Elán - Kdo nemá co na práci, má manýry

18.10.2016 16:30 - Jaromír Koc | foto: facebook interpreta

Slovenská skupina Elán se v posledních týdnech pohybovala po České republice, kde právě finišuje své turné. Kromě toho nedávno vydala poslední řadovku "Živých nás nedostanú" na vinylu, potěšila reedicí zmiňované desky a představila i nový singl. Dost důvodů na to si s kapelou trochu popovídat.
Právě jste vydali své poslední řadové album na vinylu. Pro vás to ale nemůže být zase až tak velká událost - v době vaší největší slávy byla většina nahrávek na černých deskách, nebo se pletu? Je to v něčem jiné než tehdy?

Ján Baláž: Já si myslím, že je je to teď malinko posunuté. Vinyl je v dnešní době vnímám jako zpětná vazba na tehdejší dobu a určitě je dnes mnoho audiofilů, kteří hudbu poslouchají výhradně na něm, neb ty nahrávky mají úplně jiný zvuk. Vinyl je takový teplejší a měkčí, i když to v něm občas praská. My jsme tu desku na vinylu vydali hlavně proto, abychom našim fanouškům, kteří si tehdy naše nahrávky kupovali na vinylu, pomohli do jejich sbírky přidat další kousek. Tedy pokud mají ve svých sbírkách ještě trošku místa.

Vašim fanouškům ale ty původní vinyly určitě už praskají pořádně. Nezasloužili by si, abyste vydali na černých deskách reedici všech svých alb?

Ján Baláž: To je spíše otázka na majitele práv k těmto písním, aby tuhle variantu zvážili. Ale vzhledem k tomu, že zájem o vinyly stále rapidně roste, myslím, že je jen otázkou času, než k tomu dojde.

A vy doma všechna svoje alba na vinylech máte?

Ján Baláž: Já se přiznám, že všechna nemám. Vždy jsme je totiž dostali a následně rozdali, a pak se z ničeho nic přestaly vyrábět a už jsme se k nim nedostali.

Vašo Patejdl: Já nevím. Nějaké určitě mám. Ale před čtyřmi lety jsem se stěhoval, a tak mám stále ještě plno věcí v krabicích a do tohoto okamžiku jsem neměl čas je probrat. Ale budu si to muset zkontrolovat. Jsem si téměř jistý, že desky, na kterých jsem se objevil, jsem si na vinylu nechal někde stranou, ale kompletní diskografii Elánu asi mít nebudu.

Vinyl je ale jen jednou z aktivit, které se kolem vás dějí. Tou další je reedice poslední desky, kterou jste doplnili mimo jiné o nový singl. Jak vás vůbec to téma s tričky Che Guevary napadlo? Měli jste ho v hlavě už dlouho?

Ján Baláž: Ono to celé má trošku hlubší podtext. Všichni znají Che Guevaru a Fidela, ale nikdo moc přesně neví, co byli zač. Tahle píseň o něčem vypráví a tihle dva pánové jsou pouze takovým zrcadlením toho, o čem ten song je. Taková reminiscence na něco, co se nyní děje. Těch věcí je víc - pomalu se nám otevírají nůžky. Celý svět se otevírá, a to opravdu není dobře, protože přestává být kompaktní.

V současné době je mnoho hudebníků, kteří mají potřebu upozornit (nejen) na současnou politickou situaci ve světě. Ve vás tahle myšlenka zrála už déle?

Ján Baláž: V nás to je stále. My to cítíme. Cítíme, že se děje něco, že svět není dobře nasměrovaný. Už dlouho se nám zdá, že se západní civilizace dostala do slepé uličky, ze které se snaží dostat. A upřímně musím říct, že máme strach, aby z toho všeho nakonec nebyla další válka.

Domníváte se, že hudba může v tomto směru nějak pomoci? Že dokáže lidi probudit?

