Bryan Adams se vrátil do pražské O2 areny po více jak pěti letech a nutno podotknout, že asi více než kdy jindy byl jeho koncert očekávaný. Zatímco při předchozích turné se fanoušci těšili především na jeho starší věci, tentokrát, díky nadšenému ohlasu na loňské album "Get Up!", se napjatě očekávalo, kolik písniček z něj zahraje a zda budou znít naživo stejně dobře, pokud ne ještě lépe jako na desce. Ačkoli by se mohlo zdát, že po tolika koncertech v Česku a takovém čase nás už jen těžko může překvapit, či dokonce nadchnout, ale opak je pravdou.

Rock'n'rollovému konceptu alba byl koncert přizpůsobený vlastně hned od začátku. Jako by se chtěl Adams vrátit ke kořenům, světelný park, design světel a vlastně celá scéna působily jednoduše a tak trochu chudě,. Jediným prvkem, který šel proti tomuto trendu, byla velká obrazovka pokrývající celou šířku i výšku pódia, kde už před začátkem zářil motiv několikrát zmiňovaného alba. Ten ale chvílemi přešel do drobné humorné videosekvence, v nichž Adams vyplazoval jazyk, nechal se obletovat mouchou nebo zvedal telefon. Kdo přišel pozdě, o tyhle drobné vtípky přišel.

Když potom Adams nastoupil se svojí čtyřčlennou kapelou na pódium, bylo jasné, že se budeme vracet do dob The Beatles a The Kinks. Zatímco většinou jsme jej vídali jen v tričku a džínsech, tentokrát měli všichni muzikanti na sobě sako ve stylu šedesátých let. Aby to mělo nějaký význam, odpálili celý koncert první písničkou z "Get Up!" "Do What Ya Gotta Do", za kterou následovala sekvence, kde se střídaly další songy z poslední desky se staršími hitovkami přizpůsobených stylu novinek. Některé z nich, jako třeba "Run To You", dostaly novou jiskru, zatímco kousky jako "Can't Stop This Thing We Started" ji vlastně ani nepotřebovaly. K těmto písničkám, které obvykle nechybí na žádném koncertu, navíc Adams přidal ještě starší rockové kousky jako "Kids Wanna Rock", nebo "This Time", které jsme už nějaký čas naživo neslyšeli. Je možná škoda, že v tomto nešel kanadský muzikant trochu dál. Například skladby z alba "Into The Fire" by středečnímu večeru seděly výborně.

Z "Get Up!" ve výsledku zaznělo celkem šest písniček. Všechny, snad s výjimkou "We Did It All", měly skvělý ohlas a nezbývá doufat, že je uslyšíme naživo častěji. Jejich konceptu byly přizpůsobené i vtipné a několikrát i lehce erotické projekce na obrazovce, kde většina z nich byla černobílá. Ve stupních šedi, a tedy poplatné šedesátým letům, byla i většina záběrů na kapelu. Podobně jako na albu bylo zřejmé, že si to hlavní aktér i zbytek výborně šlapající kapely skvěle užívá. Platilo to zejména o roztančené "You Belong To Me" či energické "Go Down Rockin'", ale i o přídavkových coververzích "C'mon Everybody" Eddieho Cochrana a Elvisově "All Shook Up". V tomto světle je tak trošku škoda, že z "Get Up!" nezahráli ještě "That's Rock And Roll" a "Thunderbolt". Na druhou stranu, vzhledem k tomu, že už takhle setlist čítal více jak třicet položek, musel by už vyřadit skladby, kvůli kterým přišli méně zasvěcení fanoušci. A přece jen -neslyšet, jak celá hala zpívá úvod "Heaven" nebo "All For Love", by vystoupení ochudilo.

Atmosféra koncertu, ačkoli nebylo úplně vyprodáno, byla velmi dobrá a uvolněná. Bryan Adams více než kdy jindy komunikoval s publikem a dělal narážky na letitého parťáka Keitha Scotta a na jeho ohlas u fanoušků. Tentokrát si odpustil hosta z publika ve "When You're Gone" a radši nechal jednu z divaček tancovat, když jí zpíval "If Ya Wanna Be Bad Ya Gotta Be Good". K uvolnění posloužilo také několik akustických setů, které z větší části absolvoval jen on sám s kytarou a některé s Keithem Scottem. Velkým překvapením pak bylo, když do toho přídavkového zařadil i "When The Night Comes", kterou před léty napsal pro Joea Cockera. Zda to byla okamžitá odpověď na žádost o ruku, ke které se odhodlal jeden muž při "Straight From The Heart", těžko říct, nicméně byla to velmi příjemná vzpomínka na zpěváka, který už téměř dva roky není mezi námi.

Jak už jsme naznačili v úvodu článku, Bryan Adams tímhle novým konceptem, který je vlastně už dost starý, nadchnul. Ukázal, že rock'n'roll, když je udělaný poctivě, s entuziasmem a v případě Adamse i s láskou, stále skvěle funguje a dokáže lidi řádně nabudit. Těžko předvídat, zda by to fungovalo ještě na další desce, ale můžete si být jistí, že tenhle koncert plný kytar by si řada lidí dala ještě jednou. A klidně i víckrát.