O prolog koncertu Mike + The Mechanics se postaral anglický folk-rockový písničkář Ben McKelvey, který patřil k příjemným překvapením středečního večera. Jeho styl se jednoznačně odkazuje na první dvě desky Mumford & Sons a písničky, které zazpíval zvolna se zaplňujícímu se sálu, měly slušnou šťávu a energii. Akustická kytara, jeden buben ovládaný nohou a jeho hlas mu postačily k tomu, aby si získal během chvilky publikum, které tak čekalo na Mikea Rutherforda už řádně nažhavené.

Mike + The Mechanics toho využili, nečekali ani na původně ohlášený začátek a na pódium nastoupili ihned, jak to bylo možné. Svůj koncert odstartovali novinkou s příznačným názvem "Are You Ready", ovšem hned nato už začali sázet hity těžkého kalibru. "Another Cup Of Coffee" vystřídala "Get Up" a tu zase "Silent Runnig". Asi většina českých fanoušků této skupiny lituje, že nezažili jejich koncert v nejslavnější éře, kdy za mikrofonem stáli Paul Young a Paul Carrack, ale tahle doba je už zkrátka pryč. V Lucerně místo nich zpívali Tim Howar a Andrew Roachford a svoji úlohu pokračovatelů zvládli na výbornou. Pochopitelně jejich hlasy a místy i styl je o něco odlišný, ale možná i díky tomu staré hity Mechaniků získávají trošku nového lesku a pohledu.

Jejich kvality se navíc naplno rozvinuly, když spustili další novinky z poslední desky "Let Me Fly", u nichž každý nemá vklíněné do hlavy Carrackův či Youngův charakteristický vokál. Ať už to byla titulní skladba nebo akusticky pojaté "High Life" a "Wonder", bylo zřejmé, že Mechanici č. 2 mají našlápnuto velmi dobře i do nové éry. Z novinek ovšem naprosto dokonale vystřelil zcela nový hit "The Best Is Yet To Come", který naživo získal úplně jiný drajv a oproti studiové nahrávce zněl minimálně třikrát lépe. Vycítilo to i publikum a na jejím konci se spustil obdobný potlesk jako o něco dříve při oblíbené "Silent Running". Poměrně nečekané ovšem bylo, že během celého koncertu nezazněla jediná skladba z předchozí desky "The Road"; jako by na ni všichni svorně zapomněli.

Kdysi byla doba, kdy jednotliví členové Genesis vůbec nespojovali své sólové projekty s domovskou kapelou. To ale porušil před mnoha lety už Phil Collins na svém "Finally... The First Farewell Tour" a nyní ho napodobil i Rutherford. Během koncertu zazněla "Land Of Confusion" a v samotném finále i "I Can't Dance". Pochopitelně ani v tomto případě to nebylo jako před pár lety na parkovišti u O2 areny, Howarův styl je prostě jiný než Collinsův, ale i tak si za obě písničky právem vysloužil obrovský aplaus. Svůj um ukázal i Andrew Roachford, když zazpíval svoji sólovou věc "Cuddly Toy" - groove, který sice nezapadl úplně stylově, ovšem vším ostatním naprosto dokonale.

Jedinou slabinou celé koncertu tak bylo vlastně publikum, svým způsobem ve všech ohledech. Koncert byl, bohužel, na sezení, což u kapely, jako jsou Mike + The Mechanics, a s tím, že většina písniček je dost energická, nějak úplně nejde dohromady. Na druhou stranu, ještěže tak. Ani tak nebylo zdaleka vyprodáno a ve chvíli, kdy by si lidi stoupli, zřejmě by vše vypadalo ještě nuzněji. Samotní diváci pak na jednu stranu dokázali vytvořit velmi slušnou atmosféru, tleskali a zpívali tak, že se Lucerna chvěla v základech, ovšem ve chvíli, kdy kapela servírovala "I Can't Dance", "Over My Shoulder" a "All I Need Is A Miracle", nebyli schopní zvednout zadky ze sedaček, ani když je k tomu členové kapely pobízeli. To se povedlo až při přídavcích "The Living Years" a "Word Of Mouth", kdy vše konečně vypadalo tak, jak se slušelo.

Ke cti celé kapely je nutné poznamenat, že nejenže zcela profesionálně odehrála celý koncert, ale dokonce se muzikou bavila, jako by hrála nejméně pro deset tisíc fanoušků, a ještě dokonce slíbila, že se do Prahy vrátí. Doufejme, že svůj slib splní, protože i v nové éře mají Mike + The Mechanics stále co nabídnout a je jen málo kapel, které vám dokáží nabídnout během koncertu takovou porci hitů jako právě oni.