Jean Michel Jarre na "Oxygéne 3" jen vyvařuje už vyvařené kosti

Je to už čtyřicet let, co Jean Michel Jarre natočil svůj opus "Oxygéne", desku, která se stala průlomovou pro jeho kariéru a také je jedním z nejprodávanějších čistě elektronických alb. Po dvaceti letech se k tématu vrátil poprvé a po dalších dvaceti letech, v roce 2016, svou vzdušnou trilogii uzavírá.

6/10

Jean Michel Jarre - Oxygéne 3

Vydáno: 2.12.2016
Celkový čas: 79 minut

Skladby: Oxygéne 14, Oxygéne 15, Oxygéne 16, Oxygéne 17, Oxygéne 18, Oxygéne 19, Oxygéne 20, Continuous Mix

Vydavatel: Sony Music

Roky 2015 a 2016 byly pro francouzského elektronického mága Jeana Michela Jarreho ve znamení návratu na scénu v podobě dvojice alb "Electronica 1: The Time Machine" a "Electronica 2: The Heart Of The Noise", které zdobila spolupráce s řadou hostů. Obě desky byly vlídně přijaty kritikou a fanoušky. Ale přece jen, jádro jeho tvorby - a taky toho, co chtějí fanoušci slyšet - netvoří snahy o aktuálnější výraz a spolupráci s dalšími umělci, nýbrž Jarreho pionýrská tvorba ze sedmdesátých a počátku osmdesátých let. První "Oxygéne" i jeho následovníci "Equinoxe" a "The Magnetic Fields" dodnes patří do zlatého fondu elektronické hudby a do značné míry také definovaly její podobu.

Třetí "Oxygéne" ve všech směrech navazuje na oba stejnojmenné počiny. Tentokrát se dočkáme sedmičky (opět) pouze číslovaných skladeb - čísla 14 až 20, které se s předchozí třináctkou hladce spojují. Bez zádrhelů a naprosto přirozeně navazujeme tam, kde Jarre svůj opus magnum přede dvěma dekádami opustil. Chvályhodně se vyhnul pokusům o jakoukoliv aktualizaci. "Oxygéne" zvukově pevně vězí v sedmdesátých letech a tam také zůstane. Jen těžko lze očekávat, že touto deskou přitáhne nové posluchače, možná těch pár z řad analogových entuziastů, ale ti ho už beztak znají. Naopak, cílí na ty své věrné, kteří se rádi zaposlouchají do oněch specifických retro zvuků, ve kterých ale tkví jisté nadčasové kouzlo.

Necelých čtyřicet minut hracího času je vyplněno tu pomalejšími plochami, tu svižnějšími, dusavějšími skladbami a všechny spojuje vzdušná, větrná atmosféra. Bohužel se však nekoná nic nového. I v elektronické instrumentální hudbě lze napsat hit - jak ostatně sám Jarre nejednou dokázal - a ten na "Oxygéne 3" schází. Deska doslova prošumí kolem bez jakékoliv špetky vzrušení či zaujetí.

Album v podstatě funguje, ale působí možná až trochu nuceně. Jako by Jarreho pohánělo jakési vnitřní pnutí přimknout se ještě jednou, dost možná naposledy k jeho nejslavnější desce. K té však kromě řady čísel a natažení hracího času nepřidává nic navíc. Vlastně jen vyvařuje již vyvařené kosti.

• Jarre - Oxygene 3 (Pavel Kovář, 24.01.2017 16:17) Reagovat

  Ťak konečně jsme se dočkali recenze tohoto alba skoro 2 měsíce po vydání. A upřimně jsem čekal, co se zde objeví. V zásadě lze souhlasit s tím, že Jarre pokračuje ve svém díle. Díle, které je pro elektronickou hudbu zásadní. Myslím, že je to opravdu poctivě odvedená nahrávka a opravdu přináší přesně to, co jsme čekali. A myslím, že to je dobře. Nevím, jestli by Oxygene slušela nějaký posun do moderní elektroniky, nebo snad dokonce i do nějakých tanečních tracků. A take myslím, že to neni album, které by mělo mít výrazný hit. Když se podíváme do mainstreamových žebříčků a obzvlašť do těch, které sestavují dnešní teenageři, tak tam Jarreho v této podobě nemůže nidko pochopit. Jsem člověk, který Jarreho poslouchá někdy od doby Rendez-Vouz a já osobně jsem dostal přesně, to co jsem od toho čekal. Neni potřeba přinášet něco nového (viz album Teo Tea), když tohle je dokonalé. Vždyť to funguje 40 let. Kdo to může dnes říct ?
  
