Nikdo nemá svůj hudební styl v domácí tvorbě natolik pod palcem jako Hana Hegerová šanson. To je jeden z mnoha faktů, který si uvědomíte, když se proposloucháte celým obsáhlým desetidiskovým boxem "Cesta". Je to opravdu velmi bohaté ohlédnutí za kariérou umělkyně, která nikdy nesázela své nahrávky jako Baťa cvičky.

Naopak snad až příliš dlouho je mnohdy nechávala uležet. Na druhou stranu tím získala mnohé klady - nikdy nenatočila nahrávku, za kterou by se musela později stydět, nezadala si s režimem a přitom vždycky zůstala svá. Tak nádherně svá. Nemá žádný ohromný hlasový rozsah, extra výjimečný hlas, má však něco, co každá šansoniérka potřebuje jako sůl - schopnost vyprávět a neuvěřitelný herecký talent, který se promítá do jejich skladeb.

Dokáže v nich perfektně měnit nálady, od posmutnělé temnoty až po radostnou jiskřivost, umí být naprosto nad věcí a sebevědomá, ale i zkroušená s pocitem, že ji nikdo nemá rád. Samozřejmě má tu výhodu, že je dramatickou umělkyní i herečkou, spoustu věcí si však doopravdy odžila, proto pro ni nebyl až takový problém se do písní vcítit a zazpívat je víc než důvěryhodně.

Sama zažila, jaké to je nemít na uhlí na zimu, vůbec těch zatáček a křižovatek za celý život měla tolik, že by vyšly na samostatný článek. Její jedinečnost dokazují i čtyři jména, která ji v životě provázela. V občance má napsáno Carmen Hegerová, umělkyni však takové nóbl jméno moc nesedělo, proto si na Slovensku dala křestní jméno Hana. Nelíbilo se jí ani maďarské příjmení, proto si vzala maminčino rodné a stala se Hanou Čelkovou, po sňatku přijala za vlastní definitivně jméno Hana Hegerová.

To je však pouze taková perlička, která o boxu "Cesta" moc neřekne. Editor Karel Deniš si s jeho sestavou dal pořádnou práci, jak však ve své ediční poznámce zdůrazňuje, určitě v krabičce nejsou zcela všechny nahrávky této svébytné zpěvačky. Poslední disk tvořený ze singlů obsahuje pouze šedesátá léta a také nikoli v kompletním složení.

Určité problémy mohou nastat, pokud dobře neovládáte francouzštinu, angličtinu a hlavně němčinu. V ní je totiž nazpíván téměř celý šestý disk "Chansons" a významná část devátého koncertního disku "Das Konzert". Jak známo, texty jsou v šansonu alfou a omegou, a pokud pořádně nevíte, o čem daná písnička je, nepřináší poslouchání tohoto stylu ten správný zážitek. To však není problém interpretky, nýbrž poslouchajícího. Lahodou například je další, tentokrát prakticky ryze český koncertní záznam "Live", kterým zpěvačka proplouvá tak přirozeně a s lehkostí, že ani nevíte, kdy vlastně skončilo povídání k písničce a začala skladba sama.

Hana Hegerová dostala ke svým pětaosmdesátinám od Supraphonu dárek hodný svého jména. "Cesta" jasně dokazuje, v čem byla výjimečná a proč je po právu nazývána královnou českého šansonu. Sběratele jistě potěší oboustranné kopie obalů originálních LP, pěkný booklet i designově velmi povedená lesklá krabička, která celému dílu dodává punc jedinečnosti.