Největší tuzemský svátek tvrdé metalové hudby má jméno Brutal Assault. I letos se vrátil do jedinečných historických prostor pevnosti Josefov, vystavěné císařem Josefem II. Právě on v nové festivalové grafice svolal po dvaadvacáté všechny metalisty světa, aby se v útrobách pevnosti sešikovali na počest metalu.
© Tomáš Rozkovec / musicserver.cz
Festival
Brutal Assault má skvělé jméno nejen u českých fanoušků, ale takřka po celém světě. Ani mezi letošními návštěvníky nechyběli metalisté ze všech koutů Evropy, ale třeba i z Latinské Ameriky. Dominantním jazykem po přesunu do prostoru Josefova každopádně zůstala polština, neboť právě naši severní sousedé podobně velký festival té nejtvrdší hudby nemají a do Jaroměře to mají coby kamenem dohodil.
Pořadatelé už dopředu hlásili vyprodáno, což jen dokazuje, jakou oblibu Brutal Assault má. Není divu, prostory pevnosti mohou ostatní festivaly jen tiše závidět. Skvělá atmosféra byla hmatatelná prakticky od otevření brány, kdy se do areálu nahrnuli první nažhavení fanoušci. Ti tak mohli ocenit tradičně chytře rozprostřený areál, kde v postranních uličkách mohli okusit z široké nabídky občerstvení či navštívit zpřístupněné chodby katakomb, kde se schovávaly nejrůznější bary, výstavy či dokonce hororové kino, ve kterém po celou dobu programu mohli zhlédnout nejrůznější perly žánru, včetně kultovního "Predátora", "Hellraisera" či alternativnější a méně známé kusy. Mezi hradbami nechyběl široký výběr merchandise, metalové hudby, doplňků i kapacitně velmi slušná relax zóna.
© Tomáš Rozkovec / musicserver.cz
Letošní ročník nabídl hned čtyři stage. Kromě hlavních dvou, kde se střídaly kapely vždy tak, aby po odehrání jednoho setu mohli diváci pohodlně popojít pár metrů a poslechnout si takřka okamžitě navazující následující set, se na konci areálu nacházela i zastřešená Metalgate Stage, kde hráli především alternativnější kapely a která v průběhu ročníku nabídla skutečně zajímavá vystoupení. Posledním menším pódiem byla Oriental Stage, která ovšem nabídla pouze dva koncerty denně.
Program prvního dne i celého ročníku otevřeli skvělí Švédové God Mother, kteří do nažhavených fanoušků napumpovali skutečně energický hardcore říznutý death metalem i sludgem. Prvním strhujícím zážitkem ovšem byli italští symfonici
Fleshgod Apocalypse, jejichž popularita právem rok od roku stoupá. Pilířem krátkého, ale úderného setu byla především výborná poslední deska "King" z loňského roku. Tradičně působivé vystoupení s početným zástupem obdivovatelů měli tuzemští
Root, v čele s charismatickým veteránem Big Bossem. Koncertu nechyběl osobitý vtip i hutná atmosféra.
Top 3 vystoupení 1. dne podle Ondřeje Hricka
1. Master's Hammer
2. The Dillinger Escape Plan
3. Madball
Překvapení dne:
Fleshgod Apocalypse
Brutal Assault tradičně nabízí kromě metalových formací i ty hardcorové. Letos se tak na jejich pódia po letech vrátili ti nejpovolanější, newyorkští Madball. Zarostlý frontman a zároveň jediný původní člen formace Freddy Cricien na pódiu řádil a burcoval fanoušky pod pódiem. Mladší bratr Rogera Mireta z
Agnostic Front rozhodně dokázal, proč jeho parta patří k nejlepším koncertním formacím. Jakmile zazněly první tóny jejich hitu "Pride", kotel spíš připomínal válečné bojiště.
© Tomáš Rozkovec / musicserver.cz
Když už to vypadalo, že post nejnapumpovanějšího vystoupení převezmou právě Madball, objevil se na scéně Greg Puciato se svými mathcorovými šílenci The Dillinger Escape Plan a laťku posunuli ještě o notný kus výše. Pro americkou kapelu jde o rozlučkové turné, neboť Puciato se prý již potřebuje posunout dále a nezpívat skladby, se kterými již není úplně ztotožněný. Rozlučka to byla ale ohromující a v celkovém chaosu byla rozpoznatelná logika a řád. Skvělý koncert.
I Metalgate stage nabídla zajímavé interprety. Tím vůbec nejlepším byli američtí veteráni murder-metalu
Macabre. Ti fungují v původním složení od roku 1985 a jejich písně jsou postavené na příbězích vrahů. Na scénu během koncertu dokonce přišel sám Albert Fish, jeden z nejhrozivějších vrahů americké historie. Toho tři statné metalistky na pódiu skopali a tělo šedovlasého zabijáka odtáhli do zázemí.
