The Rasmus na "Dark Matters" servírují temný taneční pop

Kdo by neznal megahit "In The Shadows", který před lety propagovala rádia až do úplného vyčerpání? Podobně významného úspěchu se sice již žádnému dalšímu singlu finských The Rasmus nepodařilo dosáhnout, přesto je schopnost napsat silnou píseň provází na každém albu. A "Dark Matters" není výjimkou.

7/10

The Rasmus - Dark Matters

Vydáno: 6.10.2017
Celkový čas: 35:01

Skladby: Paradise, Something In The Dark, Wonderman, Nothing, Empire, Crystalline, Black Days, Silver Night, Delirium, Dragons Into Dreams

Vydavatel: Playground Music Scandinavia

Na novinku helsinských The Rasmus jsme si museli počkat celých pět let. Nástupce eponymního předchůdce kapela natočila po delším oddechu přesně před rokem, tedy během září a října loňského roku pod producentským a skladatelským dohledem švédské party The Family. Ta v minulosti spolupracovala například s Iggy Azaleou, Loreen či Fifth Harmony. Pokud se vám do mysli vkrádá myšlenka, že novinka asi nebude zrovna přehlídkou nabroušených rockových kytar, pak máte naprostou pravdu.

Poslech nahrávky budí hned dva dojmy. První, že The Rasmus dospěli. Ten druhý, že je pro jejich skladatelské potřeby rock mrtvou záležitostí. Finská parta vždy balancovala na pomezí popu a rocku, ale na novince více než kdy dřív dala prostor své popové tváři. Při prvním poslechu to zamrzí, při dalším se s tím smíříte a nakonec se vám nové skladby začnou vlastně i líbit.

The Rasmus se za nový materiál od začátku nestyděli a ještě před vydáním deváté řadovky pumpovali do rádií singly, jak na běžícím páse. Zvuk ani styl skládání vlastně příliš nezměnili. Písně mají povětšinou tradičně hitový potenciál, jen jsou skladby tanečnější a ochuzené o gotické či emo kytary, které dříve alespoň lehce tvrdily zvuk.

"Dark Matters" v lecčem působí jako zajímavá severská odpověď na moderní pop Imagine Dragons. Skladby jsou vesměs jednoduché, velmi rytmické a stojí na výrazných klávesách a elektronických aranžích. Kytarovější kusy tak nahradily tanečnější a dark-rockové balady ustoupily sladkému vábení Lauriho Ylönena.

Poměrně krátká stopáž nabízí jinak velmi vyrovnaný materiál, který uvádí první emotivní singl "Paradise", jako stvořený pro rádia. Druhá pecka na albu "Something In The Dark" v určitých momentech připomíná největší hit kapely "In The Shadows". Nejtvrdší moment alba a zároveň taková připomínka předešlé tvorby je aktuálně poslední singl "Wonderman", který byl použit pro účely finského superhrdinského filmu "Rendel".

Moderní pop servíruje duo " Nothing" a "Empire", kde se sice trochu ztrácí rukopis The Rasmus, ale ve výsledku písně nezní vůbec špatně. Zejména "Empire" má solidní náboj. Rovnou na diskotéky můžeme poslat taneční "Crystalline", na kterou se bude trsat jedna radost. Zajímavá je závěrečná balada "Dragons Into Dreams", která původní The Rasmus už v ničem nepřipomíná. Má v sobě jisté kouzlo, ale zároveň při jejím poslechu leze cukrová vata z uší. Pro slečny super, pro ostatní bude skladba působit rozporuplně.

Novinka The Rasmus bude rozhodně podrobena široké škále názorů a pohledů, od těch nadšených až po ty rozpačité či naštvané. Finský kvartet se rozhodl po pěti letech obrátit list, přijít s něčím novým, dospělejším, sofistikovanějším. Zda se chce jen svést na trendové vlně, je otázkou, ale i kdyby ano, novince toho po hudební stránce mnoho vytknout nelze.

• Škoda (Gerhart, 11.10.2017 19:24) Reagovat

  Už minulé album, bolo až príliš nasiaknuté, akým si popovým soundom. Takto je to aj teraz až na jednu skladbu. Škoda, pre mňa ako fanúšika starších Rasmus, je to trošku sklamanie. Pritom tie skladby niesu vôbec až také zle, práve naopak, len ten až takmer dico-popový zvuk, mi do toho vôbec nesadol. Hlavne keď si to porovnáme, s obdobím zhruba 2000 až 2010. Hlavne albumy ako Dead Letters a Hide from the sun, sú u mňa neprekonané, a presne takto som si predstavoval melancholicky gothic dark rock, ale nie pop. Nuž nevadí, pre mňa je to krok vzad, pre niekoho vpred, ale stále verím že sa Rasmus vrátia k štýlu, v ktorom boli hodne atmosferický, určite nie som v tom jediný . S pozdravom.
  
