Vašku, vloni jsi jel Tour, co sedne s Pokáčem. Jak na tuhle šňůru vzpomínáš?

Vzpomínám strašně rád a myslím, že tenhle nápad za pár let zase s Pokym zopakujeme. A vlastně tam vzplála má láska k vytváření turné s konceptem, což je něco, co mě v rámci celého hudebního života baví asi nejvíce ze všeho.

Teď ale lidé nebudou sedět, protože jedeš s cimbálovkou PopFolklorTour. Jak tě napadl tento koncept?

Napadl mě právě na zmíněné Tour, co sedne, kterou jsme měli vyprodanou téměř na všech zastávkách. Uvědomil jsem si, že když má turné ksicht, bavíme se nejen o to víc my, ale i návštěvníci, fanoušci. Zavolal jsem svému dlouholetému kamarádovi Vaškovi Kopelcovi, s kterým jsem dříve hrával v punkrockové kapele "Burnout" (a on souběžně hrával na housle v cimbálové muzice), že mám nápad na turné a jestli by mi nepomohl sestavit cimbálovku. A on? Do týdne mi volal, že je banda kompletní, že nás bude osm a že můžeme začít zkoušet za další týden v Brně.

O jakou konkrétní cimbálovku půjde a odkud se znáte?

Jde o směsku hudebníků z různých cimbálovek a skupin - Pramínky, Pajtáš, Friška, Za oponou, Cimbaltrio... Poznali jsme se osobně až na první zkoušce a hned při ní jsem věděl, že to bude fungovat! I když nevím, jestli za to nemohla i ta slivovica, kterou kluci hned při vybalování nástrojů vytáhli. (smích)

Co je záměrem turné, tedy jestli nějaký záměr je?

Záměr je pro mě vždy velmi důležitý a u tohoto turné jich bylo víc - zkusit si zahrát s tak velkým ansámblem (do té doby jsem hrál asi tři roky na pódiu zcela sám), dostat atmosféru vinných sklípků a jižní Moravy do celé republiky a taky se pokusit trochu zpopularizovat folklór a cimbálovou muziku i mimo kraje, kde tato tradice je zakořeněna.

Rád bouráš zaběhnutá klišé?

Rád (se) bavím a užívám si netradičních spojení a mám obrovskou radost, když teď vidím, že na turné najednou chodí i úplně jiná sorta lidí než na všechna předchozí. I to je jeden z mých cílů - ukázat se novému publiku a poznat jej.

Zároveň máš rád i tradice, nebo je vnímáš jako přežitek v dnešním světě?

Přežitek to rozhodně není a věřím, že ani nikdy nebude. Je krásné tradice udržovat, pokud v tom není manipulace či křeč. Všechno, co je opravdové a tradiční a má nějakou návaznost na předchozí generace, na mě působí srdečně a silně, ať už je to rodinná farma, folklór nebo talisman.

Jakých písní se dočkáme na turné? Uslyšíme i klasické lidovky, nebo jen úpravy tvých písniček?

Snažili jsme se o pestrost, čili zazní obojí a obojí mě neskutečně baví. A upřímně, jsem i dost zvědavý, jak budou lidi reagovat např. v Plzni nebo Budějovicích právě na zmíněné lidovky.

Na jaké hudbě jsi vyrůstal? A kterou si rád s chutí teď poslechneš?

Začal jsem na klasice, k hudbě mě dostal v první třídě film "Amadeus", stále jeden z mých nejoblíbenějších. Pak, v pubertě, jsem začal inklinovat k jednoduché, úderné a hlasité hudbě - punkrocku. Proto jsme i založili kapelu a já začal (i když zprvu z donucení) zpívat. Teď rád poslouchám vše, z čeho cítím dobrou energii, od klasiky (Chopin), popu (Jason Mraz, Keane) přes folk (Nohavica, Dobeš) až po System Of A Down. A v posledních letech je mým topem takzvaný RAINYMOOD, neboli poslech deště/bouřky, který mám zrovna puštěný i teď.

