Moravská tvrděrocková skupina Sad Harmony vydala v průběhu letošního srpna své druhé album "Téte-Á-Téte", kterýmžto potvrdila, že patří spolu s dalšími kolegy z vydavatelství Redblack ke kvalitativní špičce na českém žánrovém hřišti. MusicServer nebyl jediný magazín, který desku ve své recenzi (zde) pochválil. Právě protože kapela nepatří k ostříleným matadorům domácího mediálního ranku, bylo by dozajista škoda nevyužít nabídky udělat rozhovor s její vůdčí osobností, zpěvákem, textařem a multiinstrumentalistou Skunym.

Pověz na úvod čtenářům, co znamená onen exoticky znějící název vaší nové desky - "Téte-Á-Téte"?

Téte-á-téte je výraz převzatý z francouzštiny a znamená důvěrný rozhovor nebo rozhovor mezi čtyřma očima.

Na desku se snášejí v podstatě samé pochvalné recenze. Jak jsou s ní ale spokojeni tvůrci, tedy vy? Na 100%, na 90%? Jde to vůbec z vaší strany vyjádřit čísly?

Zatím jsem těch recenzí moc nečetl, ale všechny pochvalné určitě nebudou, buďme realisté. Každopádně cítím takový krok kupředu, aby nás deska motivovala do další práce. Ale abych tu spokojenost nějak percentuálně definoval, to nejde. Jsme docela spokojeni, ale hlavně zase o něco chytřejší - abychom to, s čím úplně spokojeni nejsme, udělali příště lépe.

Při pohledu na booklet mám pocit, že vizuálně tíhnete k industriálnímu designu - viz. obal i předešlé desky. Je ta kovová chladnost vyjádřením nějakého konkrétního pocitu nebo se vám pouze taková grafika líbí?

Ono je to spíš asi náhoda, protože původní cover měly být dvě kobylky, ale přiklonil jsem se nakonec k tomuto motivu. Podvědomě však asi na nátlak artefaktů současnosti reaguji a nechávám se jimi spontánně ovlivňovat. Nebo je to smutná demonstrace jednotlivců proti směru této "pidlivizace". No, já myslím, že je to proto, že mám rád na bookletu jasný motiv, který můžu nějak v konfrontaci s názvem obsáhnout.

Tož jsme se plynule dostali k textům a názvům, u nichž bych se tě také rád na něco zeptal. Hodně často se v nich objevují motivy smrti, snu a lásky - co pro vás tyto tři "veličiny" znamenají?

Jsou to jedny ze základních stavebních kamenů poezie, ke které mám sice na míle daleko, avšak o jejich existenci vím. Musím říct, že na mysli tato témata vytanou zcela přirozeně, protože nebudu asi sám, koho význam těchto pojmů děsí, trápí, těší, naplňuje, inspiruje, provokuje.

Píseň "Hanele & Schloymele" bych řekl, že odkazuje k Ivanu Olbrachtovi a jeho povídce "O smutných očích Hany Karadžičové". Čím vás zaujal nenaplněný, jednostranně tragický vztah Hanele a Šlojmeho Kaců?

To je opravdu nádherná asociace a cítím se za hlupáka, že mi tato paralela byla vyjevena až teď tebou. Ono to tak tedy není, ale inspirace literaturou tady sehrála jasnou roli. Jde jenom o jiného autora a ženské jméno jsem si upravil podle interpretky dívčího vokálu Hanky Nogolové, protože znělo tak krásně židovsky, lépe než původní Líza. Je to opravdu náhoda, jde o Isaaka Bashevise Singera a knihu "Spinosa z Trhové ulice". Vysvětlování podobností příběhu a života by bylo na dlouho.

Vaše písničky jsou na jedné straně hodně melodické a na druhé velice různorodé ("vícežánrové"). Když komponujete, kladete větší důraz na melodii, nebo na strukturu, vrstevnatost písničky?

Obojí je velice důležité. Dříve jsme trochu samoúčelně podléhali té vrstevnatosti a pohřbila se tím spousta skvělých nápadů. Takže teď se spíš snažím využít silného motivu a tu vrstevnatost tam obsáhnout tak nenápadně, aby skladba neztrácela na tempu a zůstala písničkou. Ale zase natolik, aby nezněla monotónně a kypěla životem.

I na novince jste zůstali věrni pověsti "etno-rockerů" a zařadili na ni jako bonus skladbu "Ode mlýna ke mlýnu", která je jakýmsi propojením folklórní hudby s hardrockem. K čemu máte vlastně blíž, k rocku nebo k folklóru?

Že je to rock, je asi z našich nahrávek nejvíce patrné, ale ten folklór nás odmalička obklopuje a myslím, že je natolik specifický, aby vždy vzbuzoval naši pozornost. To, co chceme dělat, je především hudba, lhostejno jakého žánru. Ta nevázaná inspirace někdy zdánlivě rozbíjí naše nahrávky jako celek, ale já zase tu různorodost shledávám zábavnou. To propojení s folklórem byla už dlouho hozená rukavice, kterou jsme zvedli, a dost možná že ne naposled.

Na tomto místě se přímo nabízí srovnání s Čechomorem...

Je to rozhodně příjemné zpestření naší scény, ale mě nijak zvlášť nezaujali. Mám raději osobitější pojetí typu Transglobal Underground. Je kolem nich příliš mnoho rozruchu a jejich hudba už splňuje i kriteria estrádních televizních pořadů, což mi je poněkud odcizuje.

Sám jsi říkal, že tradiční folklórní hudba na vás měla velký vliv, a proto by mě zajímalo, jestli se můžete opřít o "jakous takous pozici" v rodném kraji - platíte tam za oblíbenou skupinu?

Vzhledem k tomu, že jsme docela neznámá kapela, je ta regionální přízeň dost znát, ale není to nijak divoké. Média v oblasti okrajovějších žánrů u nás prakticky nefungují, takže zbývají na propagaci jen koncerty, kde o nějakém masivním šíření popularity nemůže být řeči.

Pokud jsou pro vás koncerty "nejjistějším" způsobem šíření popularity, určitě jim přikládáte značnou váhu.

Koncertování je pro mě asi stále synonymem nervozity. Někdy mám pocit, že zdařilý koncert je dílem náhody. Možná je to tím, že hudba, kterou hrajeme, není davového typu s výlevem spontánních posluchačských emocí na podlahu. Těší mě, když publikum pozorně poslouchá. Jinak máme koncerty velice rádi, a to na jakýchkoli místech.

Kde vás teď budou moct čtenáři vidět na živo?

Já si to takhle z hlavy nevybavím, proto bude lepší, když se případní zájemci kouknou na naše webové stránky (zde). Tam najdou vše potřebné.

Díky za rozhovor.