Už předskokani naznačili, jak bude večer vypadat. Avizovaný harmonogram byl nejspíš díky nelibosti fanoušků na Facebooku chvályhodně posunut zhruba o dvacet minut dříve, na druhou stranu jsme ale z dvojice jmen Jonathan Hulten a Wear Your Bounds stihli jen ty druhé.

Nový projekt Jacoba Bannona z Converge měl svým hutným, pomalým zvukem a dlouhými skladbami blízko ke známějším Deafheaven či Mogwai, temnota a zmar z něj čišely na všechny strany. Část fanoušků z poměrně slušně zaplněného klubu to přijímala staticky, tu a tam byly vidět do rytmu se pomalu kývající hlavy, jinde si návštěvníci s předkapelou vůbec nelámali hlavu a svou pozornost zaměřily na displeje svých telefonů.

Chelsea Wolfe nastoupila krátce po desáté hodině a její zhruba sedmdesátiminutové vystoupení o jedenácti skladbách nebylo o nějakém vývoji, velké show nebo vzájemném si skládání komplimentů. Do černa oděná kněžka koupající folkové jádro v husté, metalové polevě svůj koncert nekoncipovala jako čekání na ten hit. Žádný takový ani koneckonců, při vší úctě, nemá.

Vše bylo zkrátka podřízeno atmosféře beznaděje a nekončící deprese, z níž její hlas vystupoval jako záblesk andělského světla. Brutálně podladěné kytary, vibrace a hromy ze zlověstných bicích, neprostupnost pódiové, ale i hudební mlhy fanoušky nekompromisně tlačily svou tíhou do země. Odosobněnost hlavní představitelky, která si ráda poslechne Aaliyah, Led Zeppelin, Fugees i Bush se projevila i v komunikaci s publikem, která nakonec přišla až v úplném závěru.

Sužování dalšími a dalšími vrstvami nekončících nočních můr možná mohlo na někoho místy působit monotónně, na druhou stranu ale kalifornské rodačce německých a norských rodičů nelze upřít to, že má, jak se říká, vlastní ksicht. A to je devíza, kterou by jí mohly tisíce konkurenčních muzikantů závidět.