Minulý rok v září jste vydali nové album "All Our Yesterdays". Můžete v krátkosti popsat koncept této desky?

Ritchie: Vlastně ani ne. Je na posluchačích, aby k nějakému názoru došli sami. Abych řekl pravdu, v koncepty alb moc nevěřím.

Candice: Nikdy hudbu nechceme zatahovat do nějakých konkrétních směrů. To hudba táhne nás. Naše poselství je vlastně vždy stejné, přestože se kapela stále mění a vyvíjí. Hudba je útěkem od všeho stresu a tlaku moderního světa do něčeho krásnějšího a magičtějšího.

Na zmiňované desce se nachází i několik coververzí. Jak je vlastně na svá alba vybíráte?

Ritchie: Prostě jen vybíráme písně, ke kterým jsme si v průběhu minulých let vypěstovali nějaký vztah. Konkrétně ty, které jsou na posledním albu, patří k těm, které jsme hráli svých přátelům na společných setkáních a oslavách v našich lokálních tavernách.

Candice: K těmto setkáním s našimi nejbližšími dochází zhruba jednou týdně. Buď se sejdeme v nějaké historické krčmě nebo u ohně a vezmeme s sebou akustické nástroje. Tímto způsobem máme možnost vzpomenout i na písně z minulosti, na které jsme třeba postupem času i zapomněli.

Poslouchat vaši hudbu je krásná věc, ale zažít váš koncert naživo je jako se ocitnout v jiném světě. Čím myslíte, že jsou vaše vystoupení výjimečná?

Ritchie: To se mohu jen domnívat. To by byla asi dobrá otázka pro naše fanoušky. Měl bych s nimi po koncertě mluvit a snažit se od nich dozvědět, co říkají na celou show, světla nebo zvuk, ale myslím, že bych z toho měl jen zamotanou hlavu. To, co se líbí jednomu, může druhý vnímat úplně opačně. Takže jsem se rozhodl to nedělat, neb každý z nich má jiný vkus.

Candice: Myslím, že k nejsilnějším okamžikům našich koncertů patří ty, kdy fanoušci zpívají s námi, za svitu měsíce, v nějakých historických prostorách. Je to přímo kouzelné. Je během toho tolik pozitivní energie, neuvěřitelné propojení, které je až dech beroucí.

Minulý rok jste odehráli krásný koncert v Českém Krumlově. Nyní budete svoji hudbu prezentovat v historickém sále Lucerny. V čem bude tento koncert rozdílný?

Ritchie: Jiný bude především v těch částech koncertu, kdy improvizujeme. Žádný náš koncert není stejný, i kdybychom hráli úplně ty samé písně. Souhra mezi hudebníky bude vždy rozdílná. Hrát v uzavřených prostorách je vždy něčím zajímavé, mám rád ten rezonanční zvuk. Navíc mě něčím fascinuje zákulisí Lucerny. Pokaždé tam cítím velmi zvláštní energii, kterou nedokážu ani logicky popsat. Je to tam až strašidelné. Prý se v té budově nachází několik tunelů, které vedou různými směry, a já myslím, že to má nějakou souvislost.

Jak člověk může vidět na vašich koncertech, jste si se svými fanoušci velmi blízcí. Je vidno, že jich mnoho nosí i tradiční dobové oblečení, stejně jako vy. Co cítíte, když vidíte, jakou jste pro ně inspirací?

Ritchie: Cítím velkou pokoru. Je krásné vidět, že to lidí vnímají stejně jako my. A tím mám na mysli nejen to nošení oblečení, ale samozřejmě i poslouchání hudby z dob dávno minulých.

Candice: Ti fanoušci, kteří se takto zúčastněně zapojují do našich koncertů, jsou jako staří přátelé, které jsme ještě nepotkali. Jsme všichni na stejné cestě - na stejné pouti lesem, následujeme hudbu a jsme uchváceni stejnými věcmi.

I když vaše poslední album vyšlo teprve minulý rok v září, stejně se musím zeptat na jeho nástupce.

Ritchie: Rozhodli jsme se, že si dáme trošku pauzu, neb se nám zdá, že jsme v poslední době nahrávali až moc. Navíc je velmi složité natáčet nové písně, když mezi tím jezdíte a lítáte po celém světě. Předběžně jsme si řekli, že se ve studiu zase sejdeme někdy v prosinci.

Plánujete, že celé léto strávíte na turné, nebo si najdete trochu času na opravdový odpočinek či dokonce na nějakou dovolenou?

Ritchie: Být na cestách a hrát lidem je pro mě dovolenou. V rámci turné odehrajeme koncert, pak máme dva či tři dny volno před dalším koncertem. I když řídí převážně náš agent nebo manažer a oba jezdí jako blázni, nemám rád, když hrajeme více než dvakrát nebo třikrát do týdne. V minulosti jsem cítil, že pracujeme až moc. Hráli jsme po Japonsku, Jižní a Severní Americe, Austrálii, a to bylo už vážně až moc. Jsem unaven z toho, že musím chytat letadla na různá místa a cestovat. Takže si dopřáváme dovolenou během turné. Zůstáváme na místech, kde vystupujeme - trošku se podíváme po městě a snažíme se nasáknout atmosféru.

Candice: Ono to má i své výhody. Když máme takhle mezi koncerty několik dní volno, jsme na každé vystoupení plni energie. Jsme známi tím, že dokážeme být na pódiu i čtyři hodiny a všichni kolem jsou z toho šťastni. V minulosti, když byl Ritchie zničený z lítání a trmácení se, nebyl nikdy schopen odehrát dobrou show. Hrávali jsme třeba jen hodinu a půl a byli jsme vyčerpaní a fanoušci nedostávali to, co chtěli na koncertě vidět. Teď je to bohudík už úplně jinak.

Máte na závěr nějakou speciální zprávu pro své české fanoušky?

Ritchie: Prosím, neměňte se. Česko je fantastické, prosím nenechte se poameričtit. Těžte z vaší krásné historie a nádherné hudby, která v této zemi vznikla.

Candice: Posílám mnoho lásky a těším se, že se brzy uvidíme!