Jsou dva. On je z Británie, ona z Floridy. On hraje na kytaru, ona zpívá, variacím se ale nebrání. Oba začínali v lokálních rockových kapelách, aby se pak poznali, v roce 2000 založili kapelu a vylétli ke hvězdám. Na kontě mají pět desek, na koncertech je doprovází bubeník s multiinstrumentalistou obsluhující druhou kytaru, basu či klávesy a všichni dohromady hrají alternativní indie-rock, který má přesah tu do garážového a lo-fi zvuku, jinde zase koketuje i se stonerem.

V Praze je doplnila předkapela Husky Loops, kteří posloužili jako odpověď na otázku, jak by asi zněli Turnerovi The Last Shadow Puppets, kdyby z nich osekal smyčce a pompu, přidal samply a udělal je trochu dravější. Ale zase ne moc, jedny Arctic Monkeys už tady máme. Takovému Pitchforku by se mohli líbit, zatím o nich ale jeho vyhledávač nemá žádné zprávy.

The Kills svých devadesát minut nevyplňovali žádnými řečmi, nehecovali fanoušky k tanci ani tleskání nad hlavou a vůbec hráli spíše tak, aby to všechno odehráli co nejrychleji. Bezmála dvacet skladeb není žádná selanka. A byť nic z výše zmíněného nijak zvlášť nechybělo, pravdou je, že mohli být možná ještě o malinko vstřícnější. Po všech těch peripetiích s přesouváním koncertu působilo zvolání kytaristy a zpěváka Jamieho Hince "Praaaague! Finally!" jako trochu chabá náplast. Udělat z toho speciální událost, na kterou se bude dlouho vzpomínat se přitom vyloženě nabízelo.

Nicméně i tak hrála formace prakticky bezchybně, mužská část dua předváděla s kytarami a jejich efekty celou řadu působivých vyhrávek a triků a byla také jedním z hlavních důvodů, proč byl koncert tak zábavný. Tím dalším byla pochopitelně jedinečná Alison Mosshart. Kolegyně žánrově spřízněného Jacka Whitea, s nímž působí také ve vzácném projektu The Dead Weather, se ani ve svých těžko uvěřitelných osmatřiceti letech nedržela na uzdě a házela sebou jako kdyby měla končetiny na pružinách. Její úderný, agresivní, ale i svůdný tanec byl přesně nacvičen podle jednotlivých tónů, nuceně ale nepůsobil. Spíše vždy jen důrazněji pomáhal sdělit spíše vyštěknutá, než vyzpívaná slova v ne zcela ideálně nazvučeném klubu, neboť její hlas často nebyl přes ostatní nástroje vůbec slyšet.

Zaznělo téměř všechno zásadní, z nové desky mimo jiné také "Doing It To Death", "Heart Of The Dog" nebo "Siberian Nights", zvukově nejvíce vyčnívala sólově odehraná píseň "That Love", kterou zpěvačka v přídavku doplnila hrou na akustickou kytaru.

Celkově šlo o pěkný koncert, na který se sice možná nebude vzpomínat s tak nábožnou úctou jako třeba ten od kolegy Jacka Whitea ve Foru Karlín, na druhou stranu ale bez problému překonal loňské vystoupení na festivalu v Rakousku. Sevřenost, světla a zpocení fanoušci ve vyprodaném klub jim svědčí.