Michal Ambrož nemá za sebou nejlepší období. Nejdříve zdravotní potíže, poté vyhazov z kapely Hudba Praha. Říká se, že přítele poznáš, když je ti nejhůř. Snad lze toto přísloví využít i v případě Davida Kollera, který je dle slov samotného Ambrože takovým jeho andělem. Koller se totiž rozhodl nahrál speciální album ryze Ambrožovo autorských skladeb, pocházejících z repertoáru Divokého srdce a Hudby Praha a nastartovat jeho nové životní období .

Možná kdekoho napadne, kam se poděla Jasná páka, kterou Koller při výběru setlistu úplně vynechal. Důvod uvedl jednoduchý - na rozdíl od zbylých dvou s nimi Ambrož aktivně vystupuje. Zprvu by se mohlo zdát, že absence jedné důležité kapitoly ústřední postavy nové vlny naruší autenticitu sdělení, kterou "Srdeční příběh" má představovat. Výsledek je však natolik harmonický, že Kollerovo počínání lze do jisté míry chápat. Naopak nejvíce prostoru dostala Hudba Praha, od které pochází hned sedm skladeb, trojité zastoupení má Divoký srdce.

Novinku "Srdeční příběh" nelze brát jako klasickou bestofku. Na albu totiž nenaleznete nejtypičtější Ambrožovy hity. Spíše zapadlejší kousky, které po přearanžování hitové parametry teprve získaly. David Koller totiž odvedl ohromnou práci a jeho jméno na přebalu desky není jen marketingovým tahem. Koller dokázal z velkého množství písní, které kdy Ambrož sepsal, vytáhnout ty, které stály za přearanžování. Jeho volba se ve výsledku zdá být skoro geniální. Skladby jako "Povolení", "Skoro bez sebe" či právě titulní "Srdeční příběh", které na původních nahrávkách působily spíše průměrně, rázem dostaly až hitový potenciál. Své odvedli i další studioví hudebníci, které zpěvák Lucie vybral nejen z řad své doprovodné kapely.

Někdo by mohl namítnout, že právě syrovost a neučesanost dělala Ambrožovu tvorbu zajímavou, ale to možná platilo před revolucí, v dobách minulých, kdy Ambrožovi a Kollerovi bylo pětadvacet a ne o tři až čtyři dekády více. Navíc Ambrož na novince vyniká svým charismatickým zpěvem, který mnohdy v původním znění nezněl tak jistě. V jednom případě ("Skoro bez sebe") mu vokálně vypomohl i Koller.

Ne každý bude souhlasit, ale díky Kollerově skutečně profesionálnímu přístupu a nepopiratelnou zásobou zkušeností z tuzemské scény, se až po vydání aktuální novinky ukazuje Michal Ambrož nejen jako schopný skladatel divoké, syrové a novovlnné hudby, ale i jako charismatický zpěvák s důrazem na melodii. Nové vyznění starých písní (i když třeba "Degenerace" je stará pouhých šest let) dalo jeho rukopisu nový rozměr. Tohle spojení prostě fungovalo kdysi v Jasné páce a funguje i nyní. Oba pánové zaslouží velkou poklonu. V jejich rukách totiž vzniklo krásné a obohacující album.