Koncert začal nenápadně a obdobně jako u vrstevníka Bena Cristovao, který vystoupil o dva dny dříve ve Žlutých lázních - a to na druhé straně od pódia, kde ho nikdo nečekal a všechny tím překvapil. Místo utajeného přechodu Bena na pódium zvolil Tomáš Klus svou obvyklejší trasu, tak jak ho známe a máme ho za to rádi, a to přímo napříč fanoušky. Tím jeho návštěvy pod pódium nekončily, objevil se pod ním ještě zhruba pětkrát, kdy mezi diváky improvizoval a klasicky odbourával mantinely mezi hvězdou a těmi obyčejnými.

Tím srovnání s Benem, který je též třicátník, nekončí. Samo se nabízí. Je zajímavé pozorovat, jak má každý z nich jinak vybudovanou fanouškovskou základnu a v jaké podobě se prezentuje, jak na pódiu, tak i mimo něj. Klus se spokojí s komornější scénou, se kterou klade důraz na obsah písní a ne na žádná pozlátka okolo, které by odpoutaly pozornost od jeho upřímného projevu. Tomáš je ve srovnání s Benem jako nebe a dudy jen tím, že je opravdovější a uvěřitelnější, a proto ho mají rádi lidi napříč všemi generacemi.

Vystoupení právem neslo podtitul Jiný koncert, Tomáš na něm společně s Cílovou skupinou chtěl vyzkoušet nový koncept pro příští sezónu. V zázemí Pragovky jsme se mohli podívat na dokument, poslechnout nevydané demáče, ochutnat zajímavé pokrmy, přispět na dobrou věc a podobně. Lidé se nemuseli tísnit pod pódiem, ale mohli využít pohodlí sedaček nebo zaujmout místo až v dalších řadách, kde viděli dění na velkých obrazovkách ve tvaru klusovského oka.

O support se postaral překvapivý projekt Meme Matyáše Vordy a Františka Boříka ze skupiny Mandrage. Ti vsadili na českou tvorbu opřenou o zajímavou podívanou, kdy byla na klavíru položená bicí souprava. Člověk by od nich čekal spíše hudbu mířící do mainstreamu, o to větší překvapení bylo, když se jejich produkce podobala spíše Voskovci a Werichovi.

Tomáš Klus poskládal téměř tříhodinový setlist z dvaatřiceti písní, které mu z velké části před rokem vybrali sami fanoušci. Měl podporu ve známých hitech, které byly průřezem ze všech dosavadních desek, ale i ve věcech, které moc naživo nehraje, včetně přidavkové skladbě "Vlastenci", která není zařazená ani na žádném nosiči. Zhruba v polovině setu dostal zlatou desku za své poslední album, živák "Živ je", kterou převzal z rukou ředitelky Supraphonu Ivy Milerové. Zazněly i poslední singly "Dobré ráno", "Múze" s Thomem Artwayem, který spolu poprvé zazpívali na letošních Andělech, ale i nedávno vydaný duet "A pak" se svojí ženou Tamarou. Ten si právě zde odbyl na samém chvostu regulérního setlistu svou koncertní premiéru.

Pět minut slávy na sebe strhl fanoušek, kterému se dostalo nebývalé pozornosti, když neváhal odhodit šaty a pokřikovat na celý sál. I přes jeho narušený stav koncert postižen nebyl. Větší pozornosti se dostalo Tomášovým proslovům či názorům na politická témata včetně blížících se voleb. Prezidentu Zemanovi byla adresována méně hraná píseň "Žabí král", která mu byla věnována se slovy, že takový člověk nemá podle něj na hradě co dělat. Inu, Tomáš se nebojí mluvit a jít proti davu. Proto se hlásí i k pravdoláskařům. A já si přeji jen jediné, ať je takových pozitivních lidí s názorem jen a jen více.