Myslím si, že představovat Public Enemy rovná se házení sukovic do remízku. Většina z nás to jméno už někdy někde slyšela a pravděpodobně by si je dala správně do souvislosti s hip-hopem, pro nějž znamenají skoro totéž, co Nirvana pro rock. Prostě legenda, ten Chuck D a spol. Nová deska "Revolverlution" má připomenout Public Enemy v plné síle a do značné míry se jí to daří.

Novinka je album složené z dvaceti pecek, z nichž jsou tři live nahrávky, pět jsou remixy, čtyřikrát k posluchačům promluví některý z MC s tím či oním prohlášením a konečně osm je nových písní. Už samotná skladba desky je zajímavá - "Revolverlution" je jakýmsi mixem výběru toho nejlepšího a regulérní novou deskou. Takhle by se mohla ubírat i spousta dalších těles namísto věčných Best Of, živáků, rarit apod. Jeden ze zahraničních magazínů uvedl, že strategie začleňování live písní je trend, který by po Public Enemy mohli přebrat i ostatní rapové skupiny, neboť se zatím v tomto žánru příliš nechytil. No, nevím, za pokus by to snad stálo. Na "Revolverlution" najdete koncertní ukázky "Miuzi Weights A Ton", "Fight The Power" a "Welcome To The Terrordome".

Hodně zajímavě zní remixy, u některých Public Enemy překračují jednoznačně hranice hip-hopu. Na mysli mám především předělávku "By The Time I Get To Arizona", jejíž industriálně temná hudební složka převyšuje Chuckovo frázování. Naopak takřka k nerozeznání jsou dvě varianty téhož, originál "Gotta Give The Peeps What They Needs" a remix od DJe Johnnyho Juice.

Co se týče nových skladeb, Public Enemy nezklamali. V jejich textech si neposlechnete nic o lásce, západech slunce, trhání kytiček a romantice vůbec. Příkladem budiž asi nejlepší kousek "Son Of A Bush", kde Chuck D otevřeně kritizuje společensko-politické poměry v USA, v jejichž důsledku se dostal k moci George W. Bush jr. V této a ještě dalších písních zazní na pozadí ostré kytarové riffy, čímž se potvrzují sympatie, které svého času Publici chovali k RATM. Hodně příjemně se poslouchají také kousky "Put It Up" či "Can A Woman Make A Man Lose His Mind?".

Novou desku Public Enemy nelze nepochválit za poctivý přístup k posluchači. Skupina známá svými marketingovými vylomeninami (např. album určené pouze na internet) přišla, aby ukázala všem Nellyům, Nasům, P. Diddyům, jak se dělá pravý hip-hop. Dobré texty, dobré scratche, dobrá muzika, málo komerce. Co víc si může fanda rapu přát, že?