Vladimír Mišík má ve středu 8. března sedmdesáté narozeniny, které oslaví stylově - premiérou dokumentu o sobě, který díky režisérce Jitce Němcové bude trochu střelený. Zároveň vydává reedici svého úspěšného debutového alba. V rozhovoru jsme si povídali o filmu, plánech do budoucna i synovi Adamovi.
Pane Mišíku, za chvíli budete mít sedmdesátiny, jak je budete slavit?
Vypadá to, že je slavit nebudu, protože v den narozenin bude premiéra dokumentu o mně v Biu Oko a v mém popisu práce je zúčastnit se jí. Ale je tam i bar, tak třeba na závěr si něco dobrého dám.
Už jste viděl dokument "Nechte zpívat Mišíka"?
Viděl jsem ho jen v hrubém sestřihu, tak jsem zvědavý na jeho finální podobu.
V jakém duchu se ponese?
Bude to střelený v dobrým slova smyslu. Když s tím Jitka Němcová přišla, tak se mě ptala, zda do toho půjdu. Říkala, že má svoji ideu, že bych mohl mluvit na planetce (jelikož jedna planeta nese skutečně moje jméno) a společnost by mně dělaly slepice. (smích) Dále mi řekla, že nemá ráda dokumenty, kde vystupují jen mluvící hlavy. Takže to bude dostatečně ulítlý a praštěný. Moje dcerunka Barunka hraje mě, jak jsem se jednou zlil na Letenské pláni. Takže krom spousty muziky tam nebudou chybět historky vyprávěné netradiční formou.
Vladimír Mišík
Česká hudební legenda a uznávaný muzikant, kytarista, který stál u zrodu skupin The Matadors, Blue Effect, Flamengo a Etc... Kvůli politickému systému měl dva roky zakázáno hrát. Nezanevřel ale na lid a vystupuje doteď. Odmítl převzít státní vyznamenání z rukou současného prezidenta. Jeho jméno nese i hvězda, kterou objevili před více než dvaceti lety ve sluneční soustavě. V současnosti vydává jubilejní edici svého debutu a vychází o něm dokument "Nechte zpívat Mišíka". Mezi jeho nejznámější hity patří "Slunečný hrob", "Stříhali dohola malého chlapečka", "Variace na renesanční téma" a další.
Jaké to je mít svoji hvězdu?
Je to kus šutru o velikosti pět kilometrů. To víte, že mě to potěšilo, mít svoji hvězdu se jen tak nepoštěstí. Byl jsem vděčný těm astronomům. Dostal jsem ji i vymodelovanou z pevný gumy. Astronom Tichý mi říkal, že s ní můžu cvičit i stisk. (smích)
V dokumentu se objeví i Radim Hladík, jak na něj vzpomínáte?
Zastihli jsme ho ještě v docela dobrým rozpoložení. V kavárničce na Letný jsme s ním natočili krátký rozhovor, který se objeví v dokumentu. Už měl u sebe dýchací přístroj kvůli plicní fibróze. Dokonce jsme spolu v létě měli poslední koncert na Střeláku, pro něj to byl poslední koncert, který odehrál znamenitě. Poté ho odvezli do nemocnice a pak už to bylo s ním smutný, ale takovej je život.
Měl jste Radimovi za zlé, že vás vyhodil z Blue Effectu?
Byl jsem naštvaný asi čtrnáct dní. (smích) Nebývám zatrpklý, protože jak nejde o život, tak nejde o nic. Jak jsem měl dva roky zákaz hraní, tak jsem žil v takový depresi, ale přežil jsem to, i ty tuny chlastu, co jsem v té době vypil. Tehdejší atmosféra byla strašidelná. Systému to mám za zlý, proto komunisty doteď vůbec nemusím.
© Jiří Kosnar/musicserver.cz Dokument se dofinancovával přes sbírku hithit, proč jste se rozhodli pro tuto variantu?
Jako všechny filmy, tak i ten náš měl stanovený rozpočet, který jsme přesáhli. Naštěstí jsme potřebné peníze dostali a hlavnímu producentovi Viktoru Švarcovi spadl obrovský šutr ze srdce, že nejsme v dluzích. Některé filmy se kvůli penězům nezačaly točit. Můj syn Adam měl hrát v "Zatím dobrý" o bratrech Mašínech, chodil už na zkoušky, ale film se kvůli nedostatku financí nezrealizoval. Je to škoda, byl to kontroverzní nápad a neuvěřitelný příběh podle skutečné události.
Adam účinkoval v televizní show Tvoje tvář má známý hlas, koukal jste se na něj?
Měli jsme to jako rodičovskou povinnost. (smích) Samozřejmě jsem neviděl všechno, ale
Miley Cyrus byla velmi povedená, hlavně jak skočil na tu kouli, tak to vypadalo dost dramaticky. (smích) Nemusím úplně vše, co se snaží produkovat, ale na druhou stranu k tomu řeknu svoje. Jeho baví pop music, v mládí jsme taky k tomu vzhlíželi. Jako fanoušci Slavie a Sparty, tak jsme byli rozděleni na dva tábory, které poslouchaly buď
Stouny, nebo
Beatles. Já jsem patřil do první skupiny, bavil mě blues a ta exprese a ne ty načinčané oblečky. Teď mám období, kdy si pouštím přes internet oblíbené jazzové rádio ze Seattlu, které má výbornou dramaturgii, hraje gospely, jazz, soul apod. Ale musím uznat, že i některé aranže a to, jakým způsobem Adam zpívá na své desce "Parfem", je velmi dobré.
© Matěj Slezák / musicserver.cz Na jakém nejzajímavějším místě jste hrál?
S
Petrem Novákem jsme byli ve Finsku. Nápad vznikl v září v roce 1968 v Redutě, když jsme měli trochu upito. Jemu se tehdy rozpadla kapela, a tak jsem s ním začal hrát. Jeli jsme do Finska, kde jsme hráli měsíc, dokonce jsme vystupovali až v Laponsku. Na jedné akci nás vypustili na takový ponton, kde jsme měli aparaturu, vedli tam všelijaké dráty a lana. Pustili nás doprostřed řeky a lidi se na nás dívali z mostu.
Jak se hrálo?
Bylo to strašný, bál jsem se, abychom se nepřevrhli, protože se nejednalo o úplně klidnou říčku. (smích)
Na čem nyní pracujete?
Po tom, co jsem si hrál na protagonistu filmu, tak na ničem intenzivním momentálně nepracuju, ale samozřejmě hrajeme s Etc... Mám i nějaké nové demáče a svoji představu, jak by měla nová deska vypadat, tak uvidíme, kdy a v jaké podobě vznikne. (úsměv)