Zkrocená Beth Ditto na sólovém debutu "Fake Sugar" mísí pop, rock i retro

Beth Ditto je výraznou osobností nejen svým vzezřením, ale především muzikálností a silným hlasem. I proto její dnes již rozpadlá skupina Gossip na rockové scéně bezesporu chybí. Ditto se po ukončení trojčlenné formace věnovala designu, modelingu a dalším různorodým invenčním činnostem. Chuť po hudbě ji ovšem přitáhla zpět na scénu a zhruba po roce od oficiálního ohlášení rozpadu skupiny se vrací se sólovým počinem "Fake Sugar".

Hned první singl "Fire" představil charismatickou zpěvačku v kytarovějším světle, než v jakém jsme ji znali z posledního alba "A Joyful Noise". Skladba baví svým pomalým nástupem, gradací a výrazným kytarovým riffem. Rockový náboj překvapivě postrádá punkově kabaretní feeling její rané tvorby a na místo něho tu máme poměrně zemitý barový hard rock.

Globálně však singl posluchače mate. Ditto sice nahrála rockově znějící desku, "Fire" je se svým vybroušeným kytarovým základem ovšem samostatným solitérem. Daleko častěji na "Fake Sugar" narazíme na retro pop rock ("In And Out", "Savoir Faire" či "Do You Want Me To"), který nezní špatně, ale jeho dospělý zvuk vzhledem k hudební historii interpretky rozhodně udivuje. Ditto se od rozpadu Gossip zřejmě posunula a namísto punkového běsnění a provokování zakotvila v klidných vodách blízkých mainstreamu. Ten ale v jejím podání není laciný a stále nabízí originální nápady a vlastní zvuk.

Paprsky punkového mládí prosáknou snad jen ve hravé písni "Oo La La", dalšímu singlu novinky. Skladba má taneční feeling a Ditto se v ní odváže víc než v jiných momentech desky. Na starou Ditto je to ale stejně ještě dost umírněné.

Asi druhým nejvýraznějším momentem sólové prvotiny je po úvodní "Fire" explozivní "Oh My God", ve které Ditto v lecčem připomene Adele. Hned za ni můžeme směle zařadit asi nejpovedenější baladu alba "Lover", během které Ditto znovu fascinuje svým dospělým projevem.

Z nového počinu americké zpěvačky nelze být nepřekvapený. Rodačka z Arkansasu nahrála desku zcela odlišnou od veškeré své předchozí tvorby. Naštěstí nevyznívá špatně a Ditto může směle vykročit na sólovou dráhu i bez opory Nathana Howdeshella a Hannah Blilie, kteří ji v její dosavadní kariéře doprovázeli. Škoda, že album nenabízí víc dynamičtějších momentů s hitovými ambicemi. Těch tu je jako šafránu a možná i proto bude prvotina bojovat s komerčním úspěchem. Poslechnout si po letech výrazný hlas skvělé zpěvačky ovšem stojí za pozornost.