Po pěti letech jste vydali novou desku "Alchymie", má její název nějaký skrytý význam?

Robert Kodym (dále Ro.): Název má spousty významů. V první řadě je to asi metafora pro vztahy mezi mužem a ženou. Dá se to shrnout do slova láska.

Album má zajímavý obal, proč na něm sedíte na nosorožcích?

Ro: Jedná se o brutální jednoduchý symbol mužského sexismu a mačismu. My muži jsme povětšině taková v podstatě jednoduchá zařízení. Ale naše písně patří určitě do kategorie romantismus.

Jak dlouho jste na ní dělali?

Ro: Budou to čtyři roky, co jsme na ní začali pracovat, ale nedělali jsme na ní každý den. Měli jsme vždy období, kdy jsme se jí věnovali, a pak jsme jeli třeba letní festivaly. Za tu dobu se nám to vykouřilo z hlavy a museli jsme začít znovu. (smích) Žádná naše deska předtím takto nevznikla. První zkouška byla, kdy jsem před čtyřmi lety donesl "Popelku", zkusili jsme ji zahrát a všichni na mě koukali, jestli jsem se nezbláznil. A tak to začalo. A teď mi po letech jedna žena říkala, že je to nejlepší píseň z nové desky. (smích) Myslím, že jsme s novým albem navýsost spokojení. Pracovat ve studiích SONO s producentem Milanem Cimfem bylo jako úspěšné přistání na Marsu automobilem značky Rolls Royce.

Na co se můžou fanoušci na nové desce těšit?

Ro: Je o tom, čemu říkáme rock'n'roll, a všemu okolo, co k tomu patří. Je jako parní lokomotiva, co má hroznej výkon, syčí z ní pára a stříká olej. Ale zároveň je hodně romantická a vznášejí se nad ní duchové renesančních básníků.

V čem je jiná než ty předchozí?

Ro: Liší se asi tím, že když jsme před pěti dělali předchozí desku, byli jsme takový staronový kolektiv.
Radek Havlíček (dále Ra): Zásadní rozdíl je v tom, že minulé album vzniklo na rozdíl od tohoto hrozně rychle. Je zajímavý, že jsme každej prošli Wanastowkama, ale nikdy jsme se v téhle sestavě přímo nepotkali.
Ro: Obrovskej vliv na to mělo, že za těch pět let jsme měli hodně společných zážitků, hráli jsme na festivalech, na turné, uzráli jsme spolu a vyhráli se. To je asi největší rozdíl.

Před šesti lety odešel ze skupiny P.B.CH., který byl spjat se skupinou od jejich počátků. Vnímáte hudební rozdíl, když už v kapele není?

Ro: Určitě jo, protože P.B.CH. měl významný podíl na autorství písní, teď je tomu jinak. Hned po mně má významný vliv na autorství Tomáš. Myslím si, že nám to funguje báječně. Když to přepočítám dle počtu písní a opominu Dymytryho, který dělal jednu věc, tři věci dělal Tomáš a já zbytek.

Co vás napadá první - text nebo hudba?

Tomáš Vartecký (dále T): U mě jednoznačně hudba.
Ro: U mě jednou tak, podruhé zase jinak.

Co je jednodušší? Dosadit text do hudby, nebo opačně?

T: Jednodušší to má určitě Robert, když vymyslí prvně text. Neznám nic horšího, než když je hotová písnička, která je podle mě úžasná, ale nemá text a nikdo ji neotextuje, protože se toho bojí.

Kde berete inspiraci ke skládání?

Ro: Ta přichází sama spontánně do hlavy, a pak se to nějak zařídí, aby to ruce napsaly či zahrály. (úsměv) Jinak se inspiruji poezií nebo žánrově jinou hudbou.

O které písničce si myslíte, že bude hitem?

Ro: To se takto nedá říct, zatím jsme ještě neuvažovali nad tím, kterou věc nasadíme do rádií a ke které uděláme klip. Ale jsem přesvědčený, že hitů je tam spousta.

Bude křest desky?

Ra: Nebude, zato máme dnes autogramiádu. (úsměv) A 16.12. máme vánoční koncert.
T: Neboli dotočnou.
Ro: Neboli Vánoční besídku. Anebo že bychom to udělali na besídce? Co, chlapi?

Bude k desce nějaké turné?

Ra: Uvidíme, slíbili jsme účast na nějakých festivalech jako např. Vysočina fest, Bernard fest, JamRock, tak pak leda na podzim.

Na festivalech představíte nové věci?

Ra: My už jsme "Tři minuty po půlnoci" hráli celý léto, zkoumali jsme, jestli píseň fanoušky bude bavit. A evidentně se u ní bavili.
Ro: To bylo prvně, co jsem hrál písničku, která ještě nevyšla na cédečku.

Na "Alchymii" vám v poslední písni hostuje Čechomor, jak ke spolupráci došlo?

Ro: Jak jsem mluvil o tom, že mi do hlavy přichází i věci, které jsou žánrově jiné od Wanastowích Vjecý, tak jsem napsal písničku "Julie", která je příběhově z osmnáctého století, taková lovestory o tom, že mladý muž musí do armády a zvažuje, jestli má dezertovat, protože může být popraven. Ta písnička mi zněla, že by ji měl nazpívat Čechomor, tak jsem jim ji dodal. Franta Černý vymyslel ještě refrén, protože jako lidová píseň žádný refrén neměla. Pak nás napadlo, že bychom ji mohli vydat jak na naší desce, tak i na desce Čechomoru a nakonec jsme to tak udělali. A pak mě ještě napadlo, že by bylo hezký v ní slyšet hlas Lenky Dusilový.

