Konečně i u Pokáče nazrál čas, aby vydal plnohodnotné album. S vlasy na vlastní hlavě si lámat hlavu skutečně nemusí, takže se mohl věnovat těm fiktivním, které dodaly název desce i jejímu otvíráku. A již nyní se dá s klidem říct, že tenhle člověk talent má a slyšet o něm bude i v budoucnu.
7/10
Pokáč - Vlasy
Vydáno: 19.05.2017
Celkový čas: 59:41
Skladby: Vlasy, Nikde žádnej sníh, Co z tebe bude, Rád chodím na poštu, Lovesongy feat. Kateřina Marie Tichá, Mám doma kočku, Kdybych dneska nevstal, 26, Vymlácený entry, Nedělám nic, ale dělám to dobře, Padá hvězda, Blbej den, ##Holky#X##, Stereotypy, Porno (live), Pohádka (live), Vymlácený entry (live), Místa
Vydavatel: Warner Music
Pokáč je příkladem interpreta, který se nesnaží překotně udělat velkou kariéru, ale naopak si cestičku vyšlapává pomalu a trpělivě. Vždyť psát a nahrávat songy začal už před nějakými deseti lety a demo alba "Pekáč" a "Pokák" vydal už před osmi, respektive šesti lety. Později mu v kariéře hodně pomohlo spojenectví s kamarádem
Voxelem, kterému psal texty, natočili několik společných písní a dokonce odjeli "Tour, co sedne". Jsou na podobné vlně a hodně si sedí, o kopiích se však určitě mluvit nedá.
Interpret, vlastním jménem Honza Pokorný, si libuje v hravosti s češtinou a hlavně v autenticitě. Písničky, které píše, jako by opisovaly konkrétní situace ze života mnoha lidí. "Vymlácený entry" se staly hymnou lidí, kteří doma zápasili s dnes už legendárními hrami typu DOOM, Zimní a Letní olympiáda a vlastně se všemi, co se daly hrát ve Windows 95 a 98. Ti, kdo zase navštěvují a využívají služeb České pošty, se zase snadno ztotožní s písničkou "Rád chodím na poštu".
Hravé a pohodovější songy se mísí s pomalejšími a zamyšlenějšími "Nikde žádnej sníh" či "Padá hvězda". Zamilované písně si Pokáč
podal společně se sympaťačkou Kateřinou Marií Tichou (znáte z kapely
Jelen) v parodii, která má dokázat, že není snadné napsat zamilovaný a přitom ne úplně blbý song. Účast Katky je zde hodně milým zpestřením.
A dostáváme se k největšímu, i když jedinému problému nahrávky. Její délka totiž atakuje rovnou hodinu, což je v případě, kdy drtivá většina disku je založena na velmi prostých aranžích, postavených na akustické kytaře a zpěvu a jen minimálně doplněných o perkuse a vokály, příliš velké sousto, které by bylo stěží naráz uposlouchatelné i u mnohem protřelejších mužů s kytarou. Producent Honza Balcárek si s nahrávkou dal práci, o tom žádná. Taktéž varianta dosadit na ni už známé písně a doplnit je novými songy je naprosto v pořádku. Ale klidně dvě novinky mohly být natočeny až na další desku a živá verze skladby "Vymlácený entry" mohla úplně absentovat. Stejně jako bonusová "Místa", kterou Pokáč napsal společně s několika fanoušky, kteří mu poslali své texty a myšlenky, které do písně naimplantoval.
Pokáč
živé "Vymlácený entry" nasadil zřejmě proto, že veškeré nahrávky zde doplněné slovem live nejsou z žádného koncertu, ale zřejmě mají znamenat, že byly nahrány ve studiu na jeden zátah bez stříhání a různých zvukových dobarvení. Je milé, že si Pokáč jede svou, je přesvědčen o tom, že takhle načisto s kytarou to může fungovat. A skutečně, ve valné většině nahrávky má v ruce silný písničkový materiál, který pohladí po duši, dodá dobře míněné rady ("Holky"), rozesměje a i přivede k zamyšlení. Navíc má příjemně zabarvený hlas, který k akustické kytaře dobře sedne. A fanouškovská základna se mu utěšeně rozrůstá. U tohoto debutového alba ji požádal, aby mu přes Startovač přispěla na vznik desky a ve štychu ho rozhodně nenechala. Požadovaných sto tisíc bylo prakticky trojnásobně překročeno, takže se dá čekat, že bude kolem něj stále víc rušno.