Vydavatelství Supraphon chvályhodně vymetá své archivy a do oběhu vrací nahrávky dlouho nedostupné, ale kvalitní. Vloni na podzim to byl albový debut Hany Hegerové, letos je to jedno ze stěžejních alb československé rockové historie, "Město Er" Michala Prokopa a jeho Framusu 5.
Má deska s více než čtyřmi křížky na krku šanci oslovit novou generaci posluchačů, nebo je jen nostalgickou záležitostí pro bigbíťáky? "Město Er" patří k deskám, které představují zlom v budování domácí odnože progresivního rocku a je rovněž dílem, které ukázalo sílu českého rockového textu a otevřelo cestu dalším kapelám.
Na začátku sedmdesátých let měli za sebou
Framus 5 Michala Prokopa úspěšnou desku rhythm’n’bluesových předělávek "Blues in Soul", vysoce ceněná vystoupení na československých beat festivalech a sám Prokop si získal pověst jednoho z nejzajímavějších domácích vokalistů, s originální barvou hlasu, černošským feelingem i nevídaným drajvem. Framus 5 bylo po celou svou kariéru velmi proměnlivé těleso, obsazení kapely se měnilo od desky k desce a období kolem "Města Er" nebylo výjimkou.
Pravdou je, že kapela měla nejasnou budoucnost, v době nahrávání byla ve fázi rozpadu - na dlouhých sedm let bylo "Město Er" poslední nahrávkou pod hlavičkou Framusu. Na západě, zejména v Británii se začínala rozvíjet prog-rocková vlna, délka rockových skladeb se začala prodlužovat,
Pink Floyd natočili své opusy "Atom Heart Mother" a "Echoes" a Framus, ve snaze se dále posouvat, se rozhodla vyslyšet trendy, ale zároveň je aplikovat na naše podmínky. Kapela, ve složení Michal Prokop (zpěv),
Luboš Andršt (kytary), Ivan Trnka (klávesy), Ladislav Eliáš (baskytara) a Karel Káša Jahn (bicí), připravila kompozici hned s několika tématy, chyběl však jednotící prvek, něco, co by jednotlivé kousky spojilo, stmelilo do kompaktního celku.
Tímto pojítkem se nakonec ukázal být text Josefa Kainara, básníka, který v té době žil na zámku básníků na Dobřiši. S kapelou nadšených mladíků si v té době čtyřiapadesátiletý bard sedl - jistý podíl na tom mělo i básníkovi odpírané levné víno - a hned druhý den Kainar předložil téměř hotový text, který se s předloženou hudbou spojil do skvělého celku. Ve studiu se ke kapele připojil ještě Petr Hannig, později autor pochybných normalizačních hitů, zde jako aranžér orchestru a producent. Devatenáctiminutová skladba se pohybuje na pomezí rocku a rhythm’n’blues, doplňuje ji klavírní intro a outro a několik orchestrálních pasáží.
V dílčích částech může celek působit přeci jen nesourodě - je vidět, že muzikanti, kterým bylo v té době jen něco přes dvacet, se přeci jen chtěli trochu předvést. Je to pak skutečně básnivý text o bájném, rozpadlém městě Er, kde má
vítr hovor s bláznem, který udává směr a vnáší jednotu. Kainar pro českou hudbu otevřel dosud nevídané možnosti (které později sám zúročil u "Kuřete v hodinkách" kapely
Flamengo) a dokázal, že rockový text nemusí být jen snůškou povrchních banalit. Některé kapely a interpreti by se od něj mohli učit i dnes. Samozřejmě exceluje Michal Prokop a potvrzuje pověst skvělého zpěváka. Pracuje s Kainarovým textem, dramatizuje ho, pohrává si s básníkovými obraty, je niterný, ale dovede i pořádně zakřičet.
Druhou stranu LP desky (sluší se napsat, že reedici alba Supraphon vydal jak na CD tak na vinylu a se zvukovým přepisem alba si skutečně vyhrál) zabírá pětice skladeb, po dvou z pera Hanniga a Andršta a vypjatá "Tys kámen", kterou si celou napsal Michal Prokop. Je bohužel vidět, že se kapela soustředila spíše na titulní kompozici. V ní najdeme přehršel nápadů, hravost i muzikantské mistrovství. Druhá strana není špatná, to bychom jí křivdili, jen jí schází ona básnická hloubka. Pětice skladeb je v podstatě
normálními písničkami, některé z nich jsou možná až příliš prostinké ("Kapela"), jiné bohužel vyloženě výplňové (Andrštova instrumentálka "Perceptua" - budoucí kytarový velmistr se zde zatím skutečně jen hledá). Druhá strana je tak prostorem k vydechnutí po zážitku z "Města Er". Nekomplikovaným a v celku příjemným.
Město Er je prvním velkým vrcholem Framusu 5 a deskou vpravdě legendární. Obrovské pozitivum letošní reedice vidím v obnovené dostupnosti alba v podobě, kterou si rozhodně plným právem zaslouží. Konečně je tento důležitý kus československé hudby zase poměrně snadno dostupný. A rozhodně stojí za to mu těch dvacet minut soustředěného a také dvacet minut už poněkud méně soustředěného poslechu věnovat.