Druhý hudební den zahájili české indie stálice No Distance Paradise v Šapitó stanu. O půl druhé se dočkali poměrně tuhého davu, který však po úvodním "Don’t Stay Awake" alespoň částečně roztál. Čtyřčlenná kapela z Olomouce během krátkého bloku potvrdila, že je, stejně jako na svých deskách, překvapivě vyspělá. Fanoušci se navíc již nyní mohou těšit na nové album, na kterém se údajně pracuje poslední tří roky. Ozvučení nedopadlo na jedničku, festivalové uspořádání si někde daň vybrat musí. I přes částečně utopený hlas Máci zaplnila následující balada stan emocemi. "Leaves On The Ground" jen hlouběji stvrdilo polohu kapely, která se stabilně drží v coldplayovském teritoriu a představuje tak ideální odpolední festivalovou show.

Z cirkusu do hangáru, z Čech na Slovensko. Bratislavští From Our Hands rozduněli svým, pro toto odpoledne hangárovým, hard rockem netypickou stage. Zda chvílemi zpívali v rodném jazyce či anglicky, by se mohl díky akustice mnohý domýšlet, pro ty, kterým snad po prvním dni přebývala zbytečná energie, byla hard rocková session skvělou příležitostí ji vybít.

Jak jsme zmínili v komentáři prvního dne, nenašlo by se hudební okénko, které by nenaplnilo očekávání. To se nicméně nedá tentokrát říci o The Inspector Cluzo. Pokud tedy někdo očekávání vůbec měl. V případě francouzských rockerů se nejedná o kvalitu hudby, jako spíše o přístup a poselství, které se se svým nemastným neslaným vystoupením jali předat. Zatímco motherf*ckers létali vzduchem co minutu, průpovídky mezi skladbami se začaly jevit otravně tradicionalistické. Co jsme se tedy kolem čtvrté odpolední dozvěděli? Živá, reálná hudba může existovat jedině bez počítačů. Počítače mohou táhnout do háje (a horších míst). Nekončící kytarová sóla po vzoru Maye a konzervativní zatvrzelost bohužel plac před pódiem nezaplnila a těla hrstky fanoušků nerozvlnila. Na rozdíl od mnohých, počítačem podporovaných interpretů. Francouzi se dle svých slov považují za rockové farmáře a doporučují, aby se všichni učili od svých dědečků. My bychom zase doporučili Inspektorům méně kázaní, více hraní.

Očekávanou první hvězdu festivalu Royal Republic provázely přeháňky. Tentokrát je zapotřebí poděkovat matce přírodě, že se umoudřila a nachystala na následující den únosné teplo. Dále se sluší poděkovat týmu Staropramen a jejich showtime, odehrávající se v roztančeném kontejneru, ze kterého vřískají hity devadesátek i milénia. Někdo se jim pravděpodobně zmínil, že není ideální, aby jejich intermezzo party začínala ve stejnou dobu jako koncert na hlavním pódiu. Příjemné povyražení se totiž posléze mění v migrénový ráj.

Nám se obraz rozchází se zvukem, takže to, co jsem řekl, už vlastně není pravda. Co se nepodařilo francouzským rockerům, vykompenzováno bylo slovenskými komedianty. Horkýže Slíže na českém festivalu nemohou chybět. Jejich nesmírnou výhodu představuje humor, který do hradeckého parku nezapomněli přivézt. Úvod sestávající ze scénky s doktorem Štrosmajerem překonala pouze punkrocková nálož skladeb, jejichž slova už pravděpodobně spadají do sylabu základních škol. Mezi "Silným refrénem" a "Maštalí" zvládly hlasivky davu i blahopřání členovi kapely v podobě Happy birthday, chuju. V porovnání s předchozími kapelami, které se na hlavní stagei dosud objevily, a především v radikálním kontrastu s Cluzo, jejichž umístění jeví se poněkud nešťastné, předvedli Slováci jednu z nejnadupanějších show.

Ačkoliv se oblaka prachu během jejich koncertu zvedala nad do posledního místa zaplněnou plochou, zdá se festival méně zalidněný. Čísla návštěvnosti si dovolí nesouhlasit, je to pravděpodobně optická iluze způsobená odlišným uspořádáním parku. S příjemně letním počasím a roztroušenými návštěvníky se atmosféra jevila zcela ideální pro jednoho z headlinerů letošního ročníku, Five Finger Death Punch. O jejich vystoupení se dočtete více v našem samostatném reportu.

