Když v první polovině roku 2013 vyšel debut "Night Visions" do té doby nepříliš známé americké party Imagine Dragons, byla z toho okamžitě velká senzace. Ještě tentýž rok se jim při návštěvě České republiky povedlo vyprodat klub SaSaZu. To ale není nic proti tomu, že jim stačily pouhé tři roky na to, aby vyprodali celou pražskou O2 Arenu. Draci z Las Vegas si srdce a uši diváků získali především svým epickým a euforickým stadiónovým pop rockem, zapamatovatelnými hymnami s údernými refrény i sympatickým projevem chlapíků odvedle. S druhým albem "Smoke + Mirrors" z roku 2015 se jim ještě povedlo vcelku úspěšně navázat na povedený debut, ale kritiky za hudební stagnaci se přece jen dočkali. Snad i proto je novinka "Evolve" tak jiná.

Vzhledem k vlažnému přijetí prvních singlů novinky, v nichž Imagine Dragons představili zcela novou tvář, by se nabízelo osočit ony kritiky, že měly s výtkami se skladatelskou stagnací raději mlčet a být vděční za stále strhující rock z kouře a zrcadel. Na "Evolve" se kvartet totiž rozhodl vyměnit rockové základy z prvních alb za rádiový pop a euforické tempo vystřídaly taneční rytmy s často připitomělými refrény. Tvář kapely se na třetím albu změnila, bohužel směrem k nepochopitelné zaměnitelnosti.

Zatímco dosud byl jejich rukopis střetem stadiónového rocku Foo Fighters a civilního popu Mumford & Sons či Coldplay, nyní se inspirují ryze popovým mainstreamem typu One Direction. Jen výjimečně se na "Evolve" vzpomíná na původní tvorbu jako v případě "Believer". Většina písní ovšem zní tak zaměnitelně, že v nich zvuk Imagine Dragons jen těžko rozpoznáme. Bezkrevní písně "I Don't Know Why", "Walking The Wire", "Rise Up", "I'll Make It Up To You", "Mouth Of The River", "Start Over" a "Dancing In The Dark" jsou jen zástupem popové hlušiny současné mainstreamové scény. Písně mají nevýrazný elektronický základ, nezajímavou rytmiku a kytary, které dříve tvořily hutnou rockovou stěnu, jsou tuctové. Zvláštní kategorií je neuvěřitelně otravný singl "Thunder". Kdyby se pod něj podepsala některá náctiletá popová hvězdička, bylo by vše v pořádku. U rockové kapely je to spíš smutná snaha o získání nových fanoušků.

Imagine Dragons si na "Evolve" pozvali hned několik producentů, kteří jim měli pomoci k výslednému zvuku. Z minulého alba to byl britský producent Alex Da Kid, čerstvou spoluprací je pozvání švédského producentského dua Mattman & Robin, které pomáhalo i Taylor Swift, Adamu Lambertovi, Seleně Gomez či Britney Spears. Jednu z lepších písní alba "Whatever It Takes" produkoval novozélandský producent Joel Little, jenž se výrazně podílel na úspěchu Lorde či elektropopových Broods. Ano, i tihle za rozporuplný výsledek mohou.

Letošní rok je vůbec plný překvapení. Do podobných vod neúspěšně vkročili Linkin Park s "One More Light" i Paramore na comebackovém "After Laughter", kteří ale dopadli ještě jakž takž obstojně. Imagine Dragons zřejmě potřebovali nakopnout, udělat něco odlišného, překvapit, vzbudit emoce. Zřejmě se báli ustrnutí a vzrůstajícího nezájmu o svou značku. Pravda, o "Evolve" se mluví hodně, bohužel mnoho kladného nezazní. Draci z Las Vegas tak ke své škodě opustili to, co je dělalo výjimečnými a úspěšnými, a vydali se cestou experimentu, který se nepovedl a rozmělnil jejich zvuk do ztracena. Těch pár bodů získávají za odvahu a za dvě slušné písně. Zbytek ale musí být zapomenut.