Z USA pocházející, v jihoafrické republice působící rocková parta Kongos, se do srdcí všech zapsala zejména velkým hitem "Come With Me Now" s necelými padesáti miliony shlédnutí na kanále YouTube. Skladba byla dokonce pro svůj nepopiratelný náboj využita i pro akční film "Postradatelní 3" a mnohé další sportovní akce či počítačové hry. Nálepku one-hit wonder si však Kongos nezaslouží, neboť celé album "Lunatic" bylo hity doslova napěchované. Po úspěšné desce si však čtyři bratři Kongosové dali pár let pauzu a čekali na novou dávku inspirace.

Výsledkem jejich snažení je třetí studiovka "Egomaniac" s macho gorilou na přebalu. Co vlastně od kapely, jejíž nejvýraznější poznávací značkou je kombinace rocku a harmoniky, čekat? Mnohé naznačil již první singl "Take It From Me". Kapela se znovu rozhodla pro podobný scénář a na trh vypustila rytmickou, hitovou pecku, během které se roztančí i sochy na Karlově mostě. Kongos vsadili na osvědčenou kombinaci tanečního rocku za doprovodu zvuků harmoniky a výborného charismatického zpěvu Dylana Kongose.

To, co je na hudbě Kongos tak sexy, je struktura jejich písní, kdy je každý tón i změna tempa vždy na správném místě přesně tak, aby z nich vzešel zapamatovatelný hit. Kromě singlu jich totiž mají na novince v záloze hned několik. U druhé skladby "The World Would Run Better" ještě popově zvolní, aby spolu s třetí písní "I Want It Free" přišla na řadu typická kongosovská hravost. Druhý vrchol novinky však přichází až s taneční "Autocorrect" s výraznými elektronickými prvky a také s druhým pohodovým singlem "I Don't Mind".

I na pomalejší písně došlo. Nejvýraznější dojem zanechává jižansky poklidná "Hey You, Yeah You", která kapele otevírá dvířka do světa Coldplay a Kings Of Leon. Ale ani tahle tvář Kongos není špatná. Skupina popově rozmařilé baladě vtiskla svou nezaměnitelnou pečeť a poodhalila dosud neznámé skladatelské schopnosti mladého kvarteta.

Novinka "Egomaniac" těží z již léty nastaveného rukopisu Kongos, kdy rytmiku bušícího srdce doprovázejí zvukové kejkle bratrů Kongosů a stále výraznější zpěv jejich frontmana. Pomineme-li poměrně nevýrazný bezejmenný debut, jde teprve o jejich druhé dílo, jenž stojí za pozornost. Použití vyzkoušeného formátu jim tak lze snáz odpustit a přimhouřit oko nad absencí nových prvků. Tentokrát jim to fanoušci ještě zlehka sní i s navijákem, ale příště to bude chtít přece jen dávku progrese nebo se může stát, že sympatičtí jihoafričani upadnou do rutiny a zapomnění.