Black Stone Cherry sice hrají mainstreamový rock a post-grunge amerického střihu pro masy a v zahraničí patří přinejmenším ke středně velkým kapelám, v našich končinách se ale stále jedná o víceméně neprobádané jméno, na které maximálně tu a tam narazíte v hudebním periodiku, ani mezi fandy žánru se ale nemůžete vždy spolehnout, že jej budou znát.

Přitom jejich muzika splňuje téměř vše, aby se z nich stal velký tahák. Zdravá rocková vzpurnost, melodická vytříbenost, velkolepé refrény, zkreslené kytary a dlouhá sóla dávající vzpomenout na jižanské kořeny jejich vzorů Lynyrd Skynyrd. To všechno tam je. A podle vzoru každý chvilku tahá pilku najdete na každém z jejich pěti alb vždycky minimálně jeden pořádný hit, který ho může prodat. Na tom posledním to byl "Me And Mary Jane", aktuální počin zase stojí na "The Way Of The Future". Sestavte z nich bestofku a máte perfektní rockový mix, u něhož v autě neudržíte povolenou rychlost.

Problémy, které kapela z Edmontonu v Kentucky řeší a které jí brání stát se opravdu velkou kapelou, jsou v zásadě dva. Tím prvním je, že hlas a výraz zpěváka Chrise Robertsona zní v moři podobně zaměřených spolků od Seether přes Chevelle až třeba po Breaking Benjamin zaměnitelně a když vám zahraje v rádiu, poznají ho jen ti opravdu nejvěrnější.

Tím druhým je velké množství vaty, kterým se posluchač musí na albech prokousat, aby se po řadě poslechů dobral ke kvalitním písním, které z něj ční. Z aktuálního výlisku bodují například riffující "In Our Dreams", nespoutaná "Soul Machine", protiválečná "War", což je cover písně už zemřelého soulového zpěváka Edwina Starra, který ji nazpíval v sedmdesátých letech nebo táhlý a procítěný lovesong "Long Ride", v němž předák vzpomíná na časy bez své milé a rekapituluje, jak mu změnila život.

Naopak snadno zapomenutelné jsou skladby jako nevýrazná "Cheaper To Drink Alone", "Hangman" nebo "Feelin' Fuzzy", kterou dolů táhnou monotónní bicí a i díky nim se vám na třináctistopém, ale bezmála hodinu hrajícím materiálu snadno stane, že neudržíte pozornost po celou jeho stopáž.

Black Stone Cherry jsou skvělou kapelou, které když dáte čas, zaryje se vám pod kůži a strhne vás i naživo. Škoda jen, že studiově jim chybí větší chuť škrtat a také snaha o vypilování přinejmenším lehce nadprůměrných písní k dokonalosti. Stačilo by mít v repertoáru více vyšperkovaných věcí jako je singl "The Way Of The Future" a hned by na fesťácích hráli v atraktivnějších časech.