Výběrů z hudební a divadelní kariéry Jiřího Suchého - respektive divadla Semafor - najdeme celou řadu. "Kdykoliv, kdekoliv" hned na první pohled zaujme svým širokým záběrem. Najdeme zde nejstarší známou Suchého nahrávku (skladbička "Sardinka" v duchu Voskovce a Wericha), ale i živé záznamy gospelů ze semaforského pořadu z roku 2014. Tvůrci kompilace se naštěstí nevydali cestou prvoplánového sestavení největších Suchého hitů - a že by se jich na pokrytí plochy tří disků našlo rozhodně dostatek. Výběr chvályhodně cílí na poučené posluchače, a to zvláště druhým a třetím diskem.

První CD se totiž asi nejvíce blíží semaforskému The Best Of. První třetina kompilace je posluchačsky nejpřístupnější a pravděpodobně bude v přehrávačích rotovat nejčastěji. Skladby jako "Blues pro tebe", "Koupil jsem si knot", "Marnivá sestřenice" nebo "Jó, to jsem ještě žil" dnes už prakticky zlidověly a i po těch letech v sobě mají onu sílu, která tak rezonovala ve zlatém období Semaforu.

Druhý disk sleduje období normalizace, kdy Suchý utvořil tandem s Jitkou Molavcovou. Ta se na druhém disku vyskytuje na můj vkus bohužel až příliš často. Až je oslavenec a středobod celého projektu trochu utlačený. Jakým osvěžením jsou pak skladby jako "Nejsmutnější varieté" nebo šlitrovina "Slečna v sedmý řadě", tentokrát netradičně s doprovodem Orchestru Karla Vlacha. Období Semaforu v období normalizace bylo celkově poněkud nevyvážené a uvedený disk to celkem výmluvně odráží.

Pravé sběratelské žně přicházejí v poslední třetině kolekce. Na té se totiž podařilo sestavit výběr ze zajímavých raritek. Najdeme zde skladbu, která dala název celému trojalbu, v níž své síly Suchý spojil s kytaristou Michalem Pavlíčkem, ale i již zmíněné, v podstatě ještě čerstvé gospely. "Propusť hned můj lid" a "Malej David na harfu hrál" jasně ukazují solidní, byť věkem poznamenanou hlasovou formu Jiřího Suchého a je dobře, že došlo na zařazení i takto aktuálních nahrávek a celá kompilace se nezasekla jen ve vytěžování slavné minulosti principála divadla Semafor. Potěší Suchého interpretace písniček Jiřího Voskovce a Jana Wericha ("Půl párku", "Stonožka", "Tři strážníci") či bluesovky "Mrtvý vrabec nebo "Imperial blues", kdy se Suchého zpěv-nezpěv kongeniálně protnul s básnickými kvalitami Josefa Kainara.

Třetí disk prostě ukazuje jubilanta Suchého z trochu jiného pohledu, než jak bývá obyčejně vnímán. Prokazuje, že si bezproblémově poradí i s repertoárem, který pro něj není domovský, charakteristický textovou hravostí a neokázalým kabaretiérstvím. Máme možnost sledovat Suchého-interpreta, který se (dobrovolně) podřizuje textu někoho jiného. Nutno uznat, že se Suchému daří. Zůstává svůj, původní skladba a myšlenka však zůstává, Suchý k ní přistupuje s úctou a pokorou sobě vlastní - obzvláště patrné je to u zmíněných skladeb Osvobozeného divadla, z jejichž tvorby Suchého poetika vyrůstá.

"Kdykoliv, kdekoliv" je dobrým způsobem, jak uctít tvůrčího génia Jiřího Suchého. Pokrytí jeho kariéry je poměrně důsledné, nevyhýbá se ani slabším momentům a přináší - a to je asi to nejhodnotnější na celém projektu - raritní nahrávky. Trojalbum není vyloženým výběrem největších hitů a z toho důvodu se asi nestane začátečnickým průvodcem po světě divadla Semafor. Není na druhou stranu ani fajnšmekrovským výběrem zaprášených kousků - na to je zde moc hitů. "Kdykoliv, kdekoliv" je tak někde na půli cesty. Že by Suchý pro mírně pokročilé?