Jean Michel Jarre na "Oxygéne 3" jen vyvařuje už vyvařené kosti

Je to už čtyřicet let, co Jean Michel Jarre natočil svůj opus "Oxygéne", desku, která se stala průlomovou pro jeho kariéru a také je jedním z nejprodávanějších čistě elektronických alb. Po dvaceti letech se k tématu vrátil poprvé a po dalších dvaceti letech, v roce 2016, svou vzdušnou trilogii uzavírá.

6/10

Jean Michel Jarre - Oxygéne 3

Vydáno: 2.12.2016
Celkový čas: 79 minut

Skladby: Oxygéne 14, Oxygéne 15, Oxygéne 16, Oxygéne 17, Oxygéne 18, Oxygéne 19, Oxygéne 20, Continuous Mix

Vydavatel: Sony Music

Roky 2015 a 2016 byly pro francouzského elektronického mága Jeana Michela Jarreho ve znamení návratu na scénu v podobě dvojice alb "Electronica 1: The Time Machine" a "Electronica 2: The Heart Of The Noise", které zdobila spolupráce s řadou hostů. Obě desky byly vlídně přijaty kritikou a fanoušky. Ale přece jen, jádro jeho tvorby - a taky toho, co chtějí fanoušci slyšet - netvoří snahy o aktuálnější výraz a spolupráci s dalšími umělci, nýbrž Jarreho pionýrská tvorba ze sedmdesátých a počátku osmdesátých let. První "Oxygéne" i jeho následovníci "Equinoxe" a "The Magnetic Fields" dodnes patří do zlatého fondu elektronické hudby a do značné míry také definovaly její podobu.

Třetí "Oxygéne" ve všech směrech navazuje na oba stejnojmenné počiny. Tentokrát se dočkáme sedmičky (opět) pouze číslovaných skladeb - čísla 14 až 20, které se s předchozí třináctkou hladce spojují. Bez zádrhelů a naprosto přirozeně navazujeme tam, kde Jarre svůj opus magnum přede dvěma dekádami opustil. Chvályhodně se vyhnul pokusům o jakoukoliv aktualizaci. "Oxygéne" zvukově pevně vězí v sedmdesátých letech a tam také zůstane. Jen těžko lze očekávat, že touto deskou přitáhne nové posluchače, možná těch pár z řad analogových entuziastů, ale ti ho už beztak znají. Naopak, cílí na ty své věrné, kteří se rádi zaposlouchají do oněch specifických retro zvuků, ve kterých ale tkví jisté nadčasové kouzlo.

Necelých čtyřicet minut hracího času je vyplněno tu pomalejšími plochami, tu svižnějšími, dusavějšími skladbami a všechny spojuje vzdušná, větrná atmosféra. Bohužel se však nekoná nic nového. I v elektronické instrumentální hudbě lze napsat hit - jak ostatně sám Jarre nejednou dokázal - a ten na "Oxygéne 3" schází. Deska doslova prošumí kolem bez jakékoliv špetky vzrušení či zaujetí.

Album v podstatě funguje, ale působí možná až trochu nuceně. Jako by Jarreho pohánělo jakési vnitřní pnutí přimknout se ještě jednou, dost možná naposledy k jeho nejslavnější desce. K té však kromě řady čísel a natažení hracího času nepřidává nic navíc. Vlastně jen vyvařuje již vyvařené kosti.

• Jarre - Oxygene 3 (Pavel Kovář, 24.01.2017 16:17) Reagovat

  Ťak konečně jsme se dočkali recenze tohoto alba skoro 2 měsíce po vydání. A upřimně jsem čekal, co se zde objeví. V zásadě lze souhlasit s tím, že Jarre pokračuje ve svém díle. Díle, které je pro elektronickou hudbu zásadní. Myslím, že je to opravdu poctivě odvedená nahrávka a opravdu přináší přesně to, co jsme čekali. A myslím, že to je dobře. Nevím, jestli by Oxygene slušela nějaký posun do moderní elektroniky, nebo snad dokonce i do nějakých tanečních tracků. A take myslím, že to neni album, které by mělo mít výrazný hit. Když se podíváme do mainstreamových žebříčků a obzvlašť do těch, které sestavují dnešní teenageři, tak tam Jarreho v této podobě nemůže nidko pochopit. Jsem člověk, který Jarreho poslouchá někdy od doby Rendez-Vouz a já osobně jsem dostal přesně, to co jsem od toho čekal. Neni potřeba přinášet něco nového (viz album Teo Tea), když tohle je dokonalé. Vždyť to funguje 40 let. Kdo to může dnes říct ?
  