  

• Recenze (Anonym, 24.01.2017 21:12) Reagovat

  Recenzent desku nepochopil ale nevadi.
  O3 se mi libi ale neni to zas buhvijaka pecka. Proc by mela byt? Je to deska pro nej a jeho fanousky dvou predchozich.
  Neustala neopodstatnena predstava ze vsechno se ma posouvat vyvijet a podobne sere asi recenzenta vic nez autora a posluchace teto desky.
  
  

• ! (stýv, 25.01.2017 18:42) Reagovat

  Bez toho vizuálu ..to není ono ..., lepší by bylo DVd ...
  
  

• Nojo, před 40 lety (jirkaL, 30.01.2017 16:28) Reagovat

  byla jednička Oxygéne opravdu pecka, nic podobného tehdy nikdo nenatočil, v dnešního době
  je elektronického humbuku tolik, že tohle pokračování málokoho překvapí a zaujme...a navíc znovu
  ta lebka na obalu...fakt je že Jarre se musí nejen slyšet ale i vidět, jeho vizuální kouzla jsou super
  
  

• Oxygene 3 (Ladys, 28.03.2017 16:39) Reagovat

  Právě poslouchám tenhle opus a rozhodně nejsem zklamán. Právě ten zvuk původních syntezátorů dělá Oxygen tím, čím má být. Asi jsem z těch, kteří nemusí mít na každé nové desce JMJ nové postupy,Maximální spokojenost.
  
  

8/10

Recenze: I na druhém vinylovém výběru "Best of The Best" vsadila Helena Vondráčková na pestrost a vizuální propracovanost Karel Gott v sukních. Tak by se dala charakterizovat stopa Heleny Vondráčkové v domácím popu. Přes šedesát let trvající a stále nekončící kariéra vygenerovala desítky velkých hitů, ke kterým se stále vyplatí vracet, i solidní... čtěte zde

Vydáno: 21.12.2025 08:00 v sekci Recenze

Naživo: Sedm tisíc lidí, dvacet dva hitů a jedna jistota. Lucie uzavřela turné k oslavě 40 let v Plzni Lucie odehrála poslední koncert své výroční šňůry. Ten potvrdil její sílu v aktuální sestavě, stále rostoucí jistotu Viktora Dyka i fakt, že skupina není skanzenem, ale živou a fungující kapelou, která se sice také chce a umí... čtěte zde

Vydáno: 20.12.2025 16:30 v sekci Naživo

8/10

Minirecenze: Lewis Capaldi přináší na EP "Survive" comeback bez vaty Hudební i životní cesta Lewise Capaldiho by nedojala snad jen člověka se srdcem z kamene. Nijak zvlášť pohledný mladík s obrovským smyslem pro humor a psychickými i fyzickými problémy si svými písněmi dokázal podmanit spoustu... čtěte zde

Vydáno: 20.12.2025 08:00 v sekci Recenze | Minirecenze

Naživo: Till Lindemann nahradil v Praze šok mírnou rutinou Till Lindemann se vrátil do Prahy s vizuálně extrémní, ale téměř totožnou show jako minule, možná i proto byla O2 arena jen částečně zaplněná. Zatímco nováčky ohromily explicitní projekce a dekadentní cirkus, zkušenější... čtěte zde

Vydáno: 19.12.2025 16:00 v sekci Naživo

Rozhovory: Pavel Čadek - Nebaví mě dělat věci stále stejně, nechci vypadat zajímavě jako cvičený medvěd na koloběžce Písničkář Pavel Čadek patří do podobné krevní skupiny jako kolegové Pokáč či Michal Horák. Zkraje října vydal povedené čtvrté album "Cellem vpřed!", kterým se náladou odklonil od předchozího melancholického "Stepního vlka".... čtěte zde

Vydáno: 19.12.2025 08:00 v sekci Publicistika | Rozhovory