Valná část zastávek šňůry se dočkala vyprodání, v Jihlavě tomu tak ale nebylo a vstupenky se daly zakoupit ještě před branami stadionu. Rozhodně se však nedá říct, že by tribuny zely prázdnotou, naopak byly velmi slušně zaplněné a vytvořily důstojné prostředí pro prezentaci něčeho výjimečného.

Předskokan Peter Aristone měl těžkou pozici. I když před rokem ve stejné úloze plnil svou roli u turné Pala Habery a Teamu, jeho písničky u nás stále nejsou příliš známé. Ani teď se nedočkal vřelého přijetí. Na kontě má nové EP, ale dost možná je jeho velkým handicapem anglický zpěv, protože lidé, kteří přijdou na Chinaski či Team, chtějí hlavně zpívat. Dokonce by se dalo říct, že přijetí nebylo vůbec žádné. Mnohé pokusy o roztleskání publika totiž vůbec nezabraly, reakce po písničkách byla chladná jak severská noc a poslední snaha o rozezpívání návštěvníků vyzněla taky naprázdno. Aristone pak ironicky poznamenal, že děkuje za velmi pěkné tleskání, a zřejmě byl po půlhodině rád, že má své vystoupení za sebou.

Chinaski začali v devět a ani oni to s jihlavským publikem neměli lehké. I když se ze začátku snažili sázet známé písničky a jen po otvíráku "Vedoucí" zahráli titulní píseň aktuální desky, les rukou nad hlavami diváků vidět nebyl. A důvod? Všichni natáčeli jako zběsilí na mobily své kvalitní záznamy. Zčásti za to mohla opravdu povedená stage, velmi pěkně nasvícená a dotvářející atmosféru písní.

Nové album "Není nám do pláče" přišlo na řadu hlavně zhruba v polovině setu, kdy kapela zahrála za sebou hned čtyři písně z něj. V tu chvíli vystoupení malinko spadl řetěz, ale lidé, kteří chodí na koncerty této formace pravidelně, zase mohli být rádi, že neslyší pořád ty samé kousky. Žádné "Dobrák od kosti", "Stejně jako já" či "Dlouhej kouř" opravdu nezazněly a místo toho došlo na ostřejší "Propan s butanem", "Tamaryšek", "Potkal jsem tě po letech" či tesknou "Ádié".

Právě při předehře k tomuto songu dostal výrazný prostor jeden z hostů tohoto turné, pianista Jan Steindörfer. Ten byl pak hodně slyšet i v přídavkové "Drobné paralele". Chinaski za svoji kariéru nazpívali i spoustu duetů, takže nemohlo překvapit, že si pozvali i pěveckého hosta - osmnáctiletou Majdu Královou, která si za svůj výkon odnesla od jednoho ze ctitelů masivní kytici, nad kterou si Malátný povzdechl, že takovou nikdy nedostal.

Publikum se pořádně probudilo až ve druhé polovině koncertního setu, když začalo být opravdových hitů povícero. Řádilo se na "Punčocháče", "1970" i "Slovenský klín". Bylo jasné, že se bude přidávat. Ani tady nechyběla jedna novinka v podobě písničky "Venku je na nule". První sada přídavků však nestačila a kapela pochopila, že bez "Vinárny z Valdštejna" se domů prostě nepůjde.

Koncert jako takový byl opravdu povedený, nedoprovázely jej žádné výstřelky od fanoušků a skupina odvedla opravdu poctivý výkon. Měsíce příprav byly znát a celé to úsilí rozhodně stálo za to.