Americká jazzová zpěvačka Dianne Reeves si v poslední době Českou republiku velmi oblíbila. Její poslední vystoupení v Česku se uskutečnilo zhruba před rokem v rámci brněnského JazzFestu, kde poprvé českému publiku představila své poslední album "Beautiful Life", s nímž získala již pátou cenu Grammy. Ten, kdo se před rokem do Brna nedostal, si mohl některé z novinek této desky vychutnat během jejího pátečního koncert v rámci festivalu Prague Proms, kde ji a její kapelu doprovodil ještě Český národní symfonický orchestr pod taktovkou Chelseaho Tiptona II. Tohoto dirigenta mohou znát například i návštěvníci Stingova turné k albu "Symphonicities".

Koncert ovšem zahájila klasickým kouskem "I Remember Sarah", během kterého se ještě slaďovala s orchestrem. V následující "Stormy Wheather", prvním kousku ze zmíněné nahrávky "Beautiful Life", už bylo vše dokonale harmonické a návštěvníci koncertu si mohli vychutnávat hlasovou virtuositu zpěvačky, podmalovanou orchestrálním aranžmá, které bylo velmi muzikální a dokonale podtrhovalo projev hlavní hvězdy.

Dianne Reeves s ČNSO nastudovala celkem jedenáct skladeb, mezi nimiž byly čtyři skladby z posledního alba. Asi největší úspěch měla "Dreams", kterou si zpěvačka vypůjčila od písničkářky Stevie Nicks. Ovšem evropské publikum ji zná spíše v podání irských The Corrs. Orchestrální jazzové aranžmá příjemně kontrastovalo se známou podobou téhle písničky. Oproti předchozím koncertům Dianne Reeves, byl tento o něco živější a pestřejší, podobně jako obal již několikrát zmiňované desky. Především "Fascinating Rhytm", nebo latinou prosáklá "Tango du Jour" a nejrůznější hlasové hrátky samotné zpěvačky s prvky world music, scatem a dalšími vlivy byly kořením celého koncertu, který tak získal na výraznějších chutích.

Dianne Reeves jako vždy působila velmi uvolněně, nesmírně optimisticky a hovorně. Kdo čekal letos na historku s Georgem Cloonyem, ten se nedočkal, ale zpěvačka jej nahradila několika jinými. Asi všem zůstane dlouho v paměti ta, kterou uvedla "Just My Imagination", o jejím vysněném klukovi ze školy. Tahle historka se táhla prakticky celou písničkou a měla velmi originální rozuzlení v podobě náhodného setkání po dlouhých letech, kde jí její vysněný, představil svého přítele. Že Dianne Reeves nežije pouze minulostí, ale dokáže velmi vtipně reagovat na současné dění, ukázala v "Tango du Jour", kdy se velmi mile rozloučila s Velkou Británií.

Ačkoli spolupráce s ČNSO fungovala na výbornou, přece jen byly momenty, kdy se orchestr odmlčel, Chelsea Tipton II. odešel do zákulisí a celá Smetanova síň patřila pouze doprovodné skupině Dianne Reeves. Publikum zřejmě nejvíce strhnul výkon kytaristy Romera Lubamba a klavíristy Petera Martina, jejichž sóla asi nejvíce zalezla nadšenému publiku pod kůži. V těchto momentech i ve větší míře dostala prostor improvizace, která byla dalším osvěžením celého koncertu. Nejvíce se projevila v bluesovém finále, kde originálním způsobem představovala členy kapely. Ačkoli někomu vyzpívávání chvály a různých vlastností všech muzikantů už mohlo přijít poněkud zdlouhavé, překombinované a přetažené, většina obecenstva posléze nadšeně vstala a všem protagonistům se dostalo zasloužených ovací ve stoje. Její následný slib, že se do České republiky opět vrátí, pak fanoušky jistě potěšil. Pokud by se tento návrat odehrál opět za asistence ČNSO, nikdo by se nezlobil. Jejich spolupráce horký vánoční večer prozářila další horkou a muzikálně vřelou vlnou.