Of Montreal chybí na "Innocence Reaches" nadhled a originalita

02.09.2016 12:29 - Ondřej Hricko | foto: facebook interpreta

Of Montreal se znovu rozhodli podělit se se svými psychedelickými výtvory a naservírovat svou již čtrnáctou desku s názvem "Innocence Reaches". Kapela znovu prošla personálním oživením a snažila se nové nahrávce vtisknout psychedeličtější i rockovější kabát.
5/10

Of Montreal - Innocence Reaches

Skladby: Let's Relate, It's Different For Girls, Gratuitous Abysses, My Fair Lady, Les Chants De Maldoror, A Sport And A Pastime, Ambassador Bridge, Def Pacts, Chaos Arpeggiating, Nursing Slopes, Trashed Exes, Chap Pilot
Vydáno: 12.08.2016
Celkový čas: 56:32
Vydavatel: Warner Music
U americké party Of Montreal není nikdy nic jisté. Kvalita desek kolísá, jejich zvuk a výraz rovněž. Především ale vždy překvapí aktuální sestava, která jen výjimečně koresponduje s tou na předchozí nahrávce. Ani tentokrát tomu není jinak. Jediným pevným bodem tak zůstává lídr a jediný zakládající člen Kevin Barnes.

Ten formaci pojal jako své dítko, do jehož výchovy nikdo moc mluvit nemůže. A jak je již zvykem, tak si napsal všechny skladby a sám novinku produkoval. Bohužel tentokrát Barnese neosvítila žádná aura tvořivosti a "Innocence Reaches" nenabízí zrovna atraktivní materiál. Především by Barnes jako sůl potřeboval pohled jiné erudované osoby,toho se mu zřejmě nedostává.

Novinka má několik poutavých momentů, ale když už nějaký zajímavější motiv zazní, brzy je udupán podivnou vrstvou hudební patiny a přesyntetizovaným zvukem. Řeč je o vcelku zajímavé skladbě "Ambassador Bridge", která ovšem díky svému nulovému směřování začne brzy nudit. Stejný osud potkává i další ne vyloženě špatné písně "Different For Girls", "My Fair Lady" nebo instrumentálně jinak zajímavou "Chaos Arpeggiating". Škoda, že sympatický retro pop prvních počinů z přelomu devadesátých a nultých let je ten tam. Of Montreal slušel daleko více než pozdější psychedelický pop udušený těžkou elektronickou dekou.

Skupina se pod taktovkou svého velitele snaží být nadčasovou skupinou. Oč více se o to snaží a dodávají svým deskám experimentálnější výraz, o to víc se projevuje jejich omezený skladatelský potenciál. Aktuální počin kombinuje mnoho stylů a žánrů, od indie-rocku, přes psychedelický pop až po glam a elektroniku. Výsledkem je nezřetelný žánrový mix bez charakteristického výrazu.

Albu zkrátka chybí tvář. Při jejím poslechu se vybavuje mnoho jiných interpretů, kterými se Barnes snad inspiroval. Slušně nastartovanou kariéru z roku 1996 však posledními alby potápí do rutiny a neoriginality. Je citelné, jak moc se snaží, ale snad i nadprodukce nových desek způsobila, že každá další spadá pouze do kategorie pro zajímavost, než že by vyloženě uchvátila. Uvidíme, zda se ještě Of Montreal znovu nadechnou. Schopný producent a stabilnější tým by americké skupině bezesporu pomohl.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY