Od poslední změny v sestavě -123 min., kdy za bicí usedl (snad natrvalo) Emil Valach (E.V.), uplynuly přibližně dva roky, které přinesly už dvě řadová studiová alba (aktuální "Home?" vyšlo poslední zářijový týden). Nejen o tom, jak toto tempo pánové zvládají, jestli mají stále dost invence a jak se jim v našich podmínkách funguje, jsme se (se zpěvákem Zdeňkem Bínou /Z.B./, baskytaristou Fredrikem Janáčkem /F.J./ a pozdě příchozím Emilem) bavili jednoho pozdně letního odpoledne v nejmenované pražské čajovně...

Když si člověk položí všechny tři vydané desky -123 min. vedle sebe, není těžké dohledat, že mezi nimi jsou poměrně krátké časové intervaly. Nepociťujete při tempu vydávání jedné desky ročně známky vyčerpání, nebo úbytku invence?

Z.B.: Myslím, že ne. Nápady chodí pořád, hrajeme v podstatě pořád, koncerty bývají jiný, život je každý půlrok jiný... myslím, že všechno plyne tak nějak normálně.

Má aktuální "Home?" nějakou návaznost na předešlé "Try"? Je mezi těmi deskami nějaký vztah?

F.J.: "Home?" je spíš odpovědí na "Try".
Z.B.: My jsme už po "Try" věděli, že tu další desku chceme udělat trochu jinak. Důležité je rozhodně to, že jsme spolu v této sestavě delší čas a že jsme se více sehráli. Takže dík tomu je ta deska víc v klidu, líp se nám nahrávalo, máme z ní teď mnohem lepší pocit, než jsme měli z "Try".

V čem je jiná?

F.J.: Hlavně je jiná kvůli tomu, že má líp udělanou produkci. "Try" bylo víc podobné živému koncertu, bylo tam minimum dohráváno, zvuk byl v podstatě stejný jako na koncertě.
Z.B.: Na "Home?" se nám taky podařilo zapsat líp, důvěrněji, co z nás každej za ta léta nastřádal. Mně se třeba při "Try" nezpívalo tak v pohodě jako teďka. Ten rozdíl byl, co se týče pocitu, ohromný.
E.V.: Velký přínos na desce je také to, že jsme ji dělali se zvukařem Pavlem Větrovcem, který tam pak dohrával ještě nějaké klávesy a smyčky a rozhodně všemu hodně pomohl.

Jakým způsobem skládáte? Když desku poslouchám, mám pocit, jako by to byl výběr z dlouhotrvajícího jamování.

F.J.: Jak která věc, všeobecně se to říct nedá. Některé písničky vycházejí z jamování, některé Zdenda přinese jako hotové skladby.

Jak nahráváte ve studiu? Mám na mysli poměr živého a domíchávaného.

Z.B.: Ono je to tak, že některé písničky vybízejí k tomu, aby se jejich výraz - když tam chybí energie z koncertu - umocnil dalšími prostředky, některé je naopak lepší nechat v syrovém triu se syrovým zvukem, tak jsme k tomu aspoň teď přistupovali. Jsou tam zvlášť dvě písničky - "Break Time" a "Petrified", které jsou hodně prosté, málo proaranžované, jakoby byly odněkud ze zkušebny. Jinak systém nahrávání byl takový, že jsme oba s kytarama stáli v režii a Emil byl s bubnama v nahrávací místnosti sám, kam mu šly signály od nás, ale natvrdo zůstal nahraný jenom zvuk bicích. Tím jsme umožnili nejlepší zvukovou kvalitu, protože když se nahrává dohromady v jedné místnosti, dojde vždy k přeslechům a pak nejde pracovat s jednotlivými zvuky.

Z jakého množství skladeb jste vybírali repertoár na novou desku? Co jsem zaznamenal, tak většinu z nich už hráváte na koncertech delší dobu.

Z.B.: Nových písniček jsme měli docela hodně a ono se to časem nějak samo protříbilo. Tím, že je hrajeme na koncertech, si k některým získáme lepší vztah a zjistíme, že jsou silnější, než jsme předpokládali, začnou žít vlastním životem a naopak. Z toho, co jsme si ještě před půlrokem mysleli, že dáme na desku, jsme spoustu dali pryč. Velký test je tedy i doba, jakou tu písničku hrajeme.

V současné chvíli jste tedy s deskou spokojeni? Kdybyste teď měli ještě možnost něco měnit, využili byste jí?

Z.B.: Možná nějaké nepatrné detaily, u mě je to ale tak, že jsem s ní poprvé opravdu spokojený, mám z ní hezký pocit.
F.J.: Myslím, že je to v pohodě, možná bych přitočil ještě víc, kdyby byl čas a peníze.

