Samotné vystoupení, plánované na osmou hodinu večerní, postupně nabralo půlhodinové zpoždění. Vyprodaný sál byl chvílemi už velmi nedočkavý a svým bučením dokázal přeřvat i v té době hrající skladby Davida Bowieho či Dary Rolins. Těsně po půl deváté se však už na pódiu zjevila sama hlavní aktérka v doprovodu čtyřčlenné kapely. Celé pódium bylo vyřešeno velmi decentně, Macy Gray nešlo přehlédnout a mezi jednotlivými členy skupiny byly pouze stojící lampy. Všichni na pódium vtrhli s velkou dávkou energie a celý sál se ihned dal do pohybu. Halou se šířily hlavně divoké rytmy a nezaměnitelný chraplák.

Macy Gray je již ostřílená harcovnice, která si nemusí na nic hrát. Naopak je vidět, že je na míle vzdálená současnému popovému dění a má zálibu v tom, okusit něco jiného. Sama se soustředila převážně na zpěv a snažila se neustále zapojovat publikum, ať už během jednotlivých písní či v proslovech mezi nimi. Během zhruba devadesáti minut šířila pozitivní náladu, přestože se několikrát nesetkala s odpovědí kvůli znatelné jazykové bariéře.

Úvod začal tanečně s "Relating To A Psychopat". Prvky funky, popu a soulu dohromady tvořily hlavní základ pro roztančení celého publika, a když se k tomu přidal charismatický vokál hlavní hvězdy, všichni stáli na nohou. Že si to celá pětice na pódiu užívá, bylo vidět i z provedení písní. Kapela prodlužovala jak úvody, tak především závěry, které často sklouzávaly do jedinečných jam session. Došlo i na covery, které má Macy Gray v poslední době v oblibě a které jsou tak trochu tématem celého "Stripped". Sama Gray o něm řekla, že ráda dělá věci, u kterých neví, zda je zvládne. A zvládla je s přehledem. Ať už Radiohead nebo Franka Sinatru. Oba songy předělala po svém, do naprosto jiné polohy, přesto vše fungovalo od prvních chvil bez úbytku emocí.

Hlavním tahákem pro většinu příchozích rozhodně byly skladby "Sweet Baby" a "I Try". Vrcholem večera však byla pouze ta druhá. U první z nich došlo k menšímu odfláknutí. Zkrácená a lehce poupravená verze již své kouzlo postrádala. S "I Try" se naopak rozzářili všichni, včetně kapely, a nebáli se ji proložit i refrénem "Everything's Gonna Be Alright". To však nebyl konec. Diváci si vyžádali přídavek v podobě balady "The Heart" a jazzové verze "My Way".

Pochválit je třeba celou kapelu, která byla se zpěvačkou skvěle sehraná. Jamující basa, neskutečné klávesové přechody, energická rytmika a také výborné doprovodné vokály celé vystoupení dokonale oživily. Celkem dvakrát si Macy Gray zašla do zákulisí pro nové šaty, dění to však nenarušilo díky sólu na bicí, saxofon či klávesové předehře před "The Heart", kterou Gray odzpívala v nové zlatavé róbě.

Přestože se blíží již její padesáté narozeniny, na Macy Gray to vůbec nebylo poznat. Celé vystoupení rozdávala úsměvy na všechny strany a přivezla především zábavu, doplněnou o atraktivní rytmy a několik hitů. V Brně rozhodně bylo o co stát a celkový obraz koncertu neohrozí ani někteří pokřikující směrem k pódiu. Však sama zpěvačka si stála za svým: "Dnes večer můžete dělat cokoliv chcete. Nemusíte se vůbec o nic starat. Chci vidět samé veselé a krásné lidi."