Marcel Marek alias Mersi je chameleon - vedl ne příliš úspěšnou skupinu Mercy Street a poté byl (a stálě je) šéfem recesistické squadry Děda Mládek Illegal Band. Díky předělávkám písní Ivana Mládka se z něho přes noc stala velká hvězda a když DMIB ohlásili konec svého působení (na jaře 2003 má proběhnout poslední velká šňůra), Mersi se rozhodl vydat zcela novým směrem. Na albu "M" se v nové inkarnaci zjevuje jako hiphopový pózer, supercool pásek, který komentuje dění s ostrým jazykem. Nebo snad lépe řečeno, rád by jím byl. Ve své hlavě si Mersi asi představuje, že je českým Eminemem, album "M" má ale do jeho amerického vzoru ještě dost daleko.

Na úvod jedna malá poznámka - hip hop není o tom, že máte kalhoty spuštěné pod pás, aby vám byly vidět značkové spoďáry, ani to, že mluvíte sprostě. A když zapomeneme na všechny vnější znaky hip hopu, to nejdůležitější je cit pro vsazování slov do rytmu. Mersi má sice prvotřídní image, ale příliš nepřesvědčí už u této základní věci. Většinou jen odsekává slova do nejčitelnějšího beatu, chybí jakékoliv variace, změny rychlosti nebo délky rýmů a mnohdy mu vlak ujíždí. Z alba "M" se mu povede snad jen "V síti", kterou už možná znáte z rozhlasového éteru. Tam se ke konci pustí do odvážného zrychlovaného rapu a podaří se mu to ustát. Jistější je, když rapuje anglicky a to sice ve dvou skladbách - po "Rap Comin‘ From USA" a "Cooped Up" si pomyslíte, že Mersi zase až tak špatný rapper není. Je sympatické, že se snaží rapovat česky, ale odvaha bohužel nestačí. A mimochodem, už jste někdy viděli opravdového rappera, který si svoje texty nechá psát od někoho jiného? No, teď už jednoho znáte - jmenuje se Mersi. Texty, které mu píše jeho kolega z DMIB Petr Hrach, se vyznačují nevídanou, řekl bych až geniální prázdnotou. Když se konečně snaží psát o něčem - jako třeba v "Mother" (což má být příběh syna, který nutí svoji matku k prostituci), vyzní to jako křeč. Tam, kde si Peneři Strýčka Homeboye nebo Indy & Wich hrají s češtinou, Hrach jen úporně skládá věty, aby seděla poslední slova. "Kloužou slova z úst mi jako květ" - jak zní jeden verš z úvodní písně - je jen zbožné přání jak autora textu tak i rappera samotného.

Mersiho debutové album navíc hudebně není hip hop. Někdy je slyšet inspirace Dreovými produkcemi pro Eminema ("Všechno je vykradený", "V síti"). Pomalé beaty střídají rychlé breakbeaty, kam jeho rap sedí rozhodně více než ženské vokály u drtivé většiny podobné české produkce. "Cooped Up" je asi nejlepší píseň alba, kde přebuzené a efektované kytary vytváří zajímavou zvukovou stěnu. Už zmiňovaná "V síti" je postavená na typicky houpavém hip hopovém beatu a slyšet ji i - třeba náhodou - na Evropě 2 je příjemné překvapení. Ve zbytku skladeb se Mersi trochu trápí. V "...a proč ne?" nebo houseové instrumentálce "This Is My Life!" se snaží situaci zachránit funky trubkami, ale příliš se to nedaří. Se sekvencery je přesto Mersi o třídu lepší než s mikrofonem. Má naposlouchaný americký hip hop i anglickou breakbeatovou scénu a má dobré spolupracovníky. Pod dobrou polovinou skladeb je podepsán Jan Kleník alias Jan 5, člen Ohm Square. Velkou pomocí mu ve studiu byl rozhodně Laurant Webb, anglický zvukař, kterého známe třeba ze spolupráce právě s pražskými drum‘n'bassovými jedničkami. No a třetí z Ohm Square do party na "M" je Charlie One, která napsala text a podílela se na hudbě ke "Cooped Up". Dalším výrazným hostem je Dara Rolins. Ta v lehké drum‘n'bassové "Sám v lese" zcela dominuje, až jsem se bál, kdy do toho vstoupí Mersi. Ten se objeví jen ve skatu v druhé polovině, kde se beat zrychlí a přitvrdí. Střídáním nálad připomíná "Wounds On A Cherry Tree". Výborná skladba, jen nebýt těch Ohm Square...

Dostávám se k otázce, která mne při poslechu "M" trápila asi nejvíce. Kdo tohle album bude poslouchat? Dnes je v situace taková, že v Česku pořád existuje dvojí hip hop - jeden, který vydávají velké firmy a který se hraje na Evropě 2, a ten druhý, který bují v podzemí mezi mládeží na okraji a vychází na malinkatých labelech s nulovou podporou masových médií. (A to stejné platí i o dalších hudebních žánrech, kterých se Mersi na "M" dotkne - od breakbeatu až po house.) Srovnání je jasné - Mersiho strčí do kapsy většina domácích hudebníků (rapperů) z hudebních ghet, profesionálním zvukem a produkcí ale jasně vítězí. Což ale vůbec není zásluha toho chlapíka, kterého vidíte na obalu desky. "M" je nakonec chytrým kompromis mezi komerčnější hudbou a věrností kořenům. Dost možná tu roste nová generace posluchačů hip hopu - těch, kteří nevnímají jako důležité přihlásit se k nějakému životnímu stylu a prostě jen poslouchají hudbu. Takoví existují všude, masový úspěch hip hopu v Americe nebo Anglii stojí právě na nich. V Česku teď konečně máme někoho, kdo pro ně dokáže točit kvalitní hudbu.