Jak jste na tom s texty? Dáváte jim srovnatelný význam s hudbou?

F.J.: Nevím, to je těžká otázka. Někdy jimi chci říct hodně, někdy ne. Rád dělám takové ty texty neslovové, na základě zvuků, které tam Zdenda zpívá a na základě toho dostanu nějaký nápad, který jede dál.
Z.B.: Jindy to jsou zase příběhy, které mají stejný život jako hudba.

Jsou místa, která byste na na CD vypíchli?

Z.B.: Už od těch několika málo lidí, kteří tu desky slyšeli, jsme vypozorovali, že se shodují na několika místech, která zaujmou společně. Druhá "Seven Ways To Heaven" a pak poslední "While The World Spins Around" zapůsobily alespoň na lidi z mého okruhu emocionálně nejvíc.

Které chcete nechat prohnat rádii?

Z.B.: Už teď probíhá první "Lethal Lullaby" a plánujeme ještě "Seven Ways To Heaven", té by snad ani nevadilo zkrácení, je to spíš taková atmosféra.

Stačíte se ještě orientovat v domácí scéně? Víte o někom, kdo by u nás šel podobným směrem jako vy?

Z.B.: Podobně asi ne, ale docela se nám líbí kluci z Brna, co mají kapelu Radium.nfo, něco mezi jazzem a tanečnem, asi dvakrát jsme s nimi hráli a bylo to příjemný.

Na minulém albu jste použili exemplárně strohý booklet, nová deska se bude prodávat za netradičně nízkou cenu, od pohledu kroky ne příliš obchodnické. Jak se ve skutečnosti daří prodejnosti CD?

Z.B.: Určitě na tom má rozhodující význam to, že spolupracujeme s Indies. Cítíme u nich, že jim nejde jen o prachy a byznys, když s nima jednáme, je vidět zájem hlavně o muziku, aby se dělaly dobrý desky. Z toho pak všechno pramení, mohl tedy vzniknout nápad s tak levnou nahrávkou. Jak my, tak oni jsme peníze z desky omezili na minimum. Jsme stejně kapela, která žije víc z koncertů a při pomyšlení, že na nás chodí stejně převážně studenti a když víme, za kolik se dá deska přepálit, rozhodli jsme se udělat ten bláznivý krok s nasazením necelých dvou set korun. Snad z toho lidi vycítí, že je to mířené vůči nim.

Jste rádi, když si vaši fanoušci přepalují CD? Přebal "Try" alespoň k přepálení vybízel.

F.J.: Byli bychom raději, kdyby si desky koupili, ale je samozřejmě milé, že to někdo poslouchá.
Z.B.: S tím "Try" je to dvousečné, jako se vším, co vybočuje. Byli i takoví, kteří nám gratulovali k totálnímu úletu, jsou lidi, kterým se to vůbec nelíbilo. Ke všemu "Try" má obal, který je neokopírovatelný (smích).

Napsali byste si někdy na CD, že "kopírování zabíjí hudbu"?

E.V.: Možná by bylo lepší tam napsat, že hudbu zabíjejí některá vydavatelství, které na ní chtějí vydělat.
F.J.: Já s tím nesouhlasím. Nezabíjí to hudbu. Samozřejmě, kdyby se jenom kopírovalo, nedopadlo by to dobře. Kdyby muzikanti i vydavatelé nedostali nic, nemohli by to dělat, ale to je extrém.
Z.B.: Já si vůbec nedokážu představit, že by někdo zabil hudbu.

Jaký máte vztah k internetu? Podporujete přes něj šíření vaší hudby?

Z.B.: Máme stránky, docela navštěvované - www.minus123min.cz, kam jsme umístili i jednu celou skladbu a tři ukázky z nové desky.
E.V.: I když teď se nám z toho stává spíš seznamovací chat.

Na křest 25.9. do Lucerna Music Baru chystáte něco speciálního? (Křest už mezitím proběhl, jeho recenzi najdete zde.)

Z.B.: Určitě tam budou hosté z desky a pak bychom tam rádi dostali děti z dětského domova, které nám malovaly Mandalu na přebalu, ale s jejich ředitelkou je trochu problém.
F.J.: Taky tam budeme mít ještě vlastní zvukový aparát, takže i zvuk by mohl být lepší.

Znáte MusicServer.cz?

Z.B.: Náš manažer Jirka Macek ho monitoruje, já se připojuji, jen když to potřebuji nutně, takže na MusicServer moc nenarážím.

Díky za rozhovor!