  

• proč (P. , 12.10.2017 00:20) Reagovat

  proč kapely snižují stále počet skladeb i stopáž každého alba? Není to vůči posluchačům bezohledné?
  
  

  • Re: proč (Filip, 12.10.2017 15:11) Reagovat

    Tohle se bohužel začíná stávat jakýmsi trendem. Veškerý stopáže písniček se zkracujou, interpreti vydávají namísto "dlouhohrajícího alba" spíš "prodloužený nahrávky" v daleko kratších rozestupech, aby svým posluchačům něco dávkovali pravidelně apod. Vítejme v konzumní společnosti 21. století!
    Jinak z alba jednozačně nejvíc vyčnívá "Wonderman" - nejen proto, že je nejvíc podobný stylu skupiny, ale aspoň je taky trochu originální (i když my kytarový party občas silně připomínají Evanescence). Zbytek je až moc kopírovaný podle dnešního popu (snad v každym songu se najde podobnost s nějakou současnou rádiovkou). Nemluvě o těch úletech v "Nothing" nebo "Empire". Trash prvky z Ameriky do tohohle alternativního rocku podle mě prostě nepatří.
    
    

• No po Lauriho sólovkách se dalo čekat něco pod... (Spike, 13.10.2017 16:04) Reagovat

  No po Lauriho sólovkách se dalo čekat něco podobného. Ale ačkoli zvuk je už trochu víc do toho popu a tanečna, styl a rukopis The Rasmus zůstává stále zachován. Jasně, Dead Letters a Hide From The Sun jsou nepřekona(tel)né, ale Dark Matters je pořád solidní deska do které se dá zamilovat a strávit s ní dost času. Třeba ta Crystalline je fakt dobrá pecka, aby taky ne, kidyž se jedná už o třetí reminiscenci na In The Shadows (po Ghost Of Love a Dangerous Kind), pořád to ale funguje.
  
  

• MY PARADISE (Janka , 14.10.2017 02:29) Reagovat

  Kto počúva The Rasmus dlhšie,tak vie že ani jedem album sa nikdy nepodobal tomu predtým!!!Za mňa osobne-1.počutie-prekvapenie
  
  

Naživo: Sedm tisíc lidí, dvacet dva hitů a jedna jistota. Lucie uzavřela turné k oslavě 40 let v Plzni Lucie odehrála poslední koncert své výroční šňůry. Ten potvrdil její sílu v aktuální sestavě, stále rostoucí jistotu Viktora Dyka i fakt, že skupina není skanzenem, ale živou a fungující kapelou, která se sice také chce a umí... čtěte zde

Vydáno: 20.12.2025 16:30 v sekci Naživo

8/10

Minirecenze: Lewis Capaldi přináší na EP "Survive" comeback bez vaty Hudební i životní cesta Lewise Capaldiho by nedojala snad jen člověka se srdcem z kamene. Nijak zvlášť pohledný mladík s obrovským smyslem pro humor a psychickými i fyzickými problémy si svými písněmi dokázal podmanit spoustu... čtěte zde

Vydáno: 20.12.2025 08:00 v sekci Recenze | Minirecenze

Naživo: Till Lindemann nahradil v Praze šok mírnou rutinou Till Lindemann se vrátil do Prahy s vizuálně extrémní, ale téměř totožnou show jako minule, možná i proto byla O2 arena jen částečně zaplněná. Zatímco nováčky ohromily explicitní projekce a dekadentní cirkus, zkušenější... čtěte zde

Vydáno: 19.12.2025 16:00 v sekci Naživo

Rozhovory: Pavel Čadek - Nebaví mě dělat věci stále stejně, nechci vypadat zajímavě jako cvičený medvěd na koloběžce Písničkář Pavel Čadek patří do podobné krevní skupiny jako kolegové Pokáč či Michal Horák. Zkraje října vydal povedené čtvrté album "Cellem vpřed!", kterým se náladou odklonil od předchozího melancholického "Stepního vlka".... čtěte zde

Vydáno: 19.12.2025 08:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

7/10

Recenze: Tame Impala se na "Deadbeat" v pravidelném tepotu taneční elektroniky poněkud vytrácejí Kevin Parker se znovu pouští za hranice toho, co si pod zvukem Tame Impala běžně představujeme. Projekt, kdysi ukotvený v neo-psychedelii, postupně nasákl r'n'b, popem i elektronikou, aniž by přišel o svou barevnost a typické kouřmo.... čtěte zde

Vydáno: 18.12.2025 13:00 v sekci Recenze