či nikoli, řešil poprvé, nicméně tohle byl trochu jiný případ. John Maus totiž na svých koncertech prodává tričko s lehce namyšleným textem "I saw... John Maus Live!". Teď vlastně, když už nehraje sólo, ale vystupuje s kapelou, pozměnil si text na "I saw... John Maus and some other guys Live!", což prostě budí dojem, že to musí bejt naživo fakt pecka. Byl jsem proto pln očekávání a těšil se na naprosto strhující show, po které přiběhnu ke stánku s merchem a s penězi v ruce budu vykřikovat: "Shut up and take my money!" Bohužel to tak strhující nebylo.

Osobně hype kolem Johna Mause nechápu. Jeho poslední deska "Screen Memories" překypující experimentálním synthpopem a obskurními texty ("All your pets are gonna die...") nabízí příjemný poslech, ale nejedná se o nic revolučního. Kde se berou jeho fanoušci a proč bylo MeetFactory na tak plné? Možná je to kvůli spolupráci s Arielem Pinkem? Každopádně Mausova hudba stojí především na jeho silné osobnosti, kterou se zápalem vkládá do procítěné performance. To byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem ho chtěl vidět naživo.

Abych však nepředbíhal, pódium se po deváté hodině večer nejprve změnilo ve válečné bojiště, které okupoval Gary War, americký muzikant, jehož hudební vášní je kombinace psychedelie, punku a elektroniky, celé v DIY balení. Posluchače čekal hotový zvukový napalm s takovou mírou hlasitosti, která se u předkapel jen tak neslyší. Ostrá kytara a hutné bubny se postaraly o jedinečný zážitek. Po čase se však Gary War začal ztrácet v monotónnosti a jeho koncert začal nudit. Nicméně na rozehřátí to bylo víc než dobré.

Viděl jsem Johna Mause a... pár dalších chlápků naživo! #johnmaus #isawjohnmauslive #screenmemories #meetfactory #meetfactoryprague #prague

Příspěvek sdílený musicserver.cz (@musicserver), Lis 18, 2017 v 6:57 PST

Poté už následoval John Maus (a pár dalších chlápků). Sálem se rozezněla syntetická hudba. Maus se chopil mikrofonu a s naprostou oddaností a odhodláním odstartoval strhující show. Zpočátku to bylo velmi intenzivní. Americký hudebník ovládl pódium, křičel do mikrofonu, kýval hlavou ze strany na stranu, mlátil se do ní a máchal rukama kolem sebe.

Nejednalo se o typický koncert. Navrch měla syrová performance, hudba sloužila pouze jako podklad, kterého Maus využíval v celé své parádě. První třetina vystoupení byla nápaditá, strhující a plná energie. Celé se to neslo i v následujících dvou třetinách, ale už to začalo něco ztrácet. Koncert upadl do monotónnosti stejně jako předskakující Gary War. John Maus měl sice energie na rozdávání, ale ve výsledku to bylo na hodinové vystoupení moc málo. Řada návštěvníků se nepochybně bavila, ale na některých bylo vidět, že čekali víc. Tak snad příště.