Factmag je označil za chybějící prvek mezi Ryuichi Sakamotem a Oneohtrix Point Never, jejich druhá deska "Reassemblage" vydaná letos v únoru sbírá jedno ocenění za druhým. Portlandská dvojka Spencer Doran a Ryan Carlile tvoří pokojné, až ambientní koláže navazující na vaporwave a současnou vlnu neo-klasiky, ovšem vytváří vlastní prostor doplněný o unikátní vizuály. Visible Cloaks odehrají svůj první pražský koncert ve čtvrtek 1. června v MeetFactory.

Visible Cloaks tvoří duo z Portlandu Spencer Doran a Ryan Carlile. Pokud by se jejich hudba dala nějak definovat, pak jako kombinace elektronické hudby, popu a japonského ambientu. Původně se jednalo jen o sólový projekt Spencera Dorana, který se prostě jmenoval jen Cloaks. Ten se původně blížil spíše k instrumentálnímu hip-hopu a měl velký úspěch především v Japonsku, kde Doranova tvorba vyšla i na labelu Easelmusic.

Kořeny současného zvuku Visible Cloaks ale můžeme vidět až v roce 2010, kdy vznikl Fairlights, Mallets & Bamboo - mix, na kterém se objevila hudba Yellow Magic Orchestra Ryuichi Sakamota a Haruomi Hosona, ale také skladatele Yasuaki Shimizu a jeho kapely Mariah. Spolupráce s těmito japonskými mistry svého žánru vyústila v Doranovu ideu světa, v němž se hudební prvky různých kultur mísí v jednom tavícím kotlíku. "Cílem je uchopit rozdílné softwarové nástroje různých kultur a nacpat je do jednoho světového zvuku, který je lehce desorientovaný a nemá žádný zřetelný vystopovatelný zdroj," vysvětluje Doran v rozhovoru pro Factmag. Inspirace Visible Cloaks není primárně ale jen v Japonsku - v nahrávkách se objevují hudební nástroje i z jiných zemí, výrazná je např. arménská dřevěná flétna duduk.

Není se proto co divit, že Visible Cloaks spatřují ve své hudbě i další rozměr. Nebojí se upozornit na aktuální potřebu hovořit o ožehavých otázkách multikulturalismu, migrace a prolínání se kultur. "Nevím, jestli lze naší hudbu vzít za např. vhodný nástroj boje proti fašismu, ale vím, že v tomto post-brexitovém a post-trumpovském světě je důležité o těchto problémech mluvit a to jakkoliv - i třeba hudbou, kterou vytváříme."

Na brooklynském labelu RVNG Intl. jim nedávno vyšlo druhé album "Reassemblage", které je vzorovým příkladem filosofie Visible Cloaks. Název alba je převzat ze stejnojmenného filmu vietnamské umělkyně Trin T Minha-ha z roku 1982. Jedná se o jakýsi alternativní formát etnografického dokumentu, který namísto zkoumavého a senzacechtivého pohledu kamery západního pozorovatele nabízí jakési okruhy vizuálních vjemů, které nechtějí přesně definovat předmět. V množství informací, zvuků, barev a obrazů si tak každý může nalézt to, co ho zajímá. A to je přesně i cíl tvorby dua Visible Cloaks - nedat jasnou odpověď, ale poskytnout obrazy, zvuky, které spolu třeba nesouvisí, ale v kterých si každý může nalézt to, co je zajímá.

Zdánlivě komplikovaná hlavní idea ale ve výsledku tvoří příjemný alternativní ambient. Hlavní motiv často sice tvoří jen různá lusknutí, bzučení, nebo slova, objevující se z prostoru, která jsou náhle utnuta, ale ta jen minimálně narušují klidné, často až meditativní pasáže.

Jako support vystoupí čeští Misty Picture, projekt Barbory Polcerové (Enchanted Lands) a Wilma Dehaena z pražského kolektivu Genot Centre skládající moodboard z virtuálních MIDI tónů, důmyslných digitálních harmonií a renderovaných samplů.