Duch kapely Jethro Tull byl vždy neodmyslitelně spjat s osobou Iana Andersona. Ten po roce 2000 postupně utlumoval aktivity tohoto znamenitého hudebního tělesa a následně všechny nashromážděné nápady vkládal do svých sólových desek. On sám se považuje za hlavního Tulla a dvě jeho poslední alba jsou toho jasným důkazem.

U "The String Quartets" je tomu trochu jinak. Pod hlavičkou Jethro Tull vydal rovný tucet skladeb se zlatého období skupiny, které převedl pro smyčcový kvartet. Ten sám doprovází na flétnu a občas k tomu zazpívá. Často se jedná o náznaky písní či propojení více témat v jednu kompozici, ale většinou nejde, vzhledem k tomu, že Jethro Tull často koketovali s mnoha styly, včetně doprovodu smyčcového orchestru, o nic originálního. Co naplat, síla a kouzlo Andersonova hlasu je bohužel pryč, a tak skladby kolem posluchače bez většího zájmu proplynou. Posluchačsky, snad s výjimkou barokní úpravy "We Used To Know" s příjemně naroubovaným Bachovým preludiem, se není k čemu vracet. Přiznejme si, pokud má něco vyjít pod hlavičkou tak věhlasné skupiny, asi by posluchač očekával větší zapojení vlastní kapely a ne jen převedení notoricky známých melodií pro smyčce, byť výkony kvarteta jsou skvělé. Tady asi prohlášení pana Andersona, že Jethro Tull je on sám, vzala za své. Móda, kdy velké orchestry předělávaly skladby slavných rockových interpretů, je pryč, a proto zůstává záhadou, pro koho je vlastně toto dílo určeno. V kontextu tvorby skupiny totiž tato kolekce bohužel neobstojí.