Projekt Čistý festival neobohacuje hudební akce pouze zvýšenou pozorností okolo recyklace odpadu, ale také svou vlastním pódiem. Na něm se mimo jiné mihl i Petr Štolba, zvaný Pekař, jehož set provázely nemalé technické obtíže. Když se po zhruba patnácti minutách zvukaři vzchopili a mikrofony umoudřily, sada pochopitelně nedočkavého písničkáře mohla začít. Od dob klusovských česká scéna zoufale postrádá lyričtější interprety. Zpěvák, který se v klipu k písni "Bůh" máčel ve špinavém rybníku, do svých textů často promítá, co ho na světě štve. Lehká, roztančená atmosféra u zastrčeného stanu však rozhodně nebyla zasmušile zadumaná. Do již fungujícího mikrofonu tak Pekař vepěl "Mámu", "Za Tebou" i "Dokud mám pro co dýchat". U "Tančím" se ke třem hudebníkům přidal tradičně Kuba Ryba z Rybiček.

Od českého folku ke zběsilé elektronice v podání The Correspondents, jejichž hlavní figurou je excentrický frontman, zjevem připomínající hybrida šíleného vědce a Mobyho. Jeho interpretativní tanec místy evokující vymítání ďábla zapadal dokonale do cirkusového prostředí a během prvních basových elektroswingových tónů "Fear & Delight" strhl svým adrenalinem napumpovaným přednesem dav. Vděčná kombinace drum 'n' bassu, hip hopu a elektroniky a obdivuhodná snaha ze strany kapely si tak ze Šapita odnesla zasloužený potlesk a nadšení.

Jak je z pondělního line-upu zjevné, na festivalu se přitvrdilo. Na rozdíl od Five Finger Death Punch se Bullet For My Valentine dočkali přítmí a mohli tak metalovou spoušť proložit i mocnými světelnými efekty. Kytarista a hlavní vokalista Matthew Tuck zpívá pro zadní řady, i když zejí prázdnotou. To nebyl případ jejich hradeckého čísla. Na charismatické Brity se seběhla většina přítomných. Čekala je hodina orgasmicky rozlícených grimas v podání frontmana i hypnotický refrén "Your Betrayal". Po "The Last Fight" následovalo vyvedené sólo bubeníka Michaela Thomase. Dav dostal příležitost ke zpěvu několikrát, nejmohutněji se projevil při "Tears Don’t Fall", koktejlu jemnosti i tvrdosti. Nostalgii po metalu z roku 2000 britští rváči s přehledem ukojili setlistem vyváženě sestávajícím z doposud vydaných alb a smrští melodických zlomů.

Metalovou rozblázněnost vystřídal až přílišný klid na Staropramen stagei. X Ambassadors si svou cestu americkou alternativou významněji klestí od roku 2015, kdy vydali debutové album "VHS". Ačkoliv kromě atraktivity fyzické nabízí seskupení i tu hudební, žádná velká divočina se nekonala. Na vině je pravděpodobně umístění mezi hlavními tahouny festivalu. "Unsteady" patřila nepochybně k vrcholům jejich krátkého setu. Polohovost Sama Harrise se v ní projevila extrémně a probudila tak mnohé netykavce.

Následovalo nejžhavější číslo letošního festivalu. O tom, jak The Offspring naplnili očekávání, se dočtete v našem samostatném článku.

Pooffspringový dav tentokrát schytali The Qemists. Triphopová senzace by si bez pochyb zasloužila nejen dřívější čas, ale také svěžejší fanoušky. Ačkoliv se jich pod pódiem na energií prosáklou show sešlo o půlnoci hojně, většina z nich ze zmítala ve vyčerpaných, alkoholových pohybech. Britská elektronika zazářila nedávno na brněnském Čarodějálesu, a jak zmínili v rozhovoru, primárně jim jde o přenos dobré nálady a emocí. O tom přesvědčili i na Rock For People a nezbývá než doufat, že jim do budoucna bude poskytnut větší a výhodnější prostor.