Součástí koncertů má být i pokoncertní afterparty. Co si mám pod tím představit?

Sami jsme nevěděli, jak tohle bude fungovat, ale po pár odehraných koncertech z turné už si to hezky sedlo. Je to takhle - dohrajeme koncert, po něm přeneseme nástroje pod pódium / do menšího sálu / do vestibulu a cimbálovka dál hraje, já buď zpívám s nimi nebo popíjím vínečko a užívám si večera. Máme před sebou ještě několik takových večírků, tak doufám, že se s vámi, co tyhle řádky čtete, uvidíme!

Na turné budou k zakoupení háčkované náhrdelníky od tvé ženy, cukrovinky, víno poteče proudem. Máš ještě nějaké eso v rukávu?

Je těch es málo, jó? (úsměv) Já myslím, že stejně je ze všeho nejdůležitější energie nebo, jak se dnes říká, vajb. Můžeme mít vymyšleno milion věcí kolem, ale když nefunguje energie koncertu, ničím se to nedožene, alespoň podle mě.

Ty bereš přípravy komplexně. I kroj budete mít stejný?

Mi se ty kroje vždycky tak líbily! Ta tradice, to, jak například mladí na jižní Moravě chodí do různých tanečních, folklórních spolků, kroužků. Myslím, že zrovna u cimbálovky by tohle nemělo chybět. A cítíme se v tom moc dobře, když máme košule, jsme v módu hrát na maximum, bavit se, vypustit na pódiu ze sebe duši.

Na poslední zastávce v LMB budeš mít s sebou jako hosta Patricii s projektem Vesna. Proč? Máš nějaké hosty připravené i na ostatní zastávky?

Patricie byla první člověk, s kterým jsem kdy zpíval česky, a protože její nový projekt je inspirován lidovou hudbou napříč zeměmi, přišlo mi, že se do tohoto folklórně laděného večera hodí. V Ostravě s námi vystoupila moc šikovná písničkářka Petra Göbelová a v Brně kamarád a skvělý songwriter Pavel Helan. Další zastávky postupně doplňujeme, ale rozhodně vždy půjde o někoho zajímavého. Zakládám si na tom, abych se obklopoval lidmi, kteří jsou fajn, u kterých ego z hlavy netrčí a kteří milují, co dělají, což platí pro všechny, kteří s námi na koncertech hráli nebo hrát budou.

Známe tě, že vystupuješ sám, ale teď tě uvidíme s doprovodem v rámci tohoto turné. Plánuješ do budoucna mít doprovodnou kapelu, nebo ti vyhovuje mít one man show?

Chtěl bych hlavně neusnout na vavřínech a na každý rok připravit nějaký specifický, zajímavý koncept turné. Jet stále to stejné dokola mě vůbec nenaplňuje. Na příští rok už mám vymyšlený podle mě dosti zajímavý koncept, ale nechci prozrazovat, dokud nebudu mít kompletní vizi. Ale můžete se těšit na turné, které jste ještě neviděli.

V září jsi vydal svoji první autorskou písničku "Nádech". Jak se ti tvořila?

Tvořila se relativně dlouho, jelikož to byla moje první 100% autorská věc a já pořád nebyl spokojený, měnil sloky, mazal refrény, až se nakonec vykrystalizovala verze, kterou můžete slyšet například i na PopFolklorTour.

Bylo těžké začít si sám textovat po tom, co ti texty psal Pokáč? Měl jsi strach jít s vlastní kůží na trh?

Bylo to pro mě nesmírně náročné v začátku, ale uvědomil jsem si, že tohle je další a zásadní krok v mém vnitřním posunu. Když jsem dělal první desku, udělal jsem akorát k pár skladbám hudbu. Na druhé desce jsem skládal hudbu kompletně a většinu nástrojů si nahrával a měl najednou úplně jiný pocit z toho všeho. A třetí desku bych si rád napsal kompletně sám, mám zatím asi 14 skladeb, rád bych měl ale víc materiálu a vybral to nejpestřejší.

