Dvě CD přinášejí více než dvě hodiny záznamů vzniknuvších při trojici příležitostí. První CD se dělí o koncerty z Blanska a pražské Chmelnice z roku 1982, druhý disk obsahuje koncert jediný, natočený v brněnské hale Rondo v roce 1984. "Na Václavským Václaváku" tak zachycuje Pražský výběr v jejich prvním vrcholném období, těsně před úředním zákazem v roce 1984.

Zaznamenaný Pražský výběr (na první nahrávce dokonce ještě s Ondřejem Soukupem a bez Viléma Čoka) je syrový, divoký, o poznání méně cizelovaný než na studiových nahrávkách. Na svém místě je však pověstná teatrálnost, hravost a unikátní projev, který je pasoval do pozice nejdůležitější kapely hudební nové vlny v Československu. Zároveň je jasně cítit, čím skupina ležela vládnoucímu režimu v žaludku a co vedlo k jeho pozdějšímu čtyřletému zákazu.

Kapelu tak máme možnost slyšet z doby, kdy bylo důležitější koncertovat než nahrávat - a taky přece jen jednodušší. To se projevuje na dokončené hudební složce, zpěv v podstatné části skladeb zůstává v podobě polotovaru, oné výběrovské svahilštiny, složené z různých (pa)zvuků a úryvků anglických textů. S odstupem lze jen těžce rozlišit, zda jsou improvizací, nebo výpůjčkou od zahraničních kapel Nové vlny.

Skladba "Jó, já se mám, že je Olda přítel můj" se na albu nachází dokonce ve dvou verzích: Jednou ve zmíněné svahilštině, podruhé pod názvem "Nafta nad zlato" s úplně jiným textem, než jakým skladbu opatřil František Ringo Čech. Podobným případem je i pozdější hit "Pražákům těm je hej". Na záznamu z haly Rondo jej nacházíme pod titulem "Nám s tátou je však hej, bydlíme nad rybníkem" - a dokonce je obohacen citací "Saturday Night’s Alright For Fighting" Eltona Johna. Ve fázi polotovaru, v tomto případě dokonce i hudebním, zůstává legendární "Zubatá", zde jako "Prabába Zubatý", na druhém disku najdeme i klasickou verzi.

Příjemně překvapí kvalita nahrávek. Jako základ desky posloužily pirátské magnetofonové záznamy, které ve studiu remasteroval a upravil Michael Kocáb. Zvuk je - na způsob nahrání - poměrně dynamický, textům je rozumět, nástroje jsou jasně čitelné, nezaniká ani publikum. Ke kvalitě profesionálních záznamů je to pořád dost daleko (záznam z Blanska hyzdí syčení v tišších pasážích a úvod druhého CD je poněkud zahuhlaný), přesto je hlavní síla 2CD "Na Václavským Václaváku" v jeho autentičnosti. Ukazuje totiž Pražský výběr v době jeho největší síly, nezkresleně, živě.

Živý záznam "Na Václavským Václaváku" je archivním záznamem, který je spíše určen pro fajnšmekry, kteří si užijí změny ve známých skladbách a divokost začátků svých oblíbenců. Přesto je však album počinem, který je zajímavý a hodný poslechu. I po těch letech má sílu, kterou bude mít případná nová deska s velkou pravděpodobností jen stěží.