Pro folk, country a bluegrassovou muziku byly v České republice tím pravým podhoubím pro růst a oblibu hlavně osmdesátá léta a festival Porta. V tomto období zažila i kapela Poutníci, která jinak dodnes vystupuje, své nejlepší časy. Na titulní stránce svého webu kapela píše: "Za 47 let, co Poutníci hrají, natočili a vydali celkem 14 CD nebo LP. K dostání jsou už ale jen poslední 2 nosiče". To už dnes není pravda.

V březnu roku 1987 totiž kapele vyšel regulérní, eponymní albový debut a po třiceti letech dalo vydavatelství Supraphon tehdejší ikoně formace - Robertu Křesťanovi - dvojalbový prostor, aby se nějak s tímto výročím popasoval. Křesťan jej využil mistrně. Do sledovaného období zahrnul prakticky celou dobu, kdy sám ve formaci působil. K Poutníkům nastoupil po rozpadu formace Trapeři - první Křesťanovy kapely. Paradoxem je, že nyní spolu (s Trapery) znovu objíždí republiku. Páteř reedice tvoří mimo zmiňovaného debutu i deska z roku 1990 "Chromí koně". Hlavně ale nabízí kvanta zajímavých bonusů a nahrávek, které už nebyly nikde k dostání či k nalezení.

Nechybějí tedy ani úryvky z anglicky nazpívaných desek "Wayfaring Strangers" (1989) a "The Days Of Auld Lang Syne" (1991) a koncertní záznamy z živého dvojalba. Poutníci natočili i několik singlů a nahrávek určených pro různé kompilace, prostor dvojCD tak mohl být napěchován až po okraj. Stejně byl využit i informační prostor v šestnáctistránkovém bookletu plném vzpomínek nejen Roberta Křesťana, ale i ostatních členů tehdejší sestavy, přibyla spousta raritních černobílých fotografií a je důležité zmínit i výsledný remastering zvuku, který přispěl k celkovému komfortu při poslechu.

Jakožto člověk, který má rád spíš českou než pravou americkou country a k bluegrassu přistupuje celkem rezervovaně, jsem právě Robertu Křesťanovi nedal až do této chvíle možnost mě jakkoli zaujmout. Z dvojalba je patrné, že nastal pravý čas tento rest odčinit. Křesťanův hlas je velmi charismatický, Poutníkům navíc pomáhá, že sólové pěvecké party nejsou na nahrávce doménou jednoho muže - mají víc kvalitních zpěváků. Vliv angloamerických konkrétních vzorů od Rolling Stones počínaje přes Jethro Tull, Marka Knopflera (resp. Dire Straits), Krise Kristoffersona a další, je tu jasně patrný.

A ještě k tomu ta muzikantská virtuozita... Cvrkot prstů, které běhají po pražcích mandolín a bendž, je neúprosný, udržet v tu chvíli rytmus a neztratit se, musí být neskutečně náročné (s vědomím toho, že v nástrojové sestavě chybí bicí). Když si člověk představí, že kapela drahnou část sledovaného období nebyla profesionální, ale hrála až po práci, musí smeknout klobouk. Proto nehrozí, že by člověk při dlouhých instrumentálních pasážích či u celých instrumentálních skladeb měl chuť nahrávku posunout dál. Vrstvené nástroje jsou mnohdy pastvou pro uši.

DvojCD vyvrací tezi, kterou mohou dnešní posluchači u táborových ohňů mít, že Poutníci = "Panenka". Tento megahit sice dvojdisk otevírá, ale kdo se zaposlouchá do dalších skladeb, rozhodně neprohloupí.