Koncertní nahrávka dosud v diskografii Tomáše Kluse chyběla a přitom živá vystoupení hrají v jeho kariéře dost možná nejzásadnější roli. Klus se totiž nebojí komunikovat s publikem, nikoli mu pouze předkládat své názory. Možná to je důvod, proč zřejmě není jeho cílem vyprodávat haly či stadiony, ale raději je v klubech v bližším kontaktu s lidmi.

Je pravda, že on není pouze muzikant, ale také komediant. Hraje si s češtinou tak, jak to umí pouze on. V názvech skladeb se objevuje spousta přesmyček a několikasmyslů. Zároveň není úplně čitelným člověkem. Leckdy za sebou nechává otázku, zda to, co vyřkne či zpívá, ještě myslí vážně, nebo z legrace.

Recyklus Tour ukazuje všechny jeho tváře. Pódia, kterým nechybí výtvarné pojetí s kontejnery, propagační fotky ze skládky, téma přírody a člověka, respektive vztahu mezi těmito dvěma subjekty, se věnuje se vší vážností. Nebojí se rýpnout ani do politiky. "Zeman je směšný a Babiš nebezpečný," zahlásí před skladbou "Žabí král" a dává tím vzpomenout nad rozpadem svého vztahu s Richardem Krajčem, za kterým stojí Agrofert. Zároveň se ale také není čemu divit, když jeho přehnané sluníčkářství může některým lidem lézt na nervy.

Když se však zbavíme všech předsudků a začneme se věnovat čistě muzice, všimneme si několika věcí. Cílová skupina zní z desky opravdu skvěle. Sám zpěvák si cení faktu, jak skvělí muzikanti Petr Škoda a Jan Lstibůrek dokážou pochopit mantru jeho čtyř či pětiakordových písniček a nesnaží se je posunout někam, kde není jejich místo. Dlouholetá spolupráce s Jiřím Kučerovským je přitom základním stavebním kamenem celé Klusovy kariéry.

Pokud nejste opravdu dobře seznámeni s celou šíří zpěvákova repertoáru, asi vás dost překvapí stavba setlistu koncertu. Kde je "Pánubohudooken"? Proč je "Nina" uprostřed vystoupení? Koncert graduje se skladbami "Chybíš mi", "Marie" či "Jsem"? Jenže velkou část programu sestavili sami fanoušci prostřednictvím hlasování na webu a ti v současnosti nejznámější a nejotravnější pokřik "za co Pane Bože, za co" nechali vyřadit z repertoáru a při dalších zmiňovaných písních si mínili vyřvat hlasivky.

Záznam je sestaven ze dvou loňských koncertů v brněnském klubu Semilasso, odkud jsou pouze vyškrtány některé improvizace a prohozena tři místa, kde byly slyšet vyložené minely. Takže i jako koncertní vystoupení dvojalbum drží pohromadě, line se jím jako červená nit story o kryse či o holce, která se Kluse ptala na kapelu Chinaski. Pomalé věci se střídají s rychlejšími a vůbec neznějí nějak přehnaně uhlazeně. Naopak se jedná o hodně příjemný bigbítek. Atmosféra se také podařila poměrně věrně vystihnout. Jenom i přes střihové zásahy je někdy přece jen toho povídání více, než by bylo zdrávo. To už by však zase nebylo koncertní vystoupení Tomáše Kluse takové, jak ho známe - patří to prostě k němu.

Někdy je těžké Klusovy toky myšlenek zcela pochopit, proto je tak fajn, když se nový singl "Dobré ráno", který je na nahrávce k mání ve studiové i koncertní verzi, tematicky dostává ke klasickým ranním situacím věčně naštvaného člověka. Tahle fajnová poslechovka jen tak neomrzí a bylo by dobře, kdyby v podobné tvorbě odpočinutý si a se svojí současnou životní i profesní situací viditelně spokojený zpěvák (skladatel, kytarista, herec, showman a kdoví co ještě) pokračoval i nadále.