Říkala jsem si, že mi je ten hlas povědomý a že se objevuje na desce poměrně často.

Ro: Hostuje v asi sedmi našich písních. Někdy je tam jako skrytá vokalista, takže to nemusí být na první poslech hned zřetelné.

Deska se svým soundem vrací do devadesátých let, kdy jste byli na vrcholu. Myslíte si, že se dá navázat na tento úspěch?

Ro: To nevím. Úplně navázat asi ne, protože už je to dávno a vznikla v jiným prostředí, jiný zemi i režimu.

Jak vnímáte současnou hudbu, jakým směrem se ubírá?

Ro: Jsem vděčný za každou hudbu, která mě zdvihne ze židle, a byl bych rád, kdyby se to dělo častěji. Nové tváře samozřejmě sleduju. Občas se stane, když jedu třeba v autě a něco mě chytne a nevím, kdo to zpívá, že si zapamatuji refrén, hned si to vygooglím a objednám si desku.
Ra: Poslední dobou se v některých kapelách přestávám orientovat, takže občas nevím, kdo je kdo, protože jsou hlasově všichni podobní. Naproti tomu, když slyším jakoukoliv nahrávku od Roberta, vím, že je to on. To mi u těch nových chybí. A že bych si něco nového koupil, to ne, jsem asi holt jiná generace nebo jsem někde zamrzl. Ani ve světové hudbě toho moc není, že bych se hnal do Bontonlandu a musel si něco koupit. Podle mě se chodí stále na interprety, které jsem zažil jako kluk. Novou hudbu moc média lidem necpou, tím, že zanikly desky a hudba je na internetu, se to vlastně přesunulo někam, kde se to špatně uchopuje. Je to i tím, že už nejsou žádné televizní hitparády.
Ro: Populární hudba už není, co bývala.

Jak třeba vnímáte kapelu Smrtislav, kde je Tuzexův hlasový projev srovnávaný s Robertovým?

Ra: Kolik mu je? Jo, 29, tak to asi není tvůj syn, Roberte. (smích)
Ro: Že mají dobrej vkus... (smích) Občas se s tím setkám, že někoho se mnou srovnávají. Taky se mi občas stalo, že jsem něco hledal se svým jménem a našlo mi to nějakou recenzi, kde někdo psal, že to je podobný mně. Třeba Smrtislava jsem slyšel a zdá se mi to dobrý.

Nevadilo vám, Roberte, že si lidi někdy pletli písničky Lucie a Wanastowek?

Ro: Nevadilo. Když jsem napsal písničku, bylo mi jedno, jestli je pro tuhle kapelu nebo pro tu druhou. Skupiny se lišily jen tím, jestli tam zpívá Davča a jsou tam klávesy...

Wanastowky vyplňovaly mezeru, když jste nehráli s Lucií?

Ro: Bylo to naopak, Lucie vyplňovala Wanastowky. A když máme tiskovou konferenci k Lucii, říkám to naopak. (smích)

Co vnímáte jako největší hit Wanastowek?

Ra: Cajdáky dobrý, ale nejlepší je "Tak mi to tedy nandey".

Čekali jste, že budete mít takový úspěch?

Ro: Ne, my jsme tu kapelu ani nechtěli založit. Seděli jsme tehdy s P.B.CH. v Kavárně Slávie, přišel Áda Vitáček z Plexis s tím, že Láďa Kvasnička dělá film o punkáčích a že bychom v něm mohli účinkovat, založit si kapelu a tak to nějak začalo...

Za dva roky budete mít třicet let, budou nějaké oslavy?

Ra: Jasně, koupíme si dorty.
Ro: ...a buchty. (smích)
Ra: Pojedeme turné, uprostřed hal bude velký dort a my na něm budeme hrát a budeme házet do lidí kompotovaný třešně. (smích) Nebo bychom mohli být ukrytý uvnitř dortu, a dokud by ho lidé nesežrali, neviděli by nás. (smích)

Když jsme u tohoto nápadu, na jakém nejzajímavějším místě jste hráli?

Ra: Málo se asi ví, že první koncert Wanastowek byl na parníku. Bylo to tím, že jak byli zkraje punkoví, nikdo nechtěl, aby u nich hráli, takže takhle mohli aspoň ujet. (úsměv)
Ro: Ale kolem lodi kroužili motorovým člunem bolševičtí policajti... Je ale zajímavý, že holky, které organizovaly tenhle koncert, se vydávaly za fanklub Žentouru a ohlásily tuhle akci jako za sraz fanklubu, na kterém hrají Plexis, Tři sestry a Wanastowi Vjecy, jinak by to nikdy nepovolili. (smích)
Ra: To bychom v rámci třiceti let mohli zopakovat.

Na čem dalším právě pracujete?

Ro: S Lucií určitě v budoucnosti plánujeme vydání nové desky. Těším se a je to pro nás dobrá výzva. Už víme, jak se to dělá, tak to snad půjde samo.