Strašně se chce začít reportáž z dvaatřicátého ročníku Folkových prázdnin nějakou vzletnou nadýchanou větou, ve které bude slovo sen. Může za to dramaturg festivalu Michal Schmidt, který jej každý rok opatří nějakým tématem. A to tentokrát znělo právě O snech a snílcích. A tak byli čtenáři a čtenářky nejrůznějších reportáží z jednotlivých koncertů mnohdy vyzýváni k zavírání očí, popouštění uzd svých fantazií a k dalším imaginativním aktivitám.

Jenže ono to k tomu svádí. Stačí se už jen projít po festivalovém areálu, kterým je už několik let zámecký park v malém městě na Vysočině jménem Náměšť nad Oslavou. Na jeden červencový týden na něm vždy vyroste pódium, několik řad židlí a lavic a pár šapitó, kde se dějí věci hlavně pro děti.

Nálepku rodinného festivalu organizátoři zdatně zvládají opečovávat, přelešťují ji a zdokonalují, takže stížnosti na brebentění capartů během koncertů jsou už dávnou minulostí, přestože děcek během každého večera potkáte nepočítaně. (Ano, částečně za to může i fakt, že potomky rodí i organizátoři, čímž se pro ně tento "problém" sám stává aktuální - o tom ostatně vypovídá i jedna nedávná techno party, kterou pořádali staří bardi, ale čerství tatínci, a která tak zmínku o přítomnosti dětského koutku měla dokonce i na plakátu.)

Sny. Snílci. Snění. Každý, kdo letos do Náměště zavítal, měl povoleno si aspoň jeden svůj malý sen splnit. A mohla to být třeba konečně první návštěva staré tkalcovny, prostoru v podzámčí, který se stává doslova ikonickou součástí festu. Nebo to mohlo být, co já vím, platonicky, ale o to bezhlavěji se zamilovat do podavače kytar / bedňáka / řidiče Anety Langerové. Nebo to mohl být třeba ten pocit, kdy po letech koncertování na rodné hroudě kdesi v Americe stojíte poprvé na evropském pódiu a to pódium je zrovna v Náměšti.

A pak tu byly ty okamžiky. Okamžiky, o kterých se vám ani nezdálo. Okamžiky, které prostě nikde jinde z principu nemůžete zažít. Ty jedinečné chvilky, které těží z toho, že Folkové prázdniny jsou, jak napsal kolega Hartman pro Hospodářské noviny, festival "dramaturgicky nekompromisní a vytříbený", přesto (nebo možná právě proto) navštěvovaný ne až tak početným, ale o to kvalitnějším publikem.

To se ukázalo třeba ve chvíli, kdy dánští Dreamers' Circus, kteří ostatně byli inspirací pro ono zmíněné téma, citovali Dvořákovu "Novosvětskou". Jejich koncert byl kvůli nepříznivému počasí přesunut do prostor jízdárny, místa, které nemá s open air festivalem nic společného, které ale dokazuje, jak pozorní a naslouchající návštěvníci Folkových prázdnin jsou. To samé se opakovalo ještě o tři dny později, kdy rovněž dánská skupina Nordens Tone do naprosto tiše sedících diváků pouštěla svůj dosti nejednoduchý jazz.

Okamžik poznání, kdy Ranky Tanky hrají vlastní úpravu tradiční písně, v níž poznáváte nápěv, který vysamploval Moby.

Okamžik pitomého usmívání se, kdy Fanfare Ciocarlia do své skladby vloží nápěv "Summertime".

Okamžik němého úžasu, kdy během nočního koncertu Songs From Utopia umělecký kovář Pavel Tasovský, na dvorku jehož dílny se koncert koná, zažehne oheň a v synchronizovaném rytmu s bubeníkem dvojice Jurou Doležalem vytvoří originální dílo.

Okamžik němého úžasu z druhé strany, když se dozvíte, že ono Tasovského dílo do konce festivalu z místa zmizelo.

Okamžik smíchu, kdy organizátoři před nočním koncertem předělávek hitů Honzy Nedvěda v podání jazzového kvartetu Viléma Spilky oznámí, že pro posluchače je na straně připraveno ohniště, opíkáčky a hromada špekáčků a chleba, takže si mohou zpříjemnit poslech ryze trampskými aktivitami.

Okamžik nepochopení, kdy se jednu noc u ohniště u kempu, toho magického místa nočních setkávání, potkají skoro všichni z Elephant Revial, kteří před pár hodinami svou show odehráli, a MiraMundo, které koncert čeká druhý večer, a spustí spontánní jam, do kterého se zapojí i nejeden přísedící hrou na cokoliv, co je zrovna po ruce, načež se ostentativně oddělí skupinka dam a pánů a jde si odsednout opodál, aby si mohla (jako každý večer) přehrát ty svoje staré dobré Plíhaly, Žalmany a Nohavici, aby si pak všichni mohli říct, jak to bylo hezký.

Na Folkových prázdninách je ale hezký (sic!) právě to, že si každý může ten svůj sen poskládat tak, jak chce, aby se mu zdál. Takže dobrý večer, dobrou noc...