Ján Baláž: Já si myslím, že tohle je globálním úkolem kultury jako takové. Že by měla vyjadřovat postoj k různým věcem. Netvrdím, že permanentně a že by měla ty věci vyjadřovat natvrdo. Ale tak nějak pod prahem by měla takto fungovat a činit lidi pozornějšími, neb je odrazem doby, ve které žijeme.

Když se vrátíme k reedici vaší poslední desky, tak jste na ni kromě této novinky přidali i bonusový disk se záznamem koncertu z roku 2014. Na něm je třináct písní, ale počítám, že na koncertě jste jich zahráli víc, nemám pravdu?

Ján Baláž: Samozřejmě, tohle je jen takový malý bonus, stejně jako ta nová písnička. Brzy vyjde DVD se záznamem celého koncertu, takže tohle je jen taková malá ochutnávka.

Ale zároveň je to i pěkná pozvánka na turné, které 19. října zakončíte v pražské Tipsport Aréně. V rámci něj jste jeli i na místa, kde jste dlouhá léta nehráli. Jak jste je vybírali?

Vašo Patejdl: Ono je vždycky dost složité skloubit zájem a možnosti některých měst, takže je to spíše organizační věc. My bychom samozřejmě rádi odehráli více koncertů, ale ten program je vážně náročný, a to jak logisticky, tak i pro nás fyzicky. Pódium staví 160 lidí, najíždí tam deset kamiónů... Není to sranda.

V čem je toto turné jiné?

Vašo Patejdl: Je velmi složité, aby člověk vymyslel vždy něco jiného, protože fanoušci po nás samozřejmě vždy nejvíce chtějí hlavně osvědčené hity. Ale vzhledem k tomu, že poslední dvě turné se jmenovala "Best Of 1" a "Best Of 2", kde jsme nabídli naše hity, nyní se opět vracíme ke šňůře albové, takže mimo jiné důkladněji představujeme stále aktuální album "Zivých nás nedostanú", a tak nějak zavzpomínáme i na album "Hodina slovenčiny". Celý koncept je trochu jiný, prostě to není jen takový jukebox jako na minulém turné.

Ale stejně to je velmi složité. Když vezmu v potaz, kolik máte hitů a co vše chcete představit z poslední doby, tak jste pro toto turné museli hodně škrtat. Jak to celé u vás vlastně probíhá, kdo má poslední slovo?

Ján Baláž: My vždy máme nějaký koncept, řekneme si, čím chceme začít a čím třeba skončit, a taky to celé musíme napasovat audiovizuálně, což taktéž trošku ovlivňuje náš výběr.

Vašo Patejdl: A potom si každý přineseme seznam písní, které bychom chtěli zahrát, a podle toho, které mají nejvíc hlasů, je vybereme.

Reflektujete v tomto směru například i přání fanoušků? Co vlastně vy a sociální sítě? Házíte na facebook často selfíčka?

Ján Baláž: Velmi málo, spíše jen okrajově a upřímně musím říct, že nevím, zda to je dobře, nebo není. Já sám k tomu nemám až moc vztah. Já myslím, že lidé díky těmto věcem ztrácejí možnost komunikace a vyjadřování pomocí slov a tyhle všechny sociální sítě tak trochu kamuflují a nahrazují přímý kontakt.

To znamená, že třeba ani nečtete komentáře od vašich fanoušků?

Ján Baláž: Já tohle moc vážně neberu, protože nikdy člověk přesně neví, kdo za tím je. Zda se dotyčný chce zviditelnit a má potřebu tam za každou cenu napsat nějakou hovadinu... Navíc nejde vždy na vše reagovat. V roce 1978 měli The Police takovou píseň, jmenovala se "Too Much Information", a už tehdy to byl problém.

Baví vás vlastně ještě vůbec živé hraní? Já vím, že to asi děláte hlavně kvůli fanouškům, ale stejně - zmiňovali jste, že je to náročné jak dramaturgicky, tak i fyzicky. Dáváte do toho vše - veškerou energii, srdce... Není to až moc velké zatížení pro tělo?

