Ještě před více než rokem to vypadalo, že Ospalý Pohyb se z hibernace dlouhé dvaadvacet let nikdy nevzbudí. Loni ovšem přišel zvrat v podobě EP "Ü", na které kapela kolem skladatele Martina Burlase navázala plnohodnotnou comebackovou nahrávkou "ø". Čekání na jejího nástupce tentokrát snížili z více než dvou dekád na pouhý jeden rok. Nápady nastřádané za dlouhé období byly pro jedno album málo, a fanoušci Ospalého pohybu si tak mohou znovu užít příděl nového materiálu. Ten je posluchačsky velmi náročný. Skladby se věnují až depresivně laděným textům, do kterých jen výjimečně prosvitne trochu slunce. Témata jsou těžká, podobně jako zvuk nahrávky. Kytary a rytmika se jen pomalu valí, ale i přes vyžadující trpělivost posluchače se dostává pocit smysluplnosti a logiky Burlasova skladatelského rukopisu. Oproti třem deskám z devadesátých let ubylo noisových výletů a hlukových experimentů. Starší tvorbě se nejvíce přibližuje píseň "They Are Fallin'" s kompozicí industriálních zvuků. Jako nejzajímavější se jeví tvrdá píseň "My Floody Florentine", ze které mrazí. Oproti comebackové desce "ø" je novinka překvapivě vyváženější, nápaditější a působí aktuálněji, jako by Ospalý Pohyb věděl, že návrat ještě nebyl první deskou zcela dokonán.