Další kytarovka a zase z Manchesteru. Ostatně jako mnoho dalších, na jejichž výčet by sotva stačil toaletní papír. Kolébka kytarové školy tak má dalšího zástupce z řad těch služebně vůbec nejmladších. Mají však šanci Spring King zaujmout i mimo svůj region? Nabízí kvartet něco nového, neokoukaného? Na tyto i jiné otázky odpovídá jejich první studiová nahrávka "Tell Me If You Like To".

Lídrem skupiny je zpěvák Tarek Musa, který svým ledabylým projevem určuje směr téhle vyplouvající bárky. On sám je hlavním autorem většiny materiálu debutu. Tomu předcházela dvě podomácku nahraná EP a několik singlů, se kterými Spring King obráželi takříkajíc od píky hudební kluby. Debut však není obyčejným souhrnem dosud vydaných skladeb, ale téměř zcela novým materiálem, kdy z původní tvorby prošly pouze výborné písně "Demons" a "City".

Zvrat v popularitě nastal teprve nedávno, vydáním druhé zmiňované skladby "City". Od té doby začali být Spring King sledovanou akvizicí. Z pohledu desky jde o hitový kousek, byť tvář kapely zcela nevystihuje. Debut nabízí mnohem zajímavější kusy. Například mile staromilská, punkem okořeněná "Detroit" - to je láska na první poslech. Příjemně garážový zvuk jen nenápadně zakrývá hitový potenciál písně. V tomto ohledu mají Spring King blíže k londýnské scéně, zastoupené kapelami jako Spector či Drowners, než k té přímější manchesterské.

V tom samém duchu pokračuje i další kytarová lahůdka "Who Are You?", ve které Musa naléhavě zpívá "Chci být někdo jiný, někdo nový" za hutného doprovodu kvílejících kytar. Tady si nelze nevzpomenout na britskou punkovou generaci osmdesátých let. Ve výčtu nejlepších momentů nahrávky nesmí chybět ani skladby "It's So Dark" a "Rectifier", energické kusy bez špetky kompromisu k současným trendům.

Jedno mají všechny výše uvedené skladby společné. Nachází se na první polovině alba. Bohužel ta druhá už nosných momentů nabízí o poznání méně a Spring King měli stopáž přece jen více osekat. Některé písně z konce debutu by přísnější ruku určitě snesly. Dva živé bonusy na úplném chvostu pak akorát ilustrují koncertní zvuk kapely, který je ještě špinavější a punkovější.

Kdyby Spring King svůj debut o něco zkrátili, mohl to být jeden z nejzajímavějších kytarových počinů roku. Takhle se prvotní nadšení z první půlhodinky přece jen rozředí spíš průměrnou druhou polovinou a výsledný dojem už není úplně stoprocentní. Pocit, že má scéna další kvalitní kytarovku, však zůstává. Ne zcela jednoznačné žánrové uchopení, dobré texty i osobitý projev frontmana odpovídá na obě dříve nastolené otázky jednoznačně kladně.