Americký rapper Kid Ink se za spolupráce s Fource Entertainment po dvou letech vrátil do Prahy, aby v téměř zaplněném klubu Roxy předvedl nejen skladby z dosud posledního alba "Summer In The Winter". Jak se mu to podařilo, se dozvíte v naší reportáži.
© Čestmír Jíra Svou kariéru začal jako spousta jeho souputníků ještě jako teenager, kdy si hrál s hudebním softwarem a snažil se vytvářet něco, co by se vzdáleně podobalo jeho vzorům -
Timbalandovi,
Pharrellu Williamsovi a
Swizzi Beatzovi. Spolupracoval s kdekým a vydával mixtapy i nezávislý debut "Up & Away". Průlom ale, jak už to tak bývá, přišel až ve chvíli, kdy se upsal velkému labelu RCA Records patřící pod Sony a od roku 2013 tak jeho kariéra stabilně roste. Alespoň co se slávy a tvorby týče. Za čtyři roky profesionální kariéry vydal už další tři desky, přičemž s turné k té poslední se už podruhé vrátil do Prahy.
Ze "Summer In The Winter" toho ale paradoxně mnoho nezaznělo, zaznamenat jste mohli mimo jiné například "That's On You" nebo singl "Promise", prudce klesající trend prodejů svých desek ale donutil Kid Inka sahat ke starším a tedy známějším věcem mnohem častěji. Z předchozího alba "Full Speed" zazněly útržky singlů "Hotel", "Be Real" i téměř celý "Body Language", jedna z jeho nejznámějších věcí, na čemž má jistě zásluhu hostující
Usher se zpěvačkou
Tinashe. Chybět pochopitelně nemohla ani starší hitovka "Show Me".
© Čestmír Jíra Téměř vyprodaný klub Roxy solidně rozproudil už předskakující Dizzy Wright, máchající ruce byly během jeho setu vidět lépe, než při hlavní hvězdě. Při té totiž křečovitě svíraly telefony a zhypnotizovaně zírali do displejů.
Sám
Kid Ink se svým balkón navšítvícím sidekickem a DJem orámovali hodinovou show zhruba desetiminutovými zahřívacími koly, kdy z reprobeden zněli třeba
Rae Sremmurd a dubstep. Při samotném vystoupení podporovaném šesti světelnými sloupy toho ale ve výsledku zase tolik nepředvedli. A i když by se jistě našlo nemalé množství lidí, kteří odcházeli nadšení, jakmile jste interpreta začali srovnávat s jinými, body okamžitě ztrácel.
Upřímně řečeno, třicetiletý rodák z Los Angeles nepatří mezi technicky nejzdatnější rappery a většinou svých zhruba minutu a půl dlouhých úseků skladeb se spíše jen tak propovídal, než že by formuloval nějaké kulometné předvaděčky.
© Čestmír Jíra Nebyl to ani nějaký velký filozof s myšlenkami po vzoru
Kendricka Lamara nebo alespoň
Joeyho Bada$$e či
G-Eazyho, abychom zůstali ve zhruba stejných vodách. V jeho textech najdete v zásadě žánrovou klasiku: ego, prachy, zadky a občas nějaké to naříkání, jak je život těžký.
Nejblíže tedy byl rapperům, kteří koncert berou jako rozvičku. "Hej" a "hou" lidi docela bavilo, oproti nedávným koncertům
Jeremiha nebo
Machine Gun Kellyho to ale i v tomto ohledu nebylo nic, o čem byste ještě za dva měsíce dlouze vykládali všem svým známým. Kid Ink prostě přijel, zahrál, podepsal pár kšiltovek a zase odjel. Žádnou velkou spoušť ale po sobě v Roxy nezanechal.