Béčka singlů jsou momentem pravdy o kapele. Strana A je zřejmá - nasměrovaná na posluchače, strana B oproti tomu bývá směrodatným ukazatelem hudební kvality. Depeche Mode si vždy dávali záležet na tom, jak jejich béčka znějí. Výsledkem bylo smazání rozdílu mezi stranami singlů a vybalancování veškerého repertoáru. Připomeňme si alespoň pět z nich.

5. But Not Tonight

V případě "But Not Tonight" jde o b-stranu průlomového singlu "Stripped". To však platí pouze pro Evropu, neboť v Americe se skladba ve výsledku dočkala vydání jako oficiálního singlu. Důvodem přehození stran bylo nepřijetí původně áčkové písně "Stripped". Ačkoliv kapela toto rozhodnutí rozhodně nekvitovala, nahrávka získala své místo i v koncertním setlistu, například během "Delta Machine Tour", i když v podání Martina Gorea, hlavního skladatele Depeche Mode. Vůbec zajímavé je, jak se Gore při koncertech beze strachu ujme libovolné skladby s původně Gahanovým vokálem, aby jí vetkl cosi ze svého melancholického projevu. A funguje to!

4. Death's Door

Abychom nezmiňovali pouze věci nazpívané Davem Gahanem, je na řadě také jedna čistá goreovka, a sice "Death’s Door", b-strana nejoblíbenějšího Gahanova singlu "Condemnation". Skladba je sice spjatá s věrným a oddaným obdobím, nicméně zhotovena byla již roku 1991 pro soundtrack k filmu "Until The End Of The World". Jelikož spolupráce mezi členy skupiny byla během nahrávání desky "Songs Of Faith And Devotion" v podstatě tristní, sáhlo se raději po hotové věci, která opět upozornila na to, že Martin je neméně důležitým zpěvákem formace.

3. Dangerous

"Dangerous, the way you leave me wanting more..." Takřka vše ve spojitosti s klenotem elektronické hudby "Violator" (1990) se vyznačuje absencí jakýchkoliv hluchých míst. Byl to právě první a zároveň kontroverzní singl "Personal Jesus", který s sebou přinesl tuto nebezpečnou b-stranu. Nahrávka se na přelomu osmdesátých a devadesátých let také neúmyslně ocitla v hitparádách. Áčko "Personal Jesus" zažilo masivní úspěch, což logicky vedlo ke vzrůstu poptávky po dalším materiálu. Protože ovšem deska na své vydání teprve čekala, muselo se sáhnout právě po uvedeném (a povedeném) béčku. K dalším neméně povedeným b-stranám z tohoto období se řadí i skladby "Happiest Girl" či "Sea Of Sin".

2. My Joy

Béčko "My Joy" se zrodilo ve studiích německého Hamburku. Jednalo se vlastně o jedinou přebývající nahrávku, která vznikla během sekundární fáze problematického nahrávání desky "Songs Of Faith And Devotion" z roku 1993. Původně se měla objevit na albu, nakonec ale skončila jako b-side jednoho z dosud nejsilnějších tahounů "Walking In My Shoes". Příslušné video, které bylo natočeno až po letech, se stalo součástí projekcí na "Exciter Tour" (2001).

1. Surrender

Když průkopníci elektronické hudby rekapitulovali své úspěchy prostřednictvím kompilace "Singles 86>98", reprezentantem se stal singl "Only When I Lose Myself", který nabídl atmosférickou b-stranu "Surrender". Tklivá skladba zvukově i náladou evokuje plynulou návaznost na postdrogové album "Ultra" (1997). Toto období se u hudebníků projevovalo spíše skrze pomalejší a klidnější písně. Důvodem mohl být jednak tehdejší zdravotní stav Davida Gahana, jenž přežil klinickou smrt, jednak odchod Alana Wildera, který zásadně ovlivňoval hudební podobu skladeb. Lze v ní v plném rozsahu pocítit čitelný skladatelský rukopis Martina Goreho, jemuž se do skladeb v podstatě už nikdo příliš nemíchal.

Máte nějakou jinou oblíbenou raritu z katalogu Depeche Mode? Klidně se o ně s námi podělte v komentářích.