Možná to bylo ještě v dobách Last.fm, když vám je po oposlouchání všech alb Led Zeppelin, AC/DC, Airbourne a The Answer vyskočili jako další doporučená hudba. Možná jste si o nich poprvé přečetli nějaký ten oslavný článek v časopisu Filter. Nebo jste je zaregistrovali na předávání cen Grammy, kde si v roce 2007 odnesli jeden gramofónek za Best Hard Rock Performance.

Wolfmother už jsou tady s námi dlouho a proto nepřekvapilo, že pražský klub Roxy praskal ve švech. Když zpěvák a kytarista Andrew Stockdale a dvojice muzikantů Ian Peres (basa, klávesy) a Alex Carapetis (bicí), kterou dost možná frontman brzy zase obmění nastoupila na jednoduše nasvícenou scénu, jejíž jedinou dominantou byl na plachtě vytisknutý vlk z nádherného přebalu čtvrté řadovky "Victorious" a spustil titulní singl, ve vzduchu se nesměly objevovaly první zaťaté pěsti.

Jakmile ale po hitu "New Moon Rising" nastoupil jako třetí megahit "Woman", sál explodoval nadšením a pod pódiem se okamžitě utvořil pohlcující kotel. Jedni si vzpomenuli, jak jim píseň hrála v závodech "MotorStorm", "Pure" nebo "Juiced 2", další si vybavovali, jak skladbu útrpně pilovali v "Guitar Hero".

Na proslovy ani velkou show se nehrálo, Stockdale neúnavně sjížděl po krku kytary a vyluzoval z ní chytlavé riffy i prodloužená sóla, zdvihal ji nad hlavu a svým ječákem to významně kořenil. V patnácti skladbách dostala aktuální deska prostor jen třikrát, v "The Love That You Give" si z pódia skočil jeden z fanoušků, po "Gypsy Caravan", tedy skladbě, která dala celé tour jméno, se diváci jako v jedné z mála na chvíli zklidnili, v sále už však tou dobou bylo takové horko, že si zpěvák sundal svršky a bedňák formaci musel přinést další láhve s vodou.

Sólo na kolenou v "Apple Tree", údernost singlu "White Unicorn", ale také veškerá ta rock'n'rollová gesta, mezi nimi už chybělo snad jen dicksinsonovské "Scream for me…!", v klubu vytvářela intenzivní prožitky. Kotel se rozšiřoval, vedro stupňovalo, oblečení se lepilo na kůži a po tváři stékaly potůčky potu viděné na stejném místě naposledy snad ještě během show Biffy Clyro. A i když to pořád ještě nebyla taková paráda jako v srpnu na rakouském festivalu FM4 Frequency, kde formace zářila tak, že z ní museli být paf i ti, kteří o ní dosud nikdy neslyšeli a trailery na "Green Lanterna", "Pařbu na třetí" nebo druhou řadu seriálu "Prison Break", kde byly jejich hity použity, neviděli.

Participant na první sólovce Slashe a jeho kapela se ale neflákali a svůj hard rock střihnutý blues rockem, heavy metalem a stoner rockem hrnuli do lidí takřka bez zastavení. Refrén "Dimension" s nimi sborově zazpíval dav několika stovek hlav a ve vymodleném přídavku "Joker & The Thief" už se mnozí zase proháněli po nočních ulicích v "Need For Speed: Carbon", chystali se rozdávat bodychecky v "NHL 14" nebo vzpomínali na scénu ze "Shreka Třetího", kde se jeden z největších hitů Wolfmother také objevil.

Je spousta míst a zdrojů, kde jste je ještě mohli poprvé objevit. Vidět je ale naživo je něco úplně jiného. Je to další splněný sen. A i když můžeme pražskou zastávku ochotných účastníků autogramiád považovat za skvělý koncert, tak ten na Frequency byl ještě o fous lepší. Klub je fajn, ale léto a otevřené prostranství svědčí jejich hudbě drobet více. Takže co s tím uděláme, pánové z Rock for People?