Ján Baláž: Proto si necháváme mezi jednotlivými koncerty i několikadenní odstup. Koncert je náročný, není to zrovna jednoduchá práce. A pravdou je, že i zpěv je náročný. Protože občas zpívám dost vysoko, někdy na konci koncertu opravdu vidím před očima i hvězdičky (smích).

Máte před koncerty nějaké speciální rituály?

Vašo Patejdl: Nic zvláštního. Dáme si jednoho panáka na rozproudění krve, malinko a velmi zlehka si protáhneme šlachy. Opravdu nic speciálního.

Nezlobte se, že to takhle říkám, ale připadáte mi strašně nenároční a hrozně normální. Když vezmu v potaz, že patříte mezi největší ikony česko-slovenské hudby, tak mě trochu překvapuje, že se u vás postupem času nevytvořily nějaké manýry.

Ján Baláž: Já vždy říkám - kdo nemá co na práci, má manýry. Já si myslím, že je potřeba, aby si člověk vždy uvědomil, co chce, a zda to, co chce, opravdu potřebuje.

Vašo Patejdl: Ono postupem času i začne otravovat, když si člověk nějaké manýry vymyslí. Pak něco najednou nemá a je z toho nešťastný.

Sami jste říkali, že od vydání poslední řadovky uběhly už dva roky. Co bude dál? Vašo je z vás asi nejaktivnější, protože hodně koncertuje i sám. Ale máte tedy vůbec čas pracovat na novém materiálu?

Vašo Patejdl: Plánujeme, máme taky trošku povinnosti vůči vydavatelství, takže by nové album mělo být v příštím roce. U nás to funguje tak, že si každý sám střádá materiál, demáče, hudební nápady a pak, než začne samotné natáčení, máme tzv. burzu nápadů. To znamená, že si ty věci mezi sebou rozposíláme, aby si je každý poslechl a z toho uděláme takový širší výběr. Samozřejmě, že ve studiu vždy natočíme více materiálu. Je to vždy týmová práce, i když vzhledem k tomu, že žiji v Praze, mnoho věcí nemůžeme řešit osobně. Ale rozhodně to není tak, že bychom na něčem třeba intenzivně dva roky pracovali. Ale jak se říká - nejlepší inspirace je termín - takže tlak a stres na naši tvorbu mají dobrý vliv.

Když zmiňujete burzu nápadů, jak to u vás pak s těmi nápady bývá? Jožo na mě dělá dojem toho největšího šéfa.

Vašo Patejdl: Normálně hlasujeme.

Počkejte, to znamená, že když jsou dva proti, ten třetí musí svůj nápad dát stranou?

Vašo Patejdl: V podstatě ano. Dá se samozřejmě diskutovat a přesvědčovat, ale více méně to funguje na té bázi, že většina rozhoduje.

A stál si někdo v minulosti za svým nápadem natolik, že jste třeba museli na jeho naléhání přistoupit?

Vašo Patejdl: To ani ne, ale stalo se, že třeba nějaký určitý nápad realizoval někde mimo Elán, ale postupem času ho Elán absorboval. Je na to jeden dobrý příklad - Jožova písnička "Kamikadze lásky", kterou si nahrál pod svým jménem, ale časem se ujalo, že funguje jako skladba Elánu. A vlastně i "Voda, čo ma drží nad vodou". Tu jsme sice nahrávali tak trochu společně, ale pro úplně jiný projekt a nyní už se ten song natolik implementoval, že se hraje na koncertech Elánu, i když je to oficiálně píseň, kterou nazpíval Jožo Ráž.

Chápu. Nezbývá, než vám popřát, aby se i zbytek turné vydařil a i při natáčení nové desky vše probíhalo tak demokraticky jako v minulosti.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY