Davide, komu se zrodil v hlavě nápad nechat přezpívat tvou tvorbu jinými interprety?

David Koller: Zrodilo se to v hlavě Pavla Eichlera a mně se líbila myšlenka, jak mladí songy přeberou, a dozvím se, jak je umí zinterpretovat, což je vždycky zajímavý experiment. Nejsem sice žádný vyhledávač talentů, ale hledal jsem věci, které jsou fresh. Chtěl jsem se zaposlouchat do nových věcí, která až tak neznám, člověka to někam posune.

A posunulo?

David: Můžu říct, že když to slyším vedle sebe, je to pro mě fakt hrozně zajímavé, kolik kapel, tolik pohledů.

Kdo je tedy producent desky?

David: Dohromady jsem to dával já, vybíral jsem si i interprety.

Podle čeho?

David: Podle toho, co dělají. Přemýšlel jsem, kdo se mi líbí, co dělá. Nevědomě z toho vzniklo, že každý hraje jiný žánr, až mě překvapilo, že se to v těch písničkách nepotkává.

Jednou z kapel jsou i Hentai Corporation, jaký k nim máš vztah, co tě na nich baví?

David: Líbí se mi ten jejich drzý přístup k thrash hard metalu, je to takový osobitý, odvážný, hodně energický a vtipný.

Dal jsi kapelám nějaké zadání, jak to mají udělat?

David: Koncepce byla taková, že každý dostal všechny moje písničky, a buď si něco vybere, nebo ne. V žádném případě jsem nikomu nechtěl vnuknout myšlenku, jak by to mělo vypadat. Dostali pak ode mě i jednotlivé stopy z tracků, které si mohli různě vystříhat a vysamplovat. Překvapivě nevzniklo ani moc duplicit, až na Vladimira 518 a Korben Dallas, kteří si oba vybrali "Chci zas v tobě spát". A stejně to každej udělali úplně jinak a je to vlastně zábavný.

Dal sis zároveň právo veta, kdyby se ti nějaká předělávka vysloveně nelíbila?

David: Uvažoval jsem o tom, na druhou stranu jsem oslovil takový kapely, že to nemohlo nedopadnout. Všem jsem věřil, všichni jsou prima zajímaví umělci. Oslovil jsem i pár kapel, které na to ale neměly čas a nechaly to na stole.

Když si vezmeme jednotlivé interprety, dokážeš říct, proč sis je vybral? Například Android Asteroid?

David: Tomáše Konupku znám léta jako poctivého organizátora a bubeníka a jejich přístup byl naprosto originální. Udělali live píseň ve studiu i s kamerami a zároveň tak vznikl i klip. Něco jako BBC live. Měli to dopředu vymyšlený, tři dny se soustřeďovali, čtvrtý to tam vysmahli a jeli domů.

Co třeba Ben Cristovao? To je poměrně překvapivý jméno.

David: Mně se ten pop v nejlepším slova smyslu, který dělá, líbí. Trošku jsem se bál, že to bude až moc popový, už ale od první třetiny je vidět, že je to dobře udělaný, že je to sranda.

Dalším z interpretů je Kato.

David: Mně se Kato líbil už v době Chaozzu, je skvělej, ať sáhne, na co sáhne. Stejně jako Katarzia. Zrovna oba dodělávali své desky a i přesto do toho šli, za to si je hodně cením.

S Katarzií jsi se znal?

David: Znal jsem její hudbu, ji jsem poznal později. Připadá mi extrémně originální, strašně se těším na její novou desku.

Další zpěvačkou je Mucha.

David: Nikola přijela do studia týden před porodem a bylo jasný, že se to musí udělat, jinak to nebude. Zrovna jí odešel bubeník, tak jsem to musel nabouchat já. A při té příležitosti jsem jí nahrál bubny ještě do dvou písniček. Takže to bylo zábavný a rychlý.

Ozval se ti některý z interpretů i sám, když se rozkřiklo, co připravuješ?

David: Jo, oslovila mě kapela Květy. Ti se o tom dozvěděli a volali, že by chtěli předělat song "Krvavý román". Ten text jsem napsal o mojí první svatbě. Vybouchl nám tehdy celej kvartýr, protože soused zrovna páchal sebevraždu, sežral prášky a polil byt benzínem. Nakonec vybouchl celej barák, vylítalo snad třicet oken.

Podobný koncept desky dělala před lety Mňága, inspirovalo tě to?

David: Petr Fiala mě tehdy dokonce oslovil, ale já byl v takovém rozpoložení, že jsem nebyl schopný dát to dohromady, takže mě to mrzí.

Neměli někteří interpreti problém přezpívat cizí text? Přece jen máš poměrně specifickou dikci.

David: Tak kluci od prapodstaty umí napodobovat různá zvířata (smích), navíc Kato si třeba udělal svůj vlastní text. Nešlo tam o napodobování něčeho, naopak, každý si cover udělal podle svého, nešlo o to kopírovat Kollera.

V pátek 16. září plánuješ s oslovenými interprety společný koncert. Dovedeš si představit fanoušky Hentai Corporation a Bena Cristovao v jednom kotli?

David: Na Hentai chodí spíš ostrý kluci, na Bena pěkný holky, možná že se to dá dohromady. Možná se tam zplodí nová generace. (smích)

Koncert se koná přímo v areálu pivovaru, který je sponzor koncertu. Reklama je dnes nedílná část hudby, máš však nějaké limity, za které bys nešel?

David: Já bych byl i rád, kdyby nás někdo podporoval, ale ani s Lucií to nedokážeme. Dneska se to pohybuje skutečně někde jinde, možná Krajčo v tom umí chodit nejlíp. Já to neumím.

Radek Škarohlíd: Nás jako Hentai dlouho sponzoroval Jägermeister flaškama. Mně to dělá dobře na hlasivky. Jednu dobu i Red Bull. Jsme rádi, že nejsme v červených číslech, jsme absolutně spokojení. Víc nemůžeme chtít, trh není připravený na alternativní rockové kapely. Ačkoliv - v roce 1975 mohla být "Bohemian Rhapsody" padesát dva týdnů číslo jedna, poslouchali to ti stejní lidi jako dneska. Proč dneska musíme poslouchat to, co nám rádia předhazují? Beyoncé je v éteru jednou za hodinku, potom tam poletují nějaký dutý prasárny. Na všechno jsou dneska studie, jaký harmonie a tempa fungují. Je to věda. Vezmeš to a uděláš ten džingl. Jen potřebuješ toho interpreta. Není to, že by si člověk stěžoval, spíš je to škoda. Proč hrát hnusný maso napuštěný vodou, když můžeš hrát dobrý maso. Dnes ani rádia nejsou až tak důležitý, sleduju, co poslouchají lidi přes Facebook, YouTube. Je ale škoda, že i tenhle sektor není zasažený novými věcmi.

David: To ale není problém jen českých rádií, já jsem teď s dětmi projel kus Evropy, do Portugalska přes Německo a nazpátek přes Itálii a Rakousko. Jediný rádia, který se dají poslouchat, je rakouská stanice FM4 a stanice v Portugalsku. Jsou to nezávislý rádia, který jedou různý žánry přes sebe. Občas tam slyšíš něco, co znáš, jinak to jsou nový věci z celého světa. Německo taky trochu jde, Francie nemožná, Itálie nemožná, Rakousko nic, španělský rádia zněj' jak tancovačka ze čtvrtý cenový skupiny.

Jsi ve stádiu, kdy kapely předělávají tvoje písničky, máš uznání kritiky i fanoušků. Nemáš skepsi, že už se vlastně není kam posouvat?

David: Nemám sebevražedný sklony, touha je furt stejná, a to udělat pořádnou písničku, která zvedne lidi z domácího válení se a zajdou radši na koncert. Ten pocit z muziky je pořád stejný. Když už se ti náhodou podaří udělat něco, co tě zbaví těch běžnejch světskejch starostí, to mi stačí. A to bych chtěl ještě dělat dál.