  

• Recenze (Anonym, 24.01.2017 21:12) Reagovat

  Recenzent desku nepochopil ale nevadi.
  O3 se mi libi ale neni to zas buhvijaka pecka. Proc by mela byt? Je to deska pro nej a jeho fanousky dvou predchozich.
  Neustala neopodstatnena predstava ze vsechno se ma posouvat vyvijet a podobne sere asi recenzenta vic nez autora a posluchace teto desky.
  
  

• ! (stýv, 25.01.2017 18:42) Reagovat

  Bez toho vizuálu ..to není ono ..., lepší by bylo DVd ...
  
  

• Nojo, před 40 lety (jirkaL, 30.01.2017 16:28) Reagovat

  byla jednička Oxygéne opravdu pecka, nic podobného tehdy nikdo nenatočil, v dnešního době
  je elektronického humbuku tolik, že tohle pokračování málokoho překvapí a zaujme...a navíc znovu
  ta lebka na obalu...fakt je že Jarre se musí nejen slyšet ale i vidět, jeho vizuální kouzla jsou super
  
  

• Oxygene 3 (Ladys, 28.03.2017 16:39) Reagovat

  Právě poslouchám tenhle opus a rozhodně nejsem zklamán. Právě ten zvuk původních syntezátorů dělá Oxygen tím, čím má být. Asi jsem z těch, kteří nemusí mít na každé nové desce JMJ nové postupy,Maximální spokojenost.
  
  

9/10

Hudba v tisku: Když písňové texty mluví i bez hudby: "Nahlas 2" jako ryzí poezie Osamělých písničkářů Druhý díl antologie Osamělých písničkářů přináší další čtyři tematicky laděné celky s poezií, kterou můžete znát z tuzemských klubů nebo hudebních nosičů. Vzniká tak vzácný soubor současných osobitých písňových... čtěte zde

Vydáno: 02.01.2026 08:00 v sekci Recenze | Hudba v tisku

8/10

Recenze: První albové nadechnutí Petera Lipy "Neúprosné ráno" patří i po letech k zásadním počinům. Reedice mu sluší Peter Lipa dnes platí za výraznou tvář slovenské hudební scény. Zpěvák, přirozeně rozkročený mezi světy blues a jazzu, se svého profilového debutu paradoxně dočkal až po čtyřicítce. Deska vydaná v roce 1984 nesla název... čtěte zde

Vydáno: 01.01.2026 10:19 v sekci Recenze

9/10

Recenze: Noc a mlha v Jeseníkách a nově na vinylu. Na desce "Nebel" obalují Priessnitz posluchače příjemnou temnotou Vinylové ohlížení do minulosti kultovních Priessnitz pokračuje. Po loňském vydání dlouho nedostupného třetího alba "Hexe" a reedici naopak pozdějšího "Zero" přišel čas na "Nebel". Druhá studiovka formace nabízí jesenickou gotiku... čtěte zde

Vydáno: 31.12.2025 08:00 v sekci Recenze

Rozhovory: Martin Čupka - V MØNØDREAM nedělám umělecké kompromisy Martin Čupka, frontman jedné z nejvýraznějších česko-slovenských rockových kapel John Wolfhooker, přichází s novým autorským projektem MØNØDREAM. Otevírá tak zcela novou kapitolu své hudební cesty. S myšlenkou zkusit si vlastní... čtěte zde

Vydáno: 30.12.2025 08:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

8/10

Recenze: Trny & Žiletky na desce "Je nutné zabít beránka" přidávají na zlověstnosti Nová studiovka Trnů & Žiletek "Je nutné zabít beránka" přináší hutnou, emotivní a temnou jízdu. Na posluchače nečeká žádný med, ale ten asi nikdo z fanoušků Desedovy práce ani neočekává. Lídr Dark Gamballe znovu posouvá... čtěte zde

Vydáno: 29.12.2025 13:00 v sekci Recenze