Co tě vedlo k této změně? Chtěl sis to vyzkoušet sám, nebo už ti Pokáč nestíhá psát díky svojí rozběhnuté kariéře?

Postupem času jsem zjišťoval, že jsou věci, které se mi rodí v hlavě a o kterých chci zpívat, a dlouho jsem se odhodlával k již zmiňovanému - jít s vlastní kůží na trh. Měl jsem obavy, že lidi budou srovnávat s předchozími písněmi, že nejsem dostatečně zkušený textař, že nové písně třeba budou míň fungovat. A pak jsem si uvědomil, že jediné, co mě brzdí, jsou tyhle zbytečné strachy. Teď je mi jedno, jestli mé texty jsou horší nebo lepší než Pokáčovy (kterého ovšem považuju za jednoho z nejlepších textařů v ČR), protože jsou mé a jdou ze mě. A o to teď jde především.

Proč se písnička jmenuje "Nádech"? Bylo toho na tebe moc, že ses potřeboval nadechnout?

Zažil jsem velmi silný transformační zážitek se svou ženou, konkrétně přechod přes žhavé uhlí. A pak vlastně také holotropní dýchání. O to vše jsem se začal zajímat a zjistil, že například prací s dechem se můžeme zbavit stresu, změnit pH své krve, zrychlit samoléčebné procesy. I symbolicky se to vše spojilo - začal jsem tvořit sám a cítil, že to je ten nový nádech, který jsem potřeboval.

Co tě vedlo k tomu, že jsi šel po žhavých uhlících?

Touha překonat strach z bolesti. Když člověk zažije ten silný rituál, uvědomí si, že když tohle jeho tělo zvládne, proč by si pak třeba nemohl poradit s jakoukoliv nemocí? Teď si uvědomuji, že jsem asi 6 let nebyl u doktora, nebral od té doby žádné prášky a překvapivě je to mé nejzdravější období v životě, to, myslím, nebude náhoda. Jde o to převzít zodpovědnost za své zdraví, poslouchat své tělo, mít jej rád. Pak nám netrucuje, ale naopak se odměňuje. A jsem za to rád.

Co bys rád ještě na vlastní kůži vyzkoušel?

Plánuji zažít terapii tmou, kterou bych rád spojil s půstem, abych se mohl soustředit jen a čistě na sebe, uvědomil si, co mě ještě brzdí, postavil se svým dalším strachům. Obecně mě láká cokoliv, kde člověk může dál poznat sebe sama. Je to neuvěřitelně obohacující.

Zatím je venku lyric video. Kdy se můžeme těšit na klip a v jaké podobě bude?

S klipem jsem teď zažil krušné chvilky, kdy se na mě po třech měsících jednání dost neprofesionálně vykašlal kameraman. Nakonec (jak to tak většinou bývá) to dopadlo tak, že se mi naskytla ještě lepší možnost, a nejspíše do pár týdnů poletíme s režisérem Ondrou Urbancem natáčet do Afriky. Miluji točit v zahraničí, poznávat nová místa a propojit píseň s náladou jiného koutu světa, tak snad se podaří dostat africkou pestrost a nesvázanost do klipu!

Ty máš vždy dobrou náladu. Kam chodíš na její doping? Považuješ se za sluníčkáře?

Titul sluníčkář/pravdoláskař je mi sympatický, navzdory tomu, jakým způsobem je často používán - protože co je přece špatného na tom, že je člověk šťastný, optimisticky založený a věří v rovnost, intuici a dobré konce? Nenechávám se strhnout xenofobií, rasismem, strachem a jsem na to upřímně hrdý. Ze strachu totiž nikdy nevzešlo nic dobrého, naopak z lásky a odvahy jen samé krásné věci. Tahle cesta je mi bližší a uvítám na ní kohokoliv, kdo se bude chtít přidat. (úsměv)