Na hudební stanici VH-1 jsem o víkendu viděl jakýsi pořad, kde prezentovali sto nejlepších love songů. Byl jsem zvědav na prvních patnáct, kde se ve finále většinou sešly procítěné filmové melodie. Na pozici jedenáct však byl videoklip s nejdražší ukápnutou slzou v historii hudebního byznysu. Určitě si vybavujete klip s písní "Nothing Compares 2U", kterou si Sinéad O'Connor vypůjčila od Prince. Tato dojemná skladba dokonale napumpovala kariéru této rebelky, která se nevyhnula několika excesům. Na poslední řadovém albu "Faith And Courage" (2000) však nabrala poklidný dech a přišla s vynikající nahrávkou, na které bylo několik zvučných hostů. Pak se stáhla do ústraní a začala chystat nové album, prodlevu přineslo i střídání vydavatelské firmy. Před nedávnem vyšel v nových remixech singl "Troy" (z debutového alba "The Lion And The Cobra" / 1987) a mnoho fanoušků začalo špekulovat, zda-li se nechystá kolekce remixů. Vše však nakonec dopadlo úplně jinak a na svět vykouklo album přepracovaných tradicionálů nazvané "Sean-Nós Nua".

Sinéad měla sen a dlouhou dobu si jej chtěla vyplnit. Snila totiž o natočení desky, na které chtěla přepracovat staré irské písně, které znala, zpívala a vybudovala si k nim nějaký vztah, vzpomínku, ať už v dětství nebo v dospělosti. Podobný projekt již vydala v roce 1992 pod názvem "Am I Not Your Girl?", kdy se vrhla na swing, jazz a podobné věci. "Sean-Nós Nua" je však vyrovnanější a více sedí úchvatnému hlasu, který Sinéad vlastní a je stále stejně emocionální a nabitý energií. Za doprovodu převážně akustických nástrojů vypráví příběhy o hluboké lásce, bolestech lásky a peripetiích života. Písně mají rozmanitou délku, od krátkých ("I'll Tell Me Ma") až po nejdelší kompozici "Lord Baker", ta trvá skoro dvanáct minut. Sinéad se obklopila studiovými hráči a sama se soustředila jen na svůj hlasový projev a spolupracovala na produkci. Pestrost nástrojů je rozmanitá, ale odkaz irské kultury se ani na chvilku nevytratí. Občas na vás vyskočí nějaký ten umělý zvuk, třeba v "Paddy's Lament" to trochu probublá elektronikou na pozadí malou sekvencí zvuků. Smyčcové party umocňují vznešenost skladeb.

"Molly Malone" malou Sinéad naučil její otec a děj se odehrává v Dublinu. "Lord Baker" v duetu s Christy Moorem zní lehce za doprovodu syntenzátorů, které zní jen v pozadí, přednost dostávají hlasy aktérů, jedná se o emotivní finále celé nahrávky. Sinéad tuto skladbu slyšela právě v podání Christy Moora před patnácti lety a natolik se jí zalíbila, že zatoužila o natočení duetu. Závěrečná "I'll Tell Me Ma" je uvolnění a je to takové malé závěrečné loučení o návratech domů, dívkách a chlapcích z Belfastu. Procházet děj jednotlivých irských tradicionálů asi nemá cenu, hlavně tehdy, pokud Sinéad ke každé skladbě přidala svůj vlastní komentář a vše je nadmíru jasné. Pokud máte raději francouzštinu než angličtinu, existuje vydání, kde anglické texty jsou přeloženy do francouzštiny, stačí vyrazit na výlet třeba do Paříže.

"Sean-Nós Nua" je výletem za poznáním irské kultury, který byl natočen s velkým nasazením a nic nebylo ponecháno náhodě. Přílišná uhlazenost však může chvilkami znít až příliš okatě. Otázkou zůstává, jak by bylo přijato natočení méně uhlazených verzí starodávných songů a popěvků. Sinéad O'Connor však vše přepracovala a uhladila. Vzniklo tak příjemné poslouchání k rozpálenému krbu, sklence dobrého pití, dlouhému večernímu poslechu a vyprávění zamilovaných příběhů, které naspal sám život. "Sean-Nós Nua" je velkou pohodou, která lehce proplouvá a pohladí. A necháme se překvapit, co nám autorsky příště přinese dnes již hodná teta vypravěčka Sinéad O'Connor.