Nový typ tajného agenta, Xander z filmu "XXX", s sebou přináší nejen lavinu akcí a sněhu, útočí na naše smysly nejen laserovými paprsky a tunami granátů, ale má v zásobě také dvoudiskový soundtrack, příhodně poskládaný především z hip-hopu a metalu.
Marketingová kampaň na podporu nového filmu "XXX" je postavena na sloganu
"nový typ tajného agenta" a zákonitě vznáší otázku, zda je zcela neobvyklý i vlastní soundtrack. Už podle image, kterou se Vin Diesel, představitel hlavního hrdiny, ohání, vytušíme, že deska se neponese v jazzovém ani komorním tónu. Mocné tetování, pukající svalstvo, machovské hlášky, silná auta a ještě silnější přestřelky, k tomu patří jedině tvrdá hudba, případně hip-hop.
Na "XXX" sedí přísloví
"za málo peněz hodně muziky", protože dle polepky desky by se dvojalbum mělo prodávat za standardní cenu jednoho disku. Otázkou je, zda se i tak vyplatí investovat do něj šest set (či méně) korun. První kotouč, rockový, by měl, jak název napovídá, nést striktně kytarovou tvorbu. Jeho sklad je však nejednotný, protože vedle valivců z
Rammstein,
Drowning Pool či
Mushroomhead jsou postaveni elektronici z
Orbital, maník
Moby nebo raper Fermin IV. A to je poměrně překvapivé, neřku-li rušivé. Rušivé z prostého důvodu - disk číslo 2, hip-hopový, nese deset skladeb bezvýjimečně rapových a ani jedenkrát není ozvláštněn. Jestliže dvojku lze označit za konzistentní, jednička je složena podivně (dvě čtvrtiny metal, jedna čtvrtina rap a elektronika, poslední čtvrtina opět rock).
Jak v sekci rapové, tak v té rockové jsou některé písně lepší a jiné horší. Metalovou vatou jsou nepochybně 4Lyn a I.M.E., případně Flaw, ze kterých až příliš čpí inspirace
Disturbed. Naopak sympaticky se tváří nekompromisní
Hatebreed, konkurence
Slipknot Musroomhead, lepší než na desce jsou zde zremixovaní
Drowning Pool. Hip-hop nad průměr zdvihají např. Mack 10 s
Ice Cubem, W.C. a Butchem Cassidym s peckou "Connected For Life" a Mr. Cheeks s pomocí
Missy Elliott a P. Diddyho v hitovce "Lights, Camera, Action!". Zbytek je sice solidní průměr, ale nijak výrazněji neupoutá.
U soundtracků, pokud nejsou čistě autorské, nemá příliš valného smyslu zaobírat se kvalitou té či oné písně. Důležitější je kontinuita desky, vhodnost zvolených interpretů, výsledná atmosféra alba. "XXX" nepřekračuje v tomto směru žádné hranice, nepřináší nic nového, je pouze opakováním dávno známého. Vždyť obdobně koncipovaných kompilací bylo, je a bude spousta. Jeho jediným zásadnějším pozitivem by mohla být příznivá cena, za níž by posluchač dostal dvě desky. Jinak však Dieselův hudební doprovod nic extra neposkytuje.