Před chvíli jste vtipkovali, že grafik, co navrhoval obal desky, je neschopný. Za designem stojíš právě ty. Řekl sis, že by to nikdo jiný nezvládl tak, jak si to představuješ?

Jindra Polák: To asi zvládl, ale je to taková srdcovka.

Dominantou designu je vlčí tlapa, deska je prostoupena přírodními motivy. Proč právě vlk?

Jindra: V té písničce se zpívá "máš vlčí srdce a hlavu psí" a o tom to je. Hlava psí symbolizuje naše myšlení a vše, co jsme si v civilizaci vymysleli, kdežto vlčí srdce jsou naše kořeny, co nosíme v sobě. Divokost, jež se v nás probouzí. Byla to první písnička, kterou jsme natočili a vypustili jako singl. Došlo nám, že právě konflikt našich kořenů se současností nenápadně prostoupil celou desku a přišlo nám to jako ideální název alba.

Od chvíle, kdy jste vydali poslední desku, k jakému posunu došlo? V rámci posunu žánrového se kromě folku dočkáme i acapelly a jazzových prvků.

Jindra: Hlavní rozdíl je v tom, že první desku jsme natáčeli ve třech, s Ondrou a Kásou (Martinem Kasalem). Ostatní kluky jsme teprve potkávali. Potřebovali jsme trumpetistu, a tak jsem přizval Sašu (Smutného) a on se rozhodl v kapele zůstat. Postupně se to začalo nabalovat. Smáli jsme se, že jsme spíš hudební hnutí než kapela. Tím, jak jsme se v průběhu dvou let poznávali, každý desce něco přinesl. Kluci přicházejí z různých směrů a žánrů.

Předpokládám, že větší počet hráčů s sebou přinesl hlavně pozitiva.

Ondra Málek: Myslím, že to jsou jen pozitiva. Samozřejmě může nastat situace, kdy máme na něco jiný názor, ale hlavně to obohacuje desku. Víme, co od koho čekat, a zároveň nevíme. (smích) Protože Honzík (Rek) a Tomáš (Málek), nejmladší kluci, nasávají kde co a pak nemají problém zahrát v "Pohanské" kytarový riff, který je evidentně jak z desky Foo Fighters, ale my ho tam necháme, protože to tak cítíme.

Jindra: To je Honzíkova doména. Hodně poslouchá indie scénu a "Pohanskou" jsme původně hráli s akustickými kytarami a banjem. Asi na druhé zkoušce Honzík přišel a říká: "Hele, já jsem si doma tak hrál s nějakými zvuky a napadl mě takový riff, že bych vám to zahrál." Ozvala se věc jak z AC/DC. Zarazilo nás to, ale zůstalo to tam, protože nás to zároveň i nadchlo.

Ke "Klidné jako voda" vyšel také klip, který je hodně důvěrný a příběhový. Čerpali jste inspiraci ze svých životů?

Jindra: Písničku jsem napsal pro svou dceru a celé je to obecně o vztahu táty a dcery. Když jsme klip probírali, tak režisér Lipo přišel s tímhle příběhem. Písnička je primárně o vztahu otců a dcer a myslím, že se to povedlo krásně zachytit.

Ondra: Já bych ještě doplnil, že jsme byli minulý rok na soustředění v Lužických horách u kamaráda na chatě a Jindra ráno nemohl dospat, šel ven složit písničku, kterou nás v deset hodin ráno probudil. Tím pádem bylo jasné, kde se bude později klip natáčet.

Jindra: Opět jsme se klipem vrátili ke kořenům. Je to motto desky i v tomto ohledu. Na chalupě vznikla písnička "Klidná jako voda", ale zároveň jsme tam kdysi točili s Káťou Tichou písničku "Tančíme spolu".

Jedním z ústředních motivů desky je příroda a její elementy. V Lužických horách se tyhle náměty asi čerpají snáze než v zalidněné Praze.

Jindra: Ani ne. Je to vše o zmíněném konfliktu. O tom, co patří do přírody a do města. O našich protipólech.

Pokud si pamatuji dobře, tak na letošním Rock for People vyšla zrovna na vás šílená průtrž. Fanoušci se ale nenechali odradit.

Jindra: To nám speciálně udělalo děsnou radost, mile nás to překvapilo. Mám pocit, že jsme ten den byli jediní, komu tam pršelo. Když začala průtrž, tak jsme čekali, že lidi odejdou. Moc nás nakoplo, že spousta z nich pod pódiem zůstala.

Ondra: Byl to strašný slejvák. Jediný a zrovna v Hradci Králové. Po koncertu jsme uschli a ještě ten den jsme přejížděli k Liberci, kde jsme pak druhý den natáčeli.

Mnoho vašich písniček evokuje útulnou atmosféru irských hospůdek. Taková atmosféra se snadno tvoří v malých klubech, na otevřeném prostranství už to tak jednoduché není.

Jindra: Každé je to úplně jiná disciplína. Teď se moc těšíme na turné k desce, na které vyrážíme 27. října. Samostatné koncerty, na nichž to má člověk ve své režii, jsou o něčem jiném.

Ondra: Nicméně se už moc těšíme i do klubů. Nedávno jsme hráli na severní Moravě jedné kamarádce na oslavě. Konalo se to v malinkém, podkrovním prostoru, kam se vešlo asi třicet lidí. A hrozně nás to bavilo.

Jindra: Ten kontakt je úplně jiný, člověk má každého na dosah.

Na turné s vámi vyráží právě Kateřina Marie Tichá, se kterou jste natočili písničku "Tančíme spolu".

Jindra: Jede s námi jako host a jako předkapelu máme Davida Stypku s kapelou Bandjeez.

Na albu se dočkáme i vánoční písně. Těšíte se tedy už v říjnu na Vánoce?

Jindra: Je to jedno z mála období, které strávíme s rodinou, takže určitě. Ta písnička ale nebyla složená s žádným svátečním záměrem. Inspirovala mě k ní konverzace s několika na sobě nezávislými lidmi, o tom, že Vánoce nutí lidi bilancovat a spousta se jich přes Vánoce rozejde.

Právě vzhledem k povaze vaší hudby, přemýšleli jste, že byste vyjeli hrát i do zahraničí?

Ondra: Tak jeden koncert jedeme do Bratislavy. (smích)