Korzety, podvazky, černé stíny a vysoké podpatky jsou doporučenou výbavou každé dámy chystající se na koncert Ordo Rosarius Equilibrio. Když se společně s belgickou neofolkovou legendou mají na pódiu objevit tři další dark ambientní či industriální kapely, jsou takové rekvizity skoro povinností. Dobrou zprávou je, že přípravu na letošní koncert Tomase Petterssona a spol., který proběhl v pražské Nové Chmelnici publikum v tomto směru nepodcenilo. Když se cestou do klubu černooděnci někde zastavili na skleničku, byli štamgasti vytržení ze sobotní letargie.

První z hudebníků, kdo se ten večer objevil na pódiu, byl Sathorys Elenorth jinak mozek uskupení Der Bleue Reiter ze Španělska. Stejně jako na posledním albu, tak i pražském koncertě jej doprovodili členové spřízněného projektu Arcana. Víc než typickými písničkami je hudba Der Blaue Reuter spíše soundtrackem k apokalyptickému filmu. Kombinací předtočených samplů smyčců a varhan doplněných o naživo hrané perkuse před fanoušky rozprostřeli své představy o blížícím se konci světa. Sílu vystoupení navíc umocňovaly sborově deklamované texty.

I když hlavním tahákem večera měli být Ordo Rosarius Equilibrio, za hvězdu můžeme s klidem prohlásit The Devil And The Universe. Trio v maskách kozlů a v černých kápích vtáhlo publikum do rituálního obřadu s biblickými výjevy. Zatímco se na zadním projekčním plátně odehrávaly černobílé úryvky ze starých filmů, mniši otevřeli pomyslnou bránu starodávného chrámu. Na skoro taneční rytmus vrstvili jednu zvukovou plochu za druhou a prokládali epickými orchestrálními motivy. Kromě bezpočtu ruchů a syrových zvuků používali úryvky mluveného slova nebo operního zpěvu. Svůj set začali pozvolna, teprve postupně přidávali a stále více kladli důraz na rytmiku. Finále vygradovalo až do čehosi, co se dalo přirovnat k šamanskému rituálu.

Naposledy jsme tady Thomase Petterssona a Rose-Marie Larsen mohli vidět před lety v Rock Cafe v rámci akce Dark Life Fest. Už tehdy patřili Ordo Rosarius Equlibrio k tomu nejlepšímu, co dnešní neofolk nabízí. Od té doby však kapela výrazně změnila zvuk, překročila mantinely žánru a vydala se vstříc mainstreamu. Tedy pokud se v souvislosti s tímto žánrem dá o něčem takovém mluvit. S touto cestou se vytratila i jejich osobitost a originalita. Pražský koncert tuto neveselou skutečnost potvrdil. Jakoby hudebníci neměli jasno v tom, jakou hudbu vlastně chtějí hrát. Celkový dojem nezlepšily ani potíže se zvukem, se kterými se kapela po celou dobu potýkala. V pětičlenné sestavě valnou část setlistu zabíraly skladby z posledních dvou desek. Patrně největší hit "Three Is An Orgy, Four Is Forever" zazněl jako přídavek na odchod do šatny. Koho by zajímalo, jak odehrát neslaný nemastný koncert, měl se v sobotu večer zastavit na Nové Chmelnici.

Závěr večera se odehrál v rytmu pochodujících armád, bortících se zdí a válečného běsnění. Tak by se dala ve zkratce popsat tvorba projektu Sophia, v němž se angažují členové již zmíněných Der Bleue Reiter. Extrémnost jejich produkce a hodinové ručičky ukazující půlhodinu po půlnoci byly důvody, proč Sophia hráli již jen pro sporadicky zaplněný sál. Martial industrial v jejich provedení byl důstojným zakončením bizarní hudební sešlosti. Nakonec nezáleželo ani tak na tom, kdo jaký outfit ten večer zvolil, jako spíš s jakou náladou a v jakém rozpoložení odcházel. Kdo si přišel pro porci dekadence, obsese a temné romantiky, odcházel nadmíru uspokojen.