Slušnou show Kiss kazily vnější okolnosti

Legendární rocková čtveřice Kiss sice navštěvuje Českou republiku poměrně pravidelně, v moravské metropoli se ale ukázala poprvé až včera. V areálu brněnského výstaviště se tísnilo natěšených 25 tisíc lidí, kteří z velké části čekali na své idoly už od čtyř odpoledne.

Kapelu, působící na scéně už od raných 70. let, asi netřeba více představovat, ať už kvůli jejich několik takřka ikonickým hitům, tak promyšlenému marketingu a image, která inspirovala nejen obligátní blackmetalové líčení zvané warpaint, ale podobně jako třeba dobový a žánrový souputník Alice Cooper i vizuální podobu koncertů následovníků typu Marilyn Manson nebo Rammstein.

Hned na úvod je třeba se pozastavit nad organizací a především dispozičním řešením areálu, protože je nabíledni, že nejen autorovi reportáže podstatně zkazily zážitek z celé show. Počasí, které stálo za to přesně den před a po koncertu, samozřejmě nikdo neovlivní. A byť tmavě šedá obloha hrozila celý den deštěm, nakonec z nebe nesprchlo, a problémem tak byly jen nižší teploty a především rázný, studený vítr.

Už dlouho jsme ale nebyli na koncertě, kde by pořadatelé tak výrazně protěžovali sektor pod pódiem na úkor běžného stání. Areál výstaviště se sice umí velice slušně roztáhnout do šířky (jako to bylo např. na kapacitně podobném koncertu Lucie v červnu loňského roku), zde ale pořadatelé nainstalovali tribuny po obou stranách přesně do míst, kde už tak zužuje prostor tradiční svatostánek zvukaře.

Výsledkem tak bylo, že většina plochy na stání byla zúžena v hodně nepříjemnou a tenkou nudli, a tak jste měli na výběr dvojí. Buď stát kolem zvukaře v relativní blízkosti pódia, ale vidět ho vždy jen půlku, nebo jít až dozadu a mít výhled na celou stage, ale z pěkných zhruba 17 km od aktérů dění. Navíc, blíž k pódiu než od zvukaře jste se prostě nedostali díky hrazení sektoru kotle, které bylo nebývale zakousnuté do vnitrozemí areálu a sebralo z plochy na stání dobrých 20 %, aniž by přitom byl kotel naplněný, to ani zdaleka. V ideálním případě jste tak poslouchali slabý a kolísavý zvuk, viděli jen polovinu dění na pódiu a před vámi desítky metrů prázdného, nevyužitého prostoru kotle.

Pojďme už ale k pozitivům večera, byť výše uvedené mohlo pěkně zprotivit zážitek. Velice příjemným překvapením byla dosud neznámá předkapela RavenEye, která předvedla hutný a na první poslech inteligentně hitový (rozuměl nevlezlý) stoner/grunge rock s výrazným zpěvákem, výzorem a sem tam i vokály evokující tento týden zesnulého Chrise Cornella. Tentýž chlapík zároveň obstarával jedinou kytaru a v závěru přibližně čtyřicetiminutového setu vystřihl i parádní kytarové sólo. Ještě o nich určitě uslyšíme.

Samotní Kiss odpálili program s úderem osmé ostrou hitovkou "Deuce" a dalšími úvodními hity rozehřáli zkřehlé publikum. Celý koncert byl velice podobný jejich pražské show z před dvou let, včetně povedených projekcí, pyrotechniky, Simmonsova plivání krve a supermanského čísla během basového sóla nebo Stanleyho lanovkového vstupu do středu plochy, kde odzpíval jednu z písní.

Paul už to ale pěvecky úplně nedává a z tohoto pohledu bylo brněnské vystoupení značným sešupem i oproti minulému tuzemskému koncertu. I během promluv k publiku mezi skladbami mu přeskakoval hlas jako starému dědovi a zněl, jako by mlel z posledního. Líčení kapely sice působí dojmem, že nestárnou, protože zakryje, co se dá, ale čas bohužel nezastaví nikdo. Daleko jistější byl vokálně Simmons, který i celkově působil energičtěji.

Celkově se brněnská show dá hodnotit jako horší než předchozí tuzemská zastávka kapely. Nepočítaje v to organizaci, sevřenost O2 areny, sborový zpěv i na tribunách vykouzlily přece jen daleko vřelejší a intenzivnější atmosféru, pyrotechnické efekty i zvuk daleko líp vyzní v ryzí tmě a uzavřeném prostoru a i délka koncertu byla tentokrát subjektivně kratší, i bez delší přestávky na přídavek s okamžitým servírováním závěrečných dvou arcihitů. Fanoušci v kotli museli všechno zákonitě vnímat mnohem intenzivněji, na ploše ale zas až o takový odvaz nešlo.