První den ale nakonec ovládl velký návrat tuzemských legend Master's Hammer. Působivá pódiová prezentace s hroby, plameny i kozlíky jen doplnila skvělý koncertní výkon kapely. Franta Štorm zpíval svým skřípavým hlasem snad ještě lépe než kdy jindy a pro většinu přítomných to byl nepochybně jeden z vrcholných zážitků celého ročníku. Kdo měl ještě dost sil, mohl okusit něco z klasického thrashe
Overkill či black metalu polských Batushka.
© Tomáš Rozkovec / musicserver.cz
I druhý den vydrželo parné počasí, které spalovalo prostory pevnosti. Jako by to ale přítomní fanoušci ani nevnímali a vytrvale postávali na rozpálené ploše před pódii. První vrcholný moment na sebe nenechal dlouho čekat. Skvělý set předvedli holky z Brazílie
Nervosa. Jejich klasický thrash na studiových nahrávkách sice nepůsobí zrovna originálně, naživo to je ale jiné kafe. Ten den si nepochybně získali mnoho dalších oddaných fandů.
Top 3 vystoupení 2. dne podle Tomáše Rozkovce
1. Opeth
2. Samael
3. Hatebreed
Překvapení dne: Rotting Christ
Dalším překvapením byli tuzemští
War For War. Projekt Lorda Morbivoda (Umbrtka, Stíny plamenů) společně se zpěvačkou Lenkou Machovou ze skupiny
Ador Dorath vydal letos nové album
"Illud Tempus". Právě výhradně z něj kapela přehrávala písně, které byli mixem industrálního metalu a black metalu. Nepochybně ne každý jejich hudbu ocenil, ale hudebně šlo o opravdu silný zážitek. Na něj navázala skvělá brněnská
Insanie, které se dočkalo opravdu silného přivítání, přičemž fanoušci po skvělém vystoupení ani nechtěli kapelu pustit z pódia.
Top 3 vystoupení 2. dne podle Ondřeje Hricka
1. Emperor
2. Samael
3. Nervosa
Překvapení dne: War For War
Hardcorovou nadílku dne tentokrát obstarali především američtí
Terror a
Hatebreed. V pomyslném souboji vyhráli druzí jmenovaní, jejichž set byl originálnější, nápaditější a projev osobitější. Terror snad až příliš sázeli na jistotu a bezhlavou energii. U ruské Arkony zase trochu zamrzel nepříliš přesvědčivý zpěv, který občas působil falešně. Zklamáním bylo i vystoupení industriálních veteránů
KMFDM. Žánrově šlo o zpestřující vystoupení, které ale po několika minutách působilo sterilně a fádně.
Druhý den ušima Tomáše Rozkovce
Ve čtvrtek jednoznačně kralovali Opeth. Překvapilo mne, jak hluboko sáhli do své tvorby. Vyústěním pak bylo, dle slov frontmana Mikaela Åkerfeldta, zahrání jejich prvního hitu "The Drapery Falls" z alba "Blackwater Park".
Před tím mě zaujali švýcarští Samael. Velmi pěkně podaný metal s elektronickými prvky, včetně skvělé pódiové prezentace. Velmi pěkné ovace sklidili Hatebreed. Nicméně já v těchto partách slyším dozvuky nu-metalu a vlivy
Linkin Park, byť to je samozřejmě zahrané s daleko větší razancí. Rotting Christ pro mne byli příjemné překvapení.
© Tomáš Rozkovec / musicserver.cz
Chuť spravili perfektní Švýcaři Samael, kteří do návštěvníků sázeli svůj bezchybný elektro-metal. Na ně navázali bravurní Emperor, kteří ve speciálním setu představili zásadní album "Anthems". Blackmetalová formace si fanoušky získala okamžitě, a to zejména díky preciznímu Ihsahnovu rukopisu. Plameny a pódiová show byly jen sladkým dezertem strhujícího koncertu. Na Oriental Stagi zaujalo i sólové vystoupení Big Bosse, který představil své nové album "Collection Of Black Roses". Vystoupení nechyběl typický Big Bossův humor a v průběhu dokonce připomenul, že je nejčastějším účinkujícím v historii festivalu.
© Tomáš Rozkovec / musicserver.cz
Závěr dne nabídl i další skvělé kapely jako
Opeth, jejichž důmyslný a spíše poklidný set bavil hráčským uměním. Ti nejvytrvalejší pak mohli navštívit klasiky death metalu
Suffocation, řecké black metalisty
Rotting Christ či tuzemské
Six Degrees Of Separation.
Druhý den tak nebyl v ničem pozadu oproti prvnímu a nabídl další parádní várku skvělých interpretů, která jen navnadila na další dva dny, které slibovaly zajímavá jména v čele s
Carcass,
Trivium,
Clawfinger,
Amorphis či
The